Když potřebujeme uzavřít jednu kapitolu našeho života…

Pokud se dobře díváme, můžeme zahlédnout i to, co nám bývá běžně skryto.

Když nás opustí někdo blízký, ocitneme se na prahu velké životní změny. Nejenže musíme projít obdobím smutku a stezku, ale jsme přinuceni přijmout velké změny, týkající se našeho života. A i když období smutku časem odezní, čeká nás mnohem náročnější úkol – musíme se naučit žít jinak, protože ten, který dosud vyplňoval náš život s námi již není.

Vím, jak těžké to bývá. Nejen, že si my sami najednou nevíme rady, kam dále směřovat náš život. Často se ale také trápíme tím, že nevíme, co se s naším blízkým vlastně stalo a zda bychom mu nemohli nějak pomoci.

Z mých zkušeností vím, jak velkou útěchou někdy bývá, když je nám umožněno se s tím, kdo odešel, ještě jednou spojit a ujistit se, že je v pořádku a naposledy se s ním rozloučit.

Bytosti, které opustí své tělo, prochází velmi rozmanitými zkušenostmi. Zpočátku velmi závisí na tom, čemu věřili během svého života v našem světě.

Myslím, že je velmi obohacující, naslouchat vyprávění z jiného světa. Můžeme si totiž uvědomit, jaký nepatrný úsek naší existence tvoří náš současný život. Také se zmírní náš strach ze smrti a mnohem lépe se tak vyrovnáváme s odchodem blízkých bytostí.

S laskavým svolením mé klientky Vám nabízím záznam sdělení od jejího zemřelého manžela, které jsem pro ni zpracovala.

Začtěte se do slov bytosti, která bývala mužem a manželem a nyní, když se její čas naplnil, přešla do jiné formy své existence:


„Jsem ten, který byl mužem. Býval jsem silný, ale to už je tak dávno. Byl jsem přesvědčen o své pravdě, ale ta už je rozmetána na kousky. Vím, že jsem byl někým, kdo neznal pravdu, a přesto byl přesvědčen, že ji má. Udělal jsem tolik chyb. Ale teď už je nemohu napravit.

Řekněte mé ženě, že už vím. Už vím, že nic není tak, jak jsem tvrdil. Kéž bych nebyl tak slepý. Ale vím, že vše můžu napravit. Mohl jsem to ale udělat dříve.

Jsem v pořádku. Nejdřív jsem nevěděl, kde jsem. Viděl jsem vše stejné, ale já byl jiný. Všichni říkali, že jsem zemřel, ale já jsem žil!

Nikomu bych nepřál takový šok, jaký jsem zažil. Viděl jsem své tělo, ale zároveň jsem viděl sám sebe mimo něj. Nechápal jsem, co se stalo. Vysvětlil jsem si to tak, že musím snít. To se přeci ve snu stává, že prožíváme věci, které nejsou z tohoto světa.

Ale já se neprobudil. Nedokázal jsem to pochopit. Dlouho jsem pobýval na místech, která mi byla blízká. Dělal jsem věci, které vždy vyplňovaly můj běžný den.

Mohl bych tak žít dosud, ale mělo to jeden háček – nikdo neslyšel má slova a neviděl mé tělo. V jednu chvíli už jsem myslel, že mě vidíš, ale tys to nedovolila. A přitom stačilo tak málo – jen uvěřit.

Pak jsem pochopil, že je čas odejít. Mohl jsem i nadále žít život po tvém boku. Ale k čemu by to bylo? Tys mě neviděla a já ti nemohl říct, že jsem u tebe.
Zbláznil bych se z toho. Musel jsem to skončit.

Měl jsem ale ohromný strach. Nevěděl jsem, co mám dělat a kam mám jít. Bál jsem se, co bude dál.

V okamžiku, kdy jsem se odhodlal odejít, se přede mnou zjevila nádherná bytost. Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy mě někdo viděl a hovořil se mnou.

❊❊❊❊❊❊❊

V tu chvíli jsem se přestal bát odejít. Věděl jsem, že budu v bezpečí a ty také. Už jsi se smířila s mým odchodem a to mi velmi pomohlo. Věřím, že tím, že jsi mě již přestala postrádat, jsem mohl konečně prozřít.

Řekni ostatním, jak moc důležité je netruchlit tak, jak je to běžné. Je v pořádku, že se ti stýská, ale nechtěj mě vrátit zpět. Víš, že to nejde, ale stejně to všichni dělají.

Je moc důležité, aby ti, kdo opustí tento svět, už neměli žádné povinnosti k těm, kteří zde zůstali. Jedině tak můžou odejít tam, kde je čeká další etapa života.

❊❊❊❊❊❊❊

Je smutné, kolik pozůstalých nepustí své blízké. Ti jsou pak nuceni zde zůstávat a nemít žádnou skutečnou existenci. Ty jsi mne pustila a tím jsi pro mne udělala tu největší službu, jakou mi kdo mohl dát. Děkuji ti za všechno, co jsme spolu prožili.

Až teď si uvědomuji, jak cenné pro mne byly zkušenosti, které jsme spolu mohli prožít. Vím, že vždy nebyly příjemné, ale oba jsme si to tak zvolili.

Ty máš teď příležitost začít znovu. Já již nejsem částí tvého života. Dělej to, po čem jsi vždy toužila. Teď jsi svobodná. Přeji ti hodně štěstí.

Brzy již odejdu do míst, kde budu postupně zapomínat na život, který jsem dosud žil. Toto je možná poslední možnost, kdy si ještě pamatuji, kým jsem byl.

Nechce se mi odejít, ale už nemám jinou volbu.

Vždy jsem tě miloval, ale nyní je čas odejít.

Chtěl bych se s tebou ještě rozloučit. Až na to budeš připravená, posaď se, zapal svíčku a dovol své mysli přijmout jakoukoli myšlenku. Jedna z nich bude moje.

A až mne uslyšíš, začne pro nás oba nový život.

❊❊❊❊❊❊❊

Líbil se Vám článek?
Chtěli byste vědět, až vyjde další?
Přihlaste se k odběru upozornění a budete to vždy vědět první:

Sdílejte se svými přáteli:
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na