Existuje cesta k uzdravení všech nemocí?

To, že je někdo nemocný, ještě neznamená, že je to navždy. Nemyslím tím nemoc, o které každý předpokládá, že se z ní vyléčí. Právě tyto snadno vyléčitelné nemoci by nám měly být vzorem, abychom pochopili, co bychom měli dělat, pokud se chceme vyléčit z nemoci, o které nám druzí tvrdí, že je „nevyléčitelná“.

Pokud například onemocníme chorobou, kterou mělo mnoho lidí před námi a my víme, že se z ní vyléčili, není důvod, proč bychom si měli myslet, že dopadneme jinak. Protože víme, že tato nemoc není tak vážná, že by nás ohrožovala na životě, nemáme z ní strach. A to je to nejdůležitější, co potřebujeme pro vyléčení – víra, že budeme zase zdraví. Pak nezáleží na tom, jak se léčíme či zda se vůbec nějak léčíme. Protože víme, že vše směřuje k našemu uzdravení, neexistuje jiná možnost, než že se skutečně uzdravíme.

Ale existují nemoci, které jsou na první pohled mnohem méně závažné než například běžná viróza, ale protože je všeobecně známo, že nejsou léčitelné, neočekáváme, že bychom se z nich vyléčili. Přijmeme je do svého života a naučíme se s nimi žít. Ale proč vlastně? Protože jsme o jejich nevyléčitelnosti přesvědčili sami sebe.

Naše tělo je projevem naší duše, a to znamená, že je samo o sobě dokonalé. Má v sobě mechanismus, který je schopen opravit jakoukoli porouchanou část. Je však pod nadvládou mysli, která určuje, co má tělo dělat. Pokud je tedy mysl přesvědčena, že tělo nemůže být zdravé, nemohou se tyto opravné mechanismy spustit a my se jen utvrdíme v tom, že naše původní přesvědčení bylo správné.

Pokud se tedy chceme vyléčit z „nevyléčitelné nemoci“ musíme sami sebe přesvědčit, že se nám to podaří. To je mnohdy velmi obtížné, neboť pokud se chce někdo vzepřít všeobecně uznávané pravdě, ostatní, kteří jí stále věří, mu to nechtějí dovolit. A tak se ten, který se touží uzdravit, musí potýkat ještě s dobře míněnými radami ostatních, kteří ho různými způsoby přesvědčují, že jeho osud je daný a on by se měl smířit s tím, co je nevyhnutelné.

Dát se na cestu směřující k uzdravení tedy není jen o tom, užívat léky či změnit životní styl. Je to především nesmírně obtížná cesta, na které se postupně odpoutáváme od přesvědčení ostatních, stáváme se na nich nezávislými a začínáme skutečně poznávat sami sebe. A když začneme vnímat naši skutečnou podstatu a pochopíme, že jsme dokonalé bytosti, pak již nic nebrání tomu, aby se stalo dokonalým i naše tělo.

Sdílejte se svými přáteli:
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na