Proč zapomínáme, odkud jsme přišli?

Když se zrodíme do tohoto světa, je to  pro nás velký šok. Najednou jsme v zajetí hmotného těla, které nedokážeme ovládat. Naše smysly jsou rozostřené a my nejsme schopni rozpoznat, kde vlastně jsme. 

Ocitli jsme se v naprosto neznámém místě, ze kterého nejsme schopni se nijak dostat. Není divu, že se cítíme bezmocní a ztracení. Zažíváme první pocit strachu, který nás bude provázet po celý tento život.

Jediné, co jsme schopni si uvědomovat, jsou naše vzpomínky. Jsou to vzpomínky na přátele, které jsme opustili, na domov, který nám už teď chybí. Cítíme beznaděj a obavy z místa, ve kterém se nacházíme. Chtěli bychom odejít, vrátit se domů, ale nejde to. Naše  duše je nyní připoutána k místu, které bude po nějaký čas naším domovem. Tím místem je tělo.

Postupně si začínáme uvědomovat, že jsme s tělem propojeni a že právě tělo nám umožňuje pobývat v tomto světě. Začínáme si na tělo zvykat a poznávat jeho možnosti.

Zpočátku nás navštěvují naši dávní přátelé, kteří hmotné tělo nemají. Protože si uvědomují, jak těžký úkol jsme si jako vtělená bytost zvolili, snaží se nám náš úděl ulehčit.

Ocitáme se tak mezi dvěma světy, z nichž  jeden považujeme za svůj domov, zatímco druhý je pro nás místem osamělosti a omezení hmotou. Jak se ale naše duše postupně propojuje s hmotným tělem, ztrácíme schopnost uvědomovat si svět, ze kterého jsme přišli a přestáváme vnímat bytosti, které hmotné tělo nemají.

Když dospějeme, většina z nás zcela zapomene, odkud jsme přišli. Naším jediným světem se stane svět, který vnímáme skrze své tělo. Nepamatujeme si, kým skutečně jsme a za jedinou skutečnost považujeme svět našeho těla.

Ale někde uvnitř nás, hluboko ukryté, jsou vzpomínky. Vzpomínky, které se netýkají tohoto světa. Jsou tak neskutečné, že je považujeme za výplod naší fantazie.

❁❁❁

To k nám promlouvá naše část, kterou jsme odsunuli do říše snů, ale přesto nás stále silně ovlivňuje – mluví k nám naše duše. My jsme se však v tomto životě naučili ji nevnímat.

Někdy se však ocitneme v situaci, která je velmi těžká a nás napadne, že bychom nejradši odešli někam, kde jsme skutečně doma. Protože jsme ale stále připoutáni k hmotnému světu, zaplašíme tuto bláhovou myšlenku a přesvědčíme sami sebe, že toto vysněné místo je pouze v naší fantazii.

Ale pokud se nám v těch nejtěžších chvílích podaří nepodlehnout síle rozumu a uvěřit, že náš vytoužený domov skutečně existuje, rozhostí se v nás, navzdory vší té beznaději, klid a mír.

❁❁❁

Uvědomíme si, kým skutečně jsme a tuto zkušenost, byť může trvat jakkoli krátce, si již nedáme vzít. Již víme, kde je náš skutečný domov. Po tomto poznání již nemůžeme být stejní jako předtím. Již jsme prohlédli za hranice našich tělesných smyslů a my již víme, kým doopravdy jsme… 

❁❁❁

Líbil se Vám článek?
Chtěli byste vědět, až vyjde další?
Přihlaste se k odběru upozornění a budete to vždy vědět první:

 

Sdílejte se svými přáteli:
Štítky , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na