ÚSVIT DUŠE – 1. Nejdříve musíme vše ztratit …..

Byla jedna malá holčička, která milovala svět. Milovala vše bez rozdílu, tak jak dokáží milovat jen děti. Ostatní ji varovali, aby se svou láskou k ostatním příliš nevázala. Ona ale nechápala, jak by ji mohla láska k druhým ublížit.

Plynul čas a její život byl díky lásce, kterou cítila k ostatním, naplněn harmonií a štěstím. Ti, co milovat neuměli ji napadali za její dětinskost a pošetilost. Ona ale viděla jejich pravou tvář. Viděla, jak jsou ve skutečnosti nešťastní. Viděla, že také velmi touží cítit lásku, ale že ji vyhnali ze svého života.

Někteří jí i záviděli, ale protože to nechtěli přiznat, začali se jí vysmívat a napadat ji. Holčička nechápala, proč k ní chovají tolik nenávisti, když ona k nim cítí lásku?

Jak rostla, ostatní na ni stále více tlačili, aby byla stejná jako oni. A tak se její život postupně stával místem, ve kterém přestávalo být pro lásku místo. Holčička v sobě stále uchovávala ten nádherný pocit, který cítíme, když druhé milujeme. Bylo ale stále těžší ho cítit. Obklopena nenávistí, závistí a klamem se její schopnost milovat postupně začala vytrácet.

Když dospěla, stala se z ní úspěšná mladá žena. Všichni jí říkali, že když v životě něco dokáže, budou ji ostatní obdivovat a ctít. A ona toužila po tom, aby ji ostatní měli rádi. Toužila po tom tak moc, že se rozhodla podřídit celý svůj život tomu, aby dala druhým důvod ji uznávat a ctít.

Stala se velmi významnou a známou osobností. Lidé k ní vzhlíželi a toužili být jako ona. Ale i když měla mnoho obdivovatelů, nenašel se nikdo, kdo by ji skutečně miloval. Všichni ji pouze obdivovali. Uctívali její osobu, ale vůbec neznali její skutečnou bytost.

Pokud někoho známe jen povrchně, je těžké k němu cítit něco víc než jen obdiv. A tak, když kamkoli přišla a všichni ji znali a toužili s ní strávit nějaký čas, zůstávala celou dobu osamocena. Její bytost byla opuštěná.

Toužila zažít skutečnou lásku a nechápala, proč k ní nemůže najít cestu. Ostatní s ní chtěli být jen pro to, aby měli pocit vlastní důležitosti. Nikomu z nich nešlo o ni.

Pomalu začínala chápat, že směr, kterým se ubírá její život, ji nemůže přivést k setkání se skutečnou láskou. I když dosáhla všeho, co ostatní považovali za vrchol úspěšného života, přece jí chybělo to nejdůležitější – potřebovala cítit, že je milována.

Začala pátrat po někom, kdo by ji dokázal dát lásku. Každý, koho považovala za vhodného k tomu, aby ji miloval, se časem změnil. I když zpočátku vypadal, že ji skutečně miluje a ona jeho milovala také, časem se ukázalo, že to bylo jen okouzlení, které je sice nádherné, ale vidíme při něm jen to, co vidět chceme.

Časem zjistila, že během zamilovanosti nevidíme osobu takovou, jaká skutečně je, ale vidíme jen představu, kterou si sami vytvoříme, abychom v sobě mohli vyvolat pocit podobný lásce.

Zamilovanost je velmi příjemná, ale během ní přestáváme vnímat osobu, do které jsme zamilovaní jako samostatnou bytost. Vnímáme ji spíše jako svou ideální druhou polovinu, která s námi dokonale souzní a vidíme pouze ty vlastnosti, které jsou v souladu s naší představou dokonalosti.

Během zamilovanosti nemilujeme druhou bytost, milujeme přelud, který vytvořila naše mysl, abychom se alespoň na chvíli cítili šťastní.

Nemůžeme ale žít celý život v přeludu. I žena pochopila, že to není směr, kterým by chtěla jít po zbytek života. Pochopila, že musí najít bytost, která ji bude schopna milovat takovou, jaká ve skutečnosti je.

Brzy ale zjistila, že se upnula k nesplnitelnému cíli.  Ať hledala jak chtěla, vždy zjistila, že každý má v sobě část, která je neslučitelná s její představou ideální bytosti, hodné její lásky.

Postupně zatrpkla a smířila se s tím, že jí není dáno, prožít skutečnou lásku. Přestala hledat a učila se žít jen sama se sebou. Bylo to těžké období. Nedokázala již sledovat, jak jsou její známí šťastní, jak našli někoho, s kým touží prožít celý život. Aby své utrpení alespoň trochu zmírnila, rozhodla se opustit vše, co ji tak ničilo a připomínalo jí její neschopnost najít spřízněnou bytost.

Rozhodla se opustit vše, co dosud vytvořila a začít znovu, úplně od začátku. Neměla tím co ztratit. Opouštěla to, co jí působilo utrpení a nepřineslo nic z toho, po čem skutečně toužila.

Prodala svůj byt v centru města a koupila malou chatu na úpatí vysoké hory. Celý život byla obklopena lidmi a nyní cítila strach, že zde zůstane úplně sama. Věděla ale, že pokud chce nalézt to, po čem celý život touží, musí svůj starý život opustit. Věděla, že pokud to neudělá, bude po zbytek života nešťastná.

A tak v sobě našla odvahu a udělala krok do neznáma …..

– pokračování:

ÚSVIT DUŠE – 2. Abychom mohli najít sami sebe, musíme se nejdříve úplně všeho vzdát

✺ Líbil se Vám článek?
✺ Chtěli byste vědět, až vyjde další?
✺ Zde můžete vložit svůj e-mail, na který vám bude zasíláno upozornění na nový článek:

Sdílejte se svými přáteli:
Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

5 Komentáře zapnuto "ÚSVIT DUŠE – 1. Nejdříve musíme vše ztratit ….."

avatar
  Zaslat upozornění  
nejnovější nejstarší
Upozornit na
Martin
ZNOVU: Problémem a důvodem výše řečeného je ve skutečnosti nedostatek OPRAVDOVÉ NEPODMÍNĚNÉ KRISTOVSKÉ vnitřní lásky, protože přesně ona vede ke sjednocení duše i k uzdravení těla! Skutečné, pravdivé a úplné vysvětlení je opět v poznání sama-sebe! Když budete znát sebe, tak pochopíte že notoričtí nevěrníci ve skutečnosti hledají náhražku za lásku, kterou neumí dát sami-sobě. Nemilované „vnitřní dítě“ hledá zamilovanost u stále dalších vztahů… skutečná Kristovská láska ale není závislá na vnějších okolnostech… Musíte začít u sebe, u vnitřního vztahu těch dvou, kteří tam bydlí… Tohle je to NEJVÍCE utajované tajemství člověka! …ve skutečnosti je lidská podstata duální a jednou polovinou je právě ego-tělo-podvědomí, jakožto svým způsobem nezávislá část… Číst vice »
Jarmila

hezké přirovnání je, že světem lítají takové půlky koule. když se setkají vznikne celá koule. Ale ty půlky se časem trochu posunou a to je ten problém. Pokud někdo takz. pracuje na sobě, nebo je zkrátka probuzený tak je celistvý a tak lítá jako koule a když spojí se s někým obdobným, vznikne nekonečno, osmička, což je zapletená nula, prázdno, nicota :)

Jarmila

Nesouhlasím s tvrzením o zamilovanosti. Podle mě, když jsme zamilovaní, vidíme do srdce druhého, do jeho duše, vidíme boha. Bohužel později se nám srdce postupně uzavírá a vidíme chybujícího člověka. Ale je to moc krásný příběh. Díky

Martin

nesouhlas, zamilovanost je chemie, energie ega a ta nikdy není trvalá… pokud se vám nepodaří přetvořit ji na pravou lásku, kde budou účastny obě vaše poloviny… tak konec zamilovanosti je zcela zákonitý ;-)

tak to prostě je… nic s tím neudělá žádná vaše falešná víra, potvrzení správnosti vám dá vaše srdce, spojené s  centrem duše…

http://www.ragauian.cz/ve-dni-kdy-jste-byli-jednim-stali-jste-se-dvema-jestlize-se-stanete-dvema-co-ucinite-tajemstvi-manifestace-duse-jeji-energeticke-pole-a-bozska-jiskra-co-je-pole-nuloveho-bodu-alias-bozsky-matri/