ÚSVIT DUŠE – 2. Abychom mohli najít sami sebe, musíme se nejdříve úplně všeho vzdát

Byla jednou jedna malá holčička, která milovala svět. Milovala ho tak moc, že se její lásce ostatní smáli. A ona jim uvěřila. Začala mít ze své lásky strach, až na ni nakonec zcela zapomněla…

pokračování 1. dílu: ÚSVIT DUŠE: 1. Nejdříve musíme vše ztratit…..

*****

Stella sedí na židli u jídelního stolu. Cítí klid, ale zároveň i strach. Strach z toho, co udělala. Strach, že se snaží utéct před něčím, co ji stejně dostihne.

Ještě před několika dny byla úspěšnou a známou osobou, která byla celý den obklopena lidmi. Za takový život by dala většina lidí cokoli. Ale ona už ne. Nebyla v něm šťastná. Hledala lásku, ale našla jen samotu. I když byla jen zřídka sama, přesto žila po většinu času v osamění.

Začínala být zoufalá, a tak se rozhodla ze svého života utéct. Doufala, že když změní podmínky, ve kterých dosud žila, změní se i její život.

*****

Teď tedy sedí ve svém novém domově na lidmi zapomenutém místě. „Nevím, jak jsem mohla být tak bláhová a myslet si, že když odejdu od lidí, najdu někoho, kdo by mě dokázal milovat ne pro mé postavení, ale pro to, jaká opravdu jsem,“ honí se jí hlavou myšlenky. Začíná se jí zmocňovat panika. Má, co chtěla. Opustila svět, který ji nedokázal dát to, po čem celý život toužila. Odešla do světa, o kterém doufala, že v něm bude šťastnější.  Ale není.

Je stejně zoufalá a opuštěná jako předtím. Hlavou se jí honí myšlenky, které nedokáže zahnat. Vidí sebe sama jako starou, opuštěnou ženu, která celý život hledala něco, co vlastně neexistuje. Do očí se jí derou slzy. „Proč nedokážu být alespoň trochu šťastná?“, šeptá mezi vzlyky.

Její po léta nahromaděný smutek se valí ven a ona pláče. Zpočátku cítí vinu, že už nedokáže ovládnout své emoce tak, jako předtím. Naučila se, že pláč je výrazem slabosti a postupně ztratila schopnost plakat. Vždy, když se ocitla v situaci, kdy by ostatní plakali, ona se tomu postavila a byla silná. Naučila se zatlačit své city tak hluboko, že je přestala vnímat. Ostatní ji za to obdivovali. Říkali, jak je silná a vyrovnaná. Jen ona ale věděla, jak hluboce se mýlí. Nebyla ani silná a už vůbec ne vyrovnaná. Jen nebyla schopná projevit jakýkoli pocit navenek. To ale neznamenalo, že ho necítila uvnitř. A o to bylo horší, se se svými pocity vyrovnat.

Stella vzhlédne a uplakanýma očima se podívá ven z okna.  Vítr si pohrává s listím nedalekého stromu a na hladině jezera se odráží večerní slunce. Je tu klid a mír. Ne však v její mysli. V její mysli zuří ta nejstrašnější bouře. Má pocit, jako by se jí naráz draly na povrch snad všechny vzpomínky, které během svého života nedokázala zpracovat a bezpečně je ukryla na místo, o kterém doufala, že už nikdy neuslyší.

Její vzpomínky si ale teď, skrze dlouho potlačovaný pláč, hledají cestu ven. Ona ví, že se dostala do situace, ze které nemá smysl utíkat. Již nedokáže své pocity skrývat. A ani nechce. Cítí, že nastal čas, aby je konečně nechala jít. Už nemá sílu je ukrývat. Uvědomuje si, že právě tyto pocity, které si celý svůj život tak pečlivě ukládala na bezpečné místo, jí tak ubližovaly.

A najednou jí to dochází. Vždyť přece není vůbec špatné plakat, když jsme smutní a smát se, když cítíme radost. Proč ji ostatní říkali, aby tolik neprojevovala své pocity? S údivem vzhlédne a znovu se podívá z okna. Vždyť právě ti, kteří jí dávali takovéto dobře míněné rady, patřili k lidem, kteří byli nejvíce nešťastní. To oni neuměli milovat. To oni nedokázali projevit své pocity. A ona byla tak bláhová, že si myslela, že když poslechne jejich rady, učiní ji to šťastnou.

Za oknem vše ztichlo. I ptáci přestali zpívat. Slunce zapadá za vzdálenou horu a jeho poslední paprsky se odrážejí od klidné hladiny jezera.

V jejím nitru se rozhostil klid. Už ví, proč nedokázala být šťastná. Už ví, že cesta, kterou si zvolila, je správná. Teď už jen zbývá, naučit se znovu milovat…..

– pokračování –

✺ Líbil se Vám článek?
✺ Chtěli byste vědět, až vyjde další?
✺ Zde můžete vložit svůj e-mail, na který vám bude zasíláno upozornění na nový článek:

 

Sdílejte se svými přáteli:
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na