Může být sebevražda odpovědí na touhu po setkání s vlastní duší?

Sebevražda bývá považována za velký zločin, za provinění proti životu. Ale co když je to někdy jediné možné východisko ze života, který jde úplně špatným směrem?

Obecně přijímaný názor na sebevraždu je, že ten, kdo sám ukončí svůj život je zbabělý, nemá pevnou vůli, aby své problémy vyřešil či je to slaboch, který utíká, když vše není podle jeho představ.

Zkuste si ale představit, že vy sami se nacházíte v tak těžké situaci, že z ní podle vás není cesta ven. Představte si, že utrpení, které prožíváte je tak velké, že vás zcela vyplní a vy sami se stáváte tímto utrpením. Okolní svět a bytosti v něm se stanou jen další částí vašeho zlého snu. Není nic a nikdo, kdy by vám mohl pomoci.

V této situaci vám nepomůže podpora či soucit ostatních, protože vy žijete ve vlastním světě kde je vše temné a nekonečné. Spojení s vaší duší, která má moc prozářit jakoukoli temnotu, je zcela ztraceno.

Tušíte, že někde je světlo, které kdyby vám dokázalo osvětlit váš život,  vaše utrpení by bylo snesitelnější. Ale vy jste k tomuto světlu ztratili přístup. Vaše duše je zahalena v té nejtemnější temnotě a vy ji díky tomu nedokážete najít. Prožíváte tu nejtemnější noc duše, jakou si dokážete představit.

Protože podle vás neexistuje způsob, jak tuto situaci změnit, napadne vás jediná možnost jak utrpení ukončit – ukončit život svého těla a doufat, že s ním skončí i vaše utrpení.

Někde uvnitř totiž cítíte, že tělo je vaším vězením a že právě tělo vás drží v tomto světě. Pokud ale přestane existovat tělo, pak již nebude nic, co by vás v tomto světě drželo. Zmizí tělo a s ním zmizí i osoba, které toto tělo patřilo a která prožívala tuto temnotu.

Je nesmírně těžké pochopit uvažování toho, kdo se k takovémuto činu odhodlá. Ostatním se může zdát, že je to čin hodný slabocha, ale představte si, jakou odvahu musí ten, kdo ukončí svůj vlastní život, v sobě nalézt.

Sebevražda není tak výjimečný způsob ukončení života, jak se na první pohled může zdát. Jistě znáte se svého okolí někoho, kdo ztratil touhu žít. Takovýto člověk se často podvědomě rozhodne, že nastal čas odejít z tohoto života.  Může vypadat úplně normálně a ostatní si jeho rozhodnutí většinou vůbec nevšimnou. On však již nechce žít, a tak jeho vnitřní přesvědčení začne měnit okolnosti jeho života a jeho touha se postupně naplňuje…

Takovýto člověk pak může onemocnět smrtelnou chorobou, může být obětí nehody či násilného činu. Vše se však děje v souladu s jeho rozhodnutím, které si ale jeho mysl vůbec nemusí být vědoma.

Život je velmi vzácný a k jeho vědomého ukončení bychom měli mít opravdu vážný důvod. Neměli bychom ale odsuzovat ty, kteří se rozhodli dobrovolně ho ukončit. Nevíme totiž, jaký důvod je k jejich rozhodnutí dovedl.

Abychom dokázali alespoň trochu pochopit pohnutky někoho, kdo se rozhodl takto ukončit svůj život, ráda bych vám nabídla zpověď ženy, která se k činu sebevraždy odhodlala.

Čekala jsem, že její vyprávění bude plné bolesti a smutku, ale místo toho je výpovědí bytosti, která skrze svůj čin došla k pochopení.

To ale posuďte sami:

„Nevím, jak začít. Je toho tolik. Já jsem už nedokázala být ve světě, kde musím být někým, kým nejsem. Proč mě nutili dělat věci, které byly proti mému přesvědčení? Nemohla jsem se tomu bránit, byla jsem vychovaná ve víře, že existuje jediné správné chování a jiné je špatné. Ale já jsem potřebovala být jiná!

 Moje duše se trápila. Moje duše toužila projevit své touhy. Ale já jí to neumožnila. Není to vaše vina. To já jsem měla být silnější. To já jsem neměla vůli. Vy jste byly milující bytosti, které se mi snažily ukázat cestu, ale já jsem potřebovala najít svou vlastní, po které touží má duše. Teď už vím, co jsem měla dělat, ale neměla jsem k tomu sílu. Má duše mi neustále připomínala, že nejsem v souladu. Nemohla jsem dělat nic jiného, nedokázala jsem změnit svůj život tak, aby má duše byla šťastná.

 Jestli jsem vám způsobila bolest a pocit provinění vězte, že vy nenesete žádnou vinu. To já sama jsem nedokázala jít cestou, která mi byla dána. Moc se vám omlouvám za to, že jsem vám způsobila takový žal.  Ale já jsem to musela udělat, abych se z té klece dostala. Jinak jsem to neuměla.

 Teď už vím co dělat, abych jednala v souladu se svou duší. Vy to prosím dělejte také! Vidím, že to je ta nejdůležitější věc na světě.

 Prošla jsem velkým utrpením, které mi pomohlo pochopit. Získala jsem sílu a poznala svou duši. Tím, že vám mohu toto říci, jsem se posílila a teď se cítím mnohem silnější. Mé světlo více září a to znamená, že má duše začíná být šťastnější. To vše díky utrpení a poznání, kterým jsem prošla.“


Můžeme se jen dohadovat, jak takovýto čin ovlivní další existenci této bytosti.  Uvědomme si, že na světě žije nespočet bytostí, které prožívají nekonečné množství životů. A každý okamžik je pro ně lekcí, kterou si sami zvolily, aby na základě jejího prožití došly k pochopení a uvědomění si dalšího dílku skládanky, který jim ještě chybí k tomu, aby se opět mohly stát tím, čím vždy byly – dokonalými bytostmi.

 

Sdílejte se svými přáteli:
Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na