Máte někdy pocit, že máte vzpomínky, které patří někomu jinému? A co když jsou z vašeho minulého života?

Ačkoli je nám během narození do tohoto světa dán dar zapomnění na naše předchozí existence, vyskytnou se někdy okamžiky, kdy si na část své minulosti vzpomeneme.

Nebývá to jasná vzpomínka, podobná tomu, když vzpomínáme, co jsme dělali minulé léto. Je to spíše pocit, že jsme prožili určité situace o kterých víme, že nemohou být z našeho současného života. Nevidíme před sebou celý děj s jeho příčinami a následky. Bývá to většinou jen kratičký pocit, že jsme někým jiným.

Pokud se takovýto pocit objeví jen jednou, většinou mu nevěnujeme příliš pozornosti a brzy na něj zapomeneme. Někdy se nám ale tento pocit či obraz nějaké jiné osoby, se kterou se cítíme spojeni, vrací častěji. To nás pak přinutí věnovat mu více pozornosti. Ti, kteří jsou si vědomi existence minulých životů, tento zážitek přijmou a snaží se z něj pochopit více o sobě samých. Pokud jsme ale přesvědčeni, že náš život je spojen s naším tělem a že po smrti těla skončí i náš život, máme problém.

Naše mysl nám začne nabízet různá logická vysvětlení, která by nás měla uklidnit a ubezpečit nás, že to, co vnímáme, je jen výplodem naší bujné fantazie. Často nás to ale nepřesvědčí a my začneme mít obavy o své duševní zdraví.

Začínáme uvažovat, proč máme pocit, že jsme někým jiným?  Bojíme se, že začínáme mít problémy se svou identitou. Člověk, který se dostane do takového stavu je nucen se k němu nějak postavit – buď se bude snažit své pocity ignorovat, nebo se jimi začne zabývat a jeho představa o světě se bude muset od základů změnit.

Myslím, že záblesky našich minulých životů nám mohou mnohé osvětlit. Většinou se nám totiž na povrch vyplaví vzpomínka, která souvisí s naší současnou situací. Může to být něco, co je ještě potřeba dořešit, protože jsme to v minulosti nestihli. Může to být prožité trauma, které musíme zpracovat, abychom mohli postoupit dál.

Nebo to může být vzpomínka, díky níž si uvědomíme, proč jsme se rozhodli právě pro náš současný život. Takováto vzpomínka nám může pomoci si uvědomit, jakou cestu jsme si zvolili. Může nám ukázat, jak jsme se připravovali, co už jsme zvládli a co nás ještě čeká. Takovýto druh vzpomínky pro nás může být velkým darem, protože nám může pomoci uvědomit si, s jakým úkolem jsme přišli do našeho současného života.

Pro lepší pochopení vám nabízím jednu vzpomínku, která mne provází celý život.  Když jsem ji přijala do svého života jako součást své existence, vyjasnilo se mi mnoho otázek, které jsem si  dlouho pokládala a na které se mi předtím nedařilo najít smysluplnou odpověď.

Pochopila jsem, že vše, co nás v životě potká se neděje náhodou. Celá naše existence  je cestou, kterou si naše bytost zvolila, aby pochopila, kým skutečně je. 

Záblesky minulosti k nám probleskují po celý náš život, Možná, že když se seznámíte se vzpomínkou někoho jiného, pomůže vám to uvědomit si, že  podobný druh vzpomínek máte občas také. Jen jste si do tohoto okamžiku neuvědomovali, čím pro vás skutečně jsou.

Příjemné čtení:

*****

„Sedím na okraji skály. Pode mnou se rozprostírá široké údolí, kterým protéká horská říčka. Vrcholky hor, které obklopují toto nádherné místo, které je teď mým domovem, jsou pokryty sněhem.

Ačkoli mám jen tenké oblečení, necítím chlad. Žiji zde už dlouho a naučil jsem se zvládnout chlad tohoto podnebí.

Většinu času jsem sám. Rozhodl jsem se pro samotu, protože ještě nedokážu žít uprostřed rušného světa a vnímat zároveň svou duši. Prozatím se učím, jak s ní vůbec být ve spojení, což je někdy hodně těžké.

Toto místo jsem si zvolil, protože jsem chtěl rozvinout pouto ke své duši. Mnohokrát předtím jsem žil jako člověk a postupně jsem si na svou duši začal rozpomínat. Má touha po ní sílila, až jsem se nakonec rozhodl zvolit si život, ve kterém se budu moci vzdálit od světa lidí a naučit se být jen se svou duší.

Nyní tedy prožívám život, pro který jsem se již dlouho rozhodoval a učím se moudrosti své duše.

Vím, že až tuto dovednost zvládnu, čeká mě ještě další etapa mého objevování. Budu se muset narodit v místě, které mi pomůže spojení se svou duší ještě více upevnit. Zvolím si místo, kde bude samotná existence duše zpochybňována a kde bude jen málo těch, kteří budou s mým poznáním souznít.

Bude pro mne velmi obtížné zde žít, neboť zde již nebudu mít klid a ticho, na které jsem si zvykl. Všichni kolem mne budou přesvědčovat, že život je úplně jiný, než jsem dosud věřil. Budou se vysmívat mým představám a vizím. Budou zpochybňovat vše, co jsem do této doby poznal.

Ale právě proto jsem si pro svůj další život zvolil tento svět. Svět, který mě donutí ještě více se propojit se svou duší, anebo na ni zcela zapomenout, stejně jako většina těch, kteří se zde rozhodli také žít.

Věřím, že i když to bude obtížné, podaří se mi vzpomenout si, kým jsem dříve byl a jakého jsem došel pochopení. Věřím, že i přes velké nástrahy života v novém světě si dokážu vzpomenout, kdo skutečně jsem a mé poznání bude díky přestálým překážkám hlubší, než bylo kdy předtím.“

*****

Sdílejte se svými přáteli:
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na