Jak nás může nevyléčitelná nemoc naučit tomu, co nám dosud chybělo?

Když někdo onemocní závažnou, nevyléčitelnou nemocí, je často nucen vyslechnout si rozsudek o vlastní smrti. A to, že nám někdo předpoví naši vlastní smrt, bývá ten největší šok, jaký lze vůbec zažít. Lidé, kteří si vyslechnou takovouto diagnózu reagují zpravidla dvěma způsoby – buď se smíří s předpovědí, která nad nimi byla vyřčena a trpělivě čekají, až se vše vyplní. Poslušně absolvují všechna vyšetření a léčby, o kterých ale vědí, že jim život stejně jen prodlouží, ale nezachrání. Postupem času se smíří se svým osudem a když přijde čas, odejdou. Další skupinou jsou bojovníci. Udělají si z poražení nemoci smysl života a vrhnou se do všeho, co by jim mohlo pomoci ji pokořit. Jejich život se stane … Celý článek

Myslíte si, že všichni žijeme v jednom společném světě? Jak hluboce se mýlíte!

Jistě znáte někoho, jehož život je plný překážek, tragédií a nepochopení. Při pohledu na těžkosti, které ho celý život provázejí, ho musíme litovat.  Ale co když si svůj těžký účel tvoří sám? Co když není stíhán ranami osudu, ale silou svého přesvědčení? Co když si on sám přeje prožít život plný nedorozumění, lží a intrik? Představte si, že spolu žijí dva lidé. A jak to tak bývá, je každý z nich úplně jiný. Jeden z nich je životní optimista – vždy dokáže najít důvod, proč je vše, co ho potká, skvělé. A protože vidí v našem komplikovaném světě většinou to dobré, je jeho život naplněn štěstím a radostí. Dokáže najít důvod, proč se radovat i v té nejkomplikovanější situaci, … Celý článek

Proč je tak nebezpečné se zamilovat?

Když se do někoho zamilujeme, že to nepopsatelný pocit. Cítíme lásku nejen k milovanému člověku. Cítíme lásku k celému světu. To, co nás dříve rozčilovalo, nám najednou připadá milé. Usmíváme se na osoby, které nám předtím byly protivné. Toužíme se s milovanou bytostí co nejvíce propojit. Chceme s ní být jedno tělo a jedna duše. Naše já se rozplývá a my jsme tou nejšťastnější bytostí na celém světě. ✸ Když nenávidíme, je to také velmi silný pocit. Jsme sami proti celému světu. Cítíme se opuštěni uprostřed temnoty. Máme strach, co s námi dál bude. Všichni jsou našimi nepřáteli a my musíme být neustále ve střehu, abychom nepřišli o to poslední, co nám ještě zbývá – o své já. … Celý článek

Trochu jinak o očkování. Co všechno se může stát, když se necháme očkovat?

Pamatuji se, jak jsme se ve škole učili o vynálezu očkování. Jak do té doby lidstvo nebylo schopno se ubránit mnoha nemocem, které byly díky vynálezu očkování téměř vymýceny. Líbila se mi představa, že když vezmeme původce nemoci, oslabíme ho do té míry, aby již nedokázal vyvolat nemoc a vpravíme ho do našeho těla, náš imunitní systém se s ním seznámí a příště, až se s ním znovu setká, na něj již dokáže včas a účinně zareagovat. Ale je to opravdu tak jednoduché? Na očkování se můžeme dívat z několika úhlů pohledu.

Co nás nutí hledat na druhých chyby?

Většina lidí na tomto světě není schopna žít v souladu a harmonii s druhými. Neustále se snaží na ostatních najít chyby, na základě kterých je mohou považovat za horší, než jsou oni sami. Na světě tak neexistuje jediný člověk, který by nebyl očerňován druhými. Ať se snažíme sebevíc, nikdy nemůžeme být v očích těch druhých dokonalejšími, než jsou oni sami. Lidská bytost má totiž jednu pozoruhodnou vlastnost – chce být lepší, než všichni ostatní. A tak, ať se srovnáváme s jakkoli dokonalým člověkem, vždy se nám na něm podaří najít něco, za co si zaslouží být svržen ze svého trůnu a stát se tak jedním z těch, které jsme se sebou porovnali a jako vždy jsme … Celý článek

Nástrahy na duchovní cestě – 3. díl

Protože žijeme ve světě hmoty, budou se překážky, se kterými se budeme na duchovní cestě setkávat, ve velké míře týkat právě hmoty a jejích omezení. Abychom se vůbec někam dostali, musíme si nejdříve uvědomit, jednu zásadní věc – svět, ve kterém právě žijeme, duchovnu zrovna moc nepřeje. Většina bytostí, se kterými se zde potkáváme, je zahalena tak silnou a neproniknutelnou vrstvou hmoty, že veškeré vzpomínky, týkající se jejich pravé podstaty, mají ukryty tak hluboko, že nedokáží proniknout na povrch, kde by si je byli schopni alespoň částečně uvědomit. Když se tedy vydáme na duchovní cestu, začne se nám dařit přes tuto tíhu a nánosy hmoty občas zahlédnout jemnější části bytí. Zpočátku … Celý článek