O MNĚ

Vždy jsem byla jiná. Měla jsem pocit, že do tohoto světa nepatřím. Cítila jsem, že někde existuje místo, které je mým skutečným domovem.

Uvědomovala jsem si, že k tomu, abychom se zrodili do tak komplikovaného světa, musíme mít jistě pádný důvod. Chtěla jsem tedy této příležitosti využít a tento svět co nejvíce poznat.

Velmi mne přitahovalo vše, co se nějak týkalo člověka, jeho vývoje, myšlení i schopností, které lidská bytost má. Vystudovala jsem humanitní vědy a obecnou antropologii a intenzivně jsem se zabývala psychoterapií. Postupně se středem mého zájmu stále více stávala oblast duchovna. Toužila jsem poznat, kdo skutečně jsme, proč jsme tady a jaký smysl vlastně má náš život zde.

Pochopila jsem, že pokud chceme poznat, kdo skutečně jsme, nemůže to za nás udělat nikdo jiný.  Jedině my sami můžeme odstranit nánosy, které zakrývají to, čím opravdu jsme.  

Odkrývat tyto nánosy jde různými způsoby a metodami. Já jsem si na samém počátku svého současného života zvolila cestu meditace. Viděla jsem, jak náročná ale zároveň účinná tato cesta je a rozhodla jsem se vydat se za těmi, kteří již touto cestou prošli a mohou být ostatním hledajícím na jejich cestě nápomocni.

Během meditačních pobytů jsem si uvědomila, že jsem pro sebe našla vhodnou cestu, která mě naplňovala pocitem, že jdu správným směrem – cítila jsem, že díky ní snad časem porozumím pravé podstatě světa i nás samých.

Místa, kde jsem pobývala, mi byla velmi blízká a já si postupně začala rozpomínat na to, kým jsem kdysi byla a kam jsem na své cestě dosud došla.

Na těchto kouzelných místech jsem snad poprvé v tomto životě zažila pocit skutečného štěstí.

A pokud jednou zažijeme tento nepopsatelný pocit, už nikdy na něj nedokážeme zapomenout. Vše v našem životě se najednou změní.

Pochopila jsem, že skutečné místo, kde jsme opravdu šťastní nenajdeme v tomto ani v žádném z nespočtu dalších světů. K tomu, abychom ho nalezli, se musíme ponořit hluboko do středu své bytosti. A v okamžiku, kdy se to stane, si uvědomíme, že jsme celý život hledali něco, co jsme měli stále před očima. Jen jsme to pro svou zaslepenost nedokázali vidět.

A tak, i když jsem se vrátila zpět do tohoto světa, už jsem věděla, že můj vysněný domov opravdu existuje. A nejdůležitější bylo, že jsem věděla, jak ho najít.  A ať byly okolnosti mého života jakkoli těžké, už na mne neměly takový vliv, jako předtím.

Když si totiž uvědomujeme, že se kdykoli můžeme vrátit do bezpečí našeho skutečného domova, dokážeme projít skrze bouře života beze strachu. Víme, že jsme tím, kdo pozoruje události, které vytvořila naše mysl. A ať se mohou zdát tyto události jakkoli hrozivé, už víme, že nás vlastně nemohou nijak ohrozit.

Jsem velmi vděčná, že jsem mohla nastoupit na cestu hledání sebe sama. Vím, že ještě zdaleka nejsem v cíli. Ale cesta samotná je mi velkou odměnou.

Vím, jak těžké je vydat se touto cestou. Je plná nástrah a těžkých životních zkoušek.

Můžeme se jí snažit vyhýbat a zvolit si jiný směr našeho života. Časem si ale uvědomíme, že stejně nemáme jinou volbu, než poslechnout její volání a vydat se po ní.

Pokud se pro ni rozhodneme dobrovolně, bývá to snazší, než když se jí snažíme vyhnout. Náš osud nás časem stejně dostihne a my zjistíme, že jsme nikdy neměli jinou volbu.

Často se na této cestě cítíme ztraceni a nechápeme smysl a cíl zkoušek, kterými procházíme. Můžeme ztratit víru a propadnout se do pocitu beznaděje. Ale i to je součástí této cesty.

Veškeré strasti našeho života mají jediný cíl:

– rozpomenout si na naši pravou podstatu a znovu se spojit s naší duší.

 

Pojďme tedy společně nahlédnout do

čarokrásného světa naší duše.

 

S láskou všem,

Ramana

Komentáře jsou uzavřeny.