Království, ve kterém nikdo nechtěl být králem

Bylo jedno zvláštní království. Jeho obyvatelé si tak moc vážili svého štěstí, že by mu obětovali úplně všechno. Poslechněte si příběh, který je dovedl k takové moudrosti…

♛♛♛

Kdysi žili v tomto království úplně obyčejní lidé, stejní jako kdekoli jinde. Měli svého krále, který jim vládl pevnou, ale spravedlivou rukou. Když odešel jeden, nahradil ho další.

Jak to tak bývá, měl každý panovník zpočátku vždy ty nejhonosnější plány. Časem mu ale moc zatemnila mysl a on začal být stejný jako ten, kterého nahradil. Lidé si postupně těchto vládců přestali vážit, protože viděli, jak je touha po moci změnila. Uvědomovali si, že ten, kdo dostane moc, propadne vášním a touhám, které z něj udělají úplně jiného člověka, než jaký byl na počátku své vlády.

Viděli, jak každého z nich postupně opouští radost, jak se jich ostatní začínají stranit, protože se bojí jejich moci. Život každého vládce se tak časem proměnil v jedno velké trápení. Postupně začal mít pocit, že se mu druzí vyhýbají a že spřádají plány, jak ho nahradit.

Každý vládce žil nakonec ve světě naplněném strachem, bez lásky a přátel. Celý den byl sice obklopen svými rádci, sloužícími i vlastní rodinou, přesto zůstal úplně sám.

♛♛♛

Někteří vládci se snažili najít ze své situace východisko. Začali druhým lichotit či vyhrožovat, jen aby získali jejich přízeň. Ale protože měli v rukou veškerou moc, nemohli si ostatní k sobě pustit příliš blízko. Báli se totiž, že tím by o svou moc přišli a ti, kteří žili v jejich blízkosti, by je pak odvrhli.

♛♛♛

Časem začala být situace v království neúnosná. Ti, kteří měli vládnout, opouštěli město a raději si zvolili potulný život, než aby se odsoudili k životu ve strachu a osamění.

Podobně na tom byli i ti, kteří byli bohatší než většina ostatních. I oni si uvědomovali, že svým bohatstvím staví mezi sebe a ostatní nepřekročitelnou hráz.

Tato hráz byla i uvnitř jejich vlastních rodin. Bylo tradicí, že bohatství se musí zvětšovat a hromadit.  Díky tomu nebylo možné být ke všem spravedlivý a umožnit každému členu rodiny, aby mohl společného bohatství užívat. A tak tomu, kdo spravoval celý majetek, zbývala jediná možnost, jak s ním na sklonku svého života naložit  – celé bohatství musel předat jediné osobě – jen tak bylo možné dostát tradici a udržet bohatství pohromadě.

Dovedete si jistě představit, jakou zášť tato tradice v rodině vyvolávala.

Všichni si začali uvědomovat, že v rodině chybí láska a že jsou neustále hodnoceni a porovnáváni. To je přimělo mezi sebou soupeřit a díky tomu k sobě začali cítit nepřátelství. Celá rodina byla tímto duchem soutěživosti a neustálého srovnávání tak prosycena, že spolu již nedokázala žít. Každý se buď snažil nad svými blízkými zvítězit, nebo se jich stranil, aby ho náhodou ti druzí nevyužili ve svůj prospěch či neočernili před očima druhých.

♛♛♛

Celé město bylo tímto morem nakaženo. A tak se stalo, že někteří mladí, kteří ještě byli schopni vidět zlo, které tato tradice v jejich životech způsobuje, odcházeli do míst, kde neměli žádné vazby k ostatním. Jedině tak se cítili svobodní.

Ale jen do té doby, než si založili vlastní rodiny. Pak se nákaza znovu rozbujela a oni si začali uvědomovat, že nemělo smysl utíkat ze svého rodného města, protože jejich osud je stejně dostihl.

Většina z nich se časem se svým osudem smířila, protože netušili, co jiného by mohli dělat, aby se jejich život změnil.

A ti, kteří již nechtěli opakovat chyby svých rodičů se radši odpoutali od svých rodin, svého města i všech lidí. Protože nevěděli, jak by mohli zůstat šťastní a zároveň žít s ostatními lidmi, dobrovolně si zvolili život v ústraní.

Jednoho dne se ve městě objevil tajuplný stařec. Nebyl ani mocný, ani bohatý, ale přesto si brzy získal přízeň všech obyvatel města. Lidé jím byli doslova očarováni a toužili mu být nablízku.

Měl totiž zvláštní dar – v jeho blízkosti každý zapomněl na všechna svá trápení a znovu dokázal prožít alespoň krátký čas v radosti a štěstí. Lidé nevěděli, co to způsobuje, ale jeho přítomnost jim rozjasňovala den.

Život ve městě se změnil. Lidé už nežili v ústraní, ale začali spolu zase mluvit a trávit spolu více času. Každý pocítil sílu tohoto muže. Postupně se z něj stal vážený občan a ozývalo se stále více hlasů, které navrhovaly, aby se právě on stal jejich nový vládcem.

♛♛♛

A co myslíte, že jim odpověděl?