Když se spojíme se svou duší, získáme jeden pozoruhodný dar – najednou máme moc plnit si své touhy a přání. Ale víme, jaké nástrahy nás na této cestě čekají?
❂
Naše tělo přesně reaguje na stav naší mysli. To v jakém je tělo stavu tedy ukazuje, zda je náš emoční a mentální svět v pořádku, či volá o pomoc.
Stav našeho těla nám zrcadlí, jak silně jsme spojeni se svou duší.
To, že se cítíme unavení či vyčerpaní jen naznačuje, že spojení s naší duší je slabé.
To duše nám dává sílu a moc.
To duše je tím, kdo uzdravuje naše tělo i mysl.
Pokud se tedy dokážeme spojit se svou duší, náš život se velmi změní.
Najednou pocítíme sílu, kterou jsme předtím neznali a budeme vědět, že dokážeme cokoli. Stačí jen pomyslet…
Ale získáním síly přichází i velká zodpovědnost!
Brzy si uvědomíme, že se naše myšlenky či přání najednou začnou uskutečňovat mnohem rychleji a snadněji, než dříve.
A protože je naše mysl ještě nedokonalá a nezkušená, může se stát, že se její přání sice vyplní, ale cesta, která k cíli povede, nebude zrovna příjemná.
Kdysi, když jsem si začala uvědomovat, že mohu měnit své tělo jak chci, jsem díky svým přáním prožila několik opravdu těžkých a vyčerpávajících období.
Přála jsem si třeba to, co si jistě přeje každá žena- aby mé tělo bylo štíhlejší a krásnější. A skutečně se to stalo! Během krátkého období jsem žasla, jak mé tělo zkrásnělo a začali si toho všímat i ostatní.
Ale cesta, která k této dokonalosti vedla, už tak příjemná nebyla.
Na počátku jsem měla přání – a mé tělo ho začalo uskutečňovat.
Začala jsem mít problémy se zuby a kdykoli jsem se najedla, rozbolely mne. Když jsem nejedla, bylo vše v naprostém pořádku.
Mé dokonalé tělo se tedy zařídilo tak, aby mohlo vyplnit mé přání.
Později, když už se tělo zbavilo toho, co mu nejvíce bránilo v uskutečnění jeho úkolu, jsem zjistila, že už zase mohu bez problémů jíst. Ale zdaleka ne tak, jako předtím!
Pomalu jsem přicházela na to, že když sním určitý druh potravy, je vše v naprostém pořádku. Ale pokud si vezmu i malý kousek něčeho, co nesouzní s mým záměrem, tělo mi to hned dá najevo.
Byla jsem už tak vyčerpaná z neustálého zkoušení vhodných a nevhodných jídel, že jsem se i přes silnou touhu po „nedovolených potravinách“ ovládla a začala jsem tělu naslouchat.
A tehdy jsem pochopila jeho moudrost. Chtěla jsem být krásná, a to znamená být zdravá a plná energie. A tak tělo vyslyšelo mé přání a začalo se mnou komunikovat.
Jídla, proti kterým se bouřilo, byla připravována složitými postupy a vždy byla tepelně upravená. Když jsem ale snědla něco jednoduchého, co nebylo nijak upraveno, tělo mne vždy odměnilo navýšením energie a pocitu štěstí.
I přes obtíže, které jsem zpočátku měla, jsem se nakonec cítila přesně tak, jak jsem si přála – krásná, zářící a šťastná.
Mé přání bylo beze zbytku vyplněno.
A já získala velmi cennou zkušenost o tom, že díky svým přáním můžeme projít skrze velmi nečekané zkušenosti, pro které bychom se dobrovolně nikdy nerozhodli.
Pochopila jsem, že příčinou mých potíží bylo to, co jsem si přála. Nestalo se vlastně nic, co bych nechtěla. Mé tělo přesně reagovalo na přání mé mysli. A mé přání se také do puntíku vyplnilo.
Začalo mi docházet, jak mocná naše přání a touhy vlastně jsou.
A ještě mnohokrát po této zkušenosti jsem zakusila, jakou moc má naše mysl.
A tak, i když vím, že můžeme dosáhnout čehokoli, na co pomyslíme, začala jsem být opatrná na to, co si přeji.
Nikdy totiž nedokážeme nahlédnout na všechny aspekty či okolnosti, se kterými se budeme muset během uskutečňování našeho přání vypořádat.
Díky těmto zkušenostem jsem pochopila, jakou moc v sobě skrýváme.
Pokud ji plně pochopíme a naučíme se s ní pracovat, staneme se vědomými tvůrci svého života.
Ale vždy musíme mít na paměti, že tvoření probíhá podle určitých pravidel:
❖ Můžeme mít, cokoli si přejeme.
❖ Cesta ke splnění našeho přání nemusí být zrovna příjemná. Můžeme během ní zakusit pěkně perné okamžiky.
❖ Musíme si neustále uvědomovat, že svým přáním měníme podmínky našeho života. A díky tomu se může stát, že sice dosáhneme toho, po čem jsme toužili, ale náš život se změní takovým způsobem, že si budeme přát, abychom mohli vše vrátit zpátky.
Dobře si tedy rozmyslete, co si budete příště přát.
Mohlo by se to splnit!
Další zajímavá otázka k tomuto tématu, která mi přišla e-mailem:
Dobrý den,
děkuji za hezký článek který jste mi právě poslala a mám k tomu jeden
dotaz.Myslíte si že i případné nepříjemnosti při splnění mého přání by
byly horší než život který vedu a který mě dostal k závažné nemoci?
Děkuji předem za odpověď.Zdenka.
Milá Zdenko,
to je velmi těžká otázka. Život každého jde svou vlastní cestou a naše přání něco změnit může někdy být tím nejlepším rozhodnutím, které v dané chvíli můžeme udělat.
Pokud bychom byli v kontaktu se svou duší a kráčeli cestou, kterou si ona zvolila, pak bychom si vlastně ani nic přát nepotřebovali, protože vše by bylo tak, jak má být.
Ale protože žijeme ve světě hmoty, kde je velmi obtížné zaslechnout svou duši, nezbývá nám, než se snažit vést svůj život směrem, o kterém si myslíme, že je pro nás nejvhodnější.
A to, že nás naše rozhodnutí někdy dovede někam jinam, než jsme zamýšleli, k tomu patří.
Myslím, že pokud si přejeme ve svém životě něco změnit, mělo by to být co nejvíce v souladu s naší duší.
Není moc dobré přát si něco hodně konkrétního. Pak totiž hrozí nebezpečí, že bude jen jedna možnost, jak naše přání uskutečnit a nemusí to být právě příjemným způsobem.
Bezpečnější je představit si, jak bychom se chtěli cítit. Tím dáváme volnou cestu k tomu, jakým způsobem k tomuto pocitu dospějeme. A průběh takovéto cesty bývá mnohem příjemnější.
Přeji Vám, ať je taková i Vaše cesta.
Dobrý den, opravdu? Co když je nějaký člověk, psychicky, nemocný… Pěkné dny, přeji. Petr
Milý Petře,
děkuji za námět k zamyšlení.
Uskutečňování našich přání je velmi složitá oblast a asi jen málokdo ji zcela chápe. Kdyby to bylo tak jednoduché, mohl by si každý stvořit takový život, po jakém touží…
Pokud se na to podíváme z pohledu duše, tak si naši realitu tvoříme všichni. Ale protože ještě nejsme tak dokonalí, abychom měli všechny naše myšlenky a přání neustále pod kontrolou, vlastně ani nevíme, že to, co jsme si kdysi přáli či si třeba jen představovali, se po nějaké době stane realitou. A my jsme pak nešťastní z toho, jak nespravedlivý je náš život.
Myslím, že prvním krokem k tomu, abychom měli náš život alespoň trochu pod kontrolou je začít si více všímat našich myšlenek, představ či tužeb a snažit pustit do své mysli jen takové, o které opravdu stojíme, aby se staly součástí naší budoucnosti.
Vím, jak těžké to je, ale myslím, že to za trochu té námahy jistě stojí.
Ramana