Co se s námi děje po smrti našeho těla?

Když nám zemře někdo blízký, je to pro nás velmi obtížné. Cítíme smutek ze ztráty milované bytosti, se kterým se musíme časem vyrovnat.

Cítíme ale také strach o toho, kdo zemřel, neboť nevíme, co se s ním vlastně děje.

I když třeba věříme, že se smrtí  těla tato bytost přestane existovat, stejně podvědomě cítíme, že to nemusí být skutečný konec  existence.

Tato nejistota je často velmi zneklidňující a my  se snažíme najít vysvětlení, které nás alespoň částečně uklidní.

Pokud se naučíme vnímat svou duši, můžeme vnímat i duše druhých. Pak je možné naslouchat i těm, kteří již nemají hmotné tělo.

Krátce po smrti těla je mysl, která tvořila osobnost, ještě silná a my se tak můžeme s touto bytostí spojit, téměř stejně, jako když obývala tělo.

To, že je to možné, nám může pomoci snáze se vyrovnat se ztrátou milované bytosti, neboť poznáme, že zmizelo pouze tělo, které jsme mohli vnímat.

Vše ostatní ale zůstalo a my se musíme vyrovnat jen se smutkem ze ztráty.

Zprávy těchto bytostí mne vždy naplní pocitem smíření a  cítím z nich moudrost, kterou získaly po opuštění těla.  Velmi ráda se s vámi o některé z nich podělím.

Když čteme zprávy těch, kteří již opustili své tělo a ještě si uvědomují, kým byli v životě, ze kterého právě odešli, můžeme si všimnout jedné zajímavé věci – jejich vnímání života po smrti je silně ovlivněno představou o smrti, kterou měli během života.

Můžeme vidět velké rozdíly v tom, jak  jednotlivé bytosti vnímají nový svět, ve kterém se ocitly.

Pojďme se tedy podívat na výpověď jedné bytosti, která bývala mužem a na sklonku života trpěla nemocí, která ji způsobovala značné utrpení.

*****

Jsem v pořádku, je o mě dobře postaráno. Jsou tu ti, kteří zemřeli jako já a ještě se nevtělili do nového těla. Máme tu obydlí podobné tomu u vás a chodí nás navštěvovat andělé – ano, skutečně mají bílá křídla, díky kterým létají. Jsou moc milí a pomáhají nám s našimi smutky a strachy. Já vím, že až přijde ten vhodný čas, znovu vstoupím do nového těla. Ale teď ještě ne, neboť  mé  staré tělo mě ještě drží a já mám proto čas se naučit mnohému z tohoto světa.

I zde jsou duše dobré i zlé, ale jejich dobrota či zloba je vidět na jejich jemných  tělech. Ti zlí ví, že je tak ostatní vidí a jsou z toho velmi nešťastní. Ti dobří se učí ovládat své jemné tělo, aby v příštím zrození dokázali ovlivňovat své myšlenky, city i hmotné tělo a nebyli již v zajetí druhých či  je neovládali vášně či strach.

Když máte hmotná těla, máte velkou šanci naučit se zacházet s hmotou. To ve stavu bez těla nelze. Proto se prosím snažte pochopit a naučit co nejvíce o možnostech hmoty. Já to teď  vím, ale nemohu to nikde nacvičit. Vy zase můžete cvičit, ale vaše mysl je zahalena oparem nevědění. Ten, kdo dokáže tento závoj odkrýt, spojí dva světy a bude tak blíž k pochopení toho, co jsme. Teď je má mysl mnohem vnímavější a vidím věci, kterým jsem dříve nevěřil, ale nemám  jak  toto vědění použít.

Až se propojí vědomí s hmotou, nastane skutečný ráj. Duše touží vytvořit si hmotné tělo, protože si  toto uvědomuje. Ale po obydlení těla postupně  přebírá vládu mysl a toto  vědění se vytrácí.  A protože  se časem začne duše cítit v těle uvězněna,  touží se od těla osvobodit.

I já jsem došel k poznání a toužil jsem se osvobodit od svého těla, které již přestávalo správně fungovat. Toto odpoutání se děje postupně a je přirozené. V roce, kdy jsem poprvé pochopil, že mé tělo je jen dočasné, jsem začal pracovat na tom, abych se od něj dokázal odpoutat.  Ano, měl jsem velký strach, protože jsem nevěděl, co to znamená nemít tělo, ale věděl jsem, že je to nezbytné, a tak mé tělo začalo chátrat, aby pro mě bylo snazší se od něj odpoutat.

 Tělo  ti dává jistotu domova. Tvá duše se má kam vracet. Ale když tělo zemře, zůstane duše volná a to může někomu nahánět strach. I já jsem měl velký strach, ale byl to strach z neznáma. Teď už vím, že nebyl oprávněný. Smrt není nic než úleva od světa, kde je vše tak obtížné získat. Pokud již není tělo, které tě svazuje, pak je vše mnohem snazší. 

*****

Pokud byste chtěli proniknout do tajů smrti a posmrtného života ještě hlouběji, doporučuji přečíst si knihu TIBETSKÁ KNIHA O ŽIVOTĚ A SMRTI. 

Tato kniha pro mne byla v době, kdy jsem se musela vyrovnat se smrtí blízké osoby, velkou oporou a nasměrovala mne na cestu smíření a pochopení tajemství smrti.