… „Nazýváte mne různými jmény – jsem strážce podsvětí, sfinga, anděl smrti. Každý, kdo chce ke mne přijít, musí ujít dlouhou a obtížnou cestu, která ne vždy skončí úspěšně.
„Jsem věčný. Mám moc nad vašimi životy. Ten, kdo se chce se mnou utkat, musí mít to nejčistší srdce a odvahu hodnou mé síly…
Ve světě, ve kterém nyní žijete, je velmi obtížné mé volání zaslechnout. Vím, že byste rádi šli dál. Vidím do nitra vaší bytosti. Slyším vaše prosby.
Ale abyste se se mnou mohli utkat, musíte nejdříve zvítězit sami nad sebou. Až se tak stane, rád vaše prosby vyslyším a ukáži vám cestu na místo, které jste tak dlouho hledali. Naslouchejte mému volání, které vás dovede na cestu uvědomění.
Budu Vám vyprávět příběh, který vám ukáže, jakými cestami vás mohu k sobě volat.“
✹✹✹
Je to příběh o muži, který se celý život snažil být jako ostatní. Uvědomoval si, že je jiný, že vidí svět jinýma očima. Ale protože nedokázal před druhými prosadit svůj názor, získal pocit, že je horší než ostatní.
Všemožně proto zakrýval své pocity a vší silou se snažil přizpůsobit se světu, ve kterém žil. Nebylo mu to ale nic platné.
Ostatní vycítili, že to, co dělá, dělá jen proto, aby mezi ně zapadl. Ale protože v jeho činech nebyla opravdovost, stal se pro ně terčem, na který zaútočili vždy, když si potřebovali vybít vztek.
A tak, čím více se snažil mezi ostatní zapadnout, tím větší propast mezi ním a ostatními byla.
Měl pocit, že to už dál nezvládne. Věděl, že kdyby se konečně projevil, kdyby vykřičel vše, co v sobě tak dlouho nosí, ulevilo by se mu.
Ale jeho strach mu v tom bránil. Bál se, že když ostatním otevře své nitro, vysmějí se mu, tak jako už mnohokrát předtím. A to už nechtěl znovu zažít. Dále se tedy snažil být jako ostatní.
Ale cosi uvnitř jeho bytosti se začalo bouřit.
Nejdříve to začalo nenápadně. Jednou za čas mu rychle zabušilo srdce. Když se to stalo poprvé, měl velký strach, že zemře. Byl zcela ochromený a čekal na okamžik, kdy se jeho srdce zastaví.
Vůbec nic se ale nestalo. Po pár vteřinách se srdce uklidnilo a vše bylo jako dřív.
Něco se ale přece změnilo. Přežil, i když si byl jistý, že zemře.
A tak, když mu příště znovu začalo bušit srdce, nebyl strach už tak velký. Sice si stále uvědomoval, že by v tomto okamžiku mohl zemřít, ale strach byl menší, než poprvé.
Jak ubíhaly dny a měsíce, tyto stavy se opakovaly a jeho strach ze smrti se pomalu vytrácel.
Nechápal, co se stalo. Ale začal nahlížet na smrt jako na něco, čeho se není třeba obávat. Stále si sice uvědomoval, že jednou zemře, ale již v sobě nedokázal vyvolat ten pocit strachu, který provází většinu lidí po celý život.
Ze srdce mu spadl obrovský balvan a jeho život jakoby se projasnil.
Najednou mu už nezáleželo na tom, co si o něm druzí myslí. Už nechtěl být stejný, jako oni. Naopak si užíval svou jedinečnost a radoval se z každého okamžiku svého života. Ze srdce mu tryskala radost, kterou nikdy předtím nezažil – byla to surová radost, nezakalená strachem o vlastní existenci.
Tento muž zvítězil nad jedním z největších strachů, které nám brání nahlédnout do jiných světů.
Takovýchto překážek a zkoušek je na cestě k mé bráně mnoho. A pokud chcete poznat mé tajemství, musíte prokázat, že jste na setkání s ním připraveni. Třeba právě tak, jako onen muž.
✺ 1. díl ✺
✺ 2. díl ✺
