Kam odcházejí naši blízcí?

Když zemřeme, často se stává se, že jsme ještě nějakou dobu připoutáni k tomuto světu. Velmi jasně vnímáme vše, jako dosud, a tak se může stát, že si ani nemusíme uvědomit, že již vlastně nepatříme do tohoto světa.     Velmi ale záleží, jak se nám podaří vypořádat se se svým novým stavem. Někdo si ihned uvědomí, co se stalo a nemá problém se od tohoto světa odpoutat. Většinou ale nějakou dobu trvá, než dojde bytost k uvědomění, že už není tím, kým byla dosud. A právě v době, když tato bytost pochopí, že již nepatří do našeho světa, máme jedinečnou příležitost s ní ještě nějakou dobu komunikovat. Když ale opustíme tělo, částečně již žijeme v jiném světě, než dosud. Proto bývá pohled na náš běžný život jiný, než bychom třeba čekali.  Pokud již nežijeme v tomto světě, postupně na něj začneme zapomínat a přestane nás zajímat, co se děje někde, kam už nepatříme. Již nejsme tou osobou, která obývala určité tělo, měla své jméno a žila svůj specifický život. Začínáme od úplného začátku. Proto nemůžeme očekávat, že nám někdo, kdo již náš svět opustil, svěří  třeba tajemství, které měl během života v našem světě. Osobnost je postupně rozpouští a vzpomínky blednou. Začíná nový život.

❋❋❋

Protože jsem dostala svolení zveřejnit zpověď muže, který již opustil náš svět, ale ještě si zachoval vzpomínky na svůj předešlý život, ráda se s Vámi o ně podělím. Můžete v nich najít  nadhled a moudrost, kterých jsme schopni většinou až v okamžiku naší smrti. „Jsem ten, který byl mužem. Býval jsem silný, ale to už je tak dávno. Byl jsem přesvědčen o své pravdě, ale ta už je rozmetána na kousky. Vím, že jsem byl někým, kdo neznal pravdu a přesto byl přesvědčen, že ji má. Udělal jsem tolik chyb. Ale teď už je nemohu napravit. Řekněte mé ženě, že už vím. Už vím, že nic není tak, jak jsem tvrdil. Kéž bych nebyl tak slepý. Ale vím, že vše můžu napravit. Mohl jsem to ale udělat dříve. Jsem v pořádku. Nejdřív jsem nevěděl, kde jsem. Viděl jsem vše stejné, ale já byl jiný. Všichni říkali, že jsem zemřel, ale já jsem žil! Nikomu bych nepřál takový šok, jaký jsem zažil. Viděl jsem své tělo, ale zároveň jsem viděl sám sebe mimo něj. Nechápal jsem, co se stalo. Vysvětlil jsem si to tak, že musím snít. To se přeci ve snu stává, že prožíváme věci, které nejsou z tohoto světa. Ale já se neprobudil. Nedokázal jsem to pochopit. Dlouho jsem pobýval na místech, která mi byla blízká. Dělal jsem věci, které vždy vyplňovaly můj běžný den. Mohl bych tak žít dosud, ale mělo to jeden háček – nikdo neslyšel má slova a neviděl mé tělo. V jednu chvíli už jsem myslel, že mě vidíš, ale tys to nedovolila. A přitom stačilo tak málo – jen uvěřit. Pak jsem pochopil, že je čas odejít. Mohl jsem i nadále žít život po tvém boku. Ale k čemu by to bylo? Tys mě neviděla a já ti nemohl říct, že jsem u tebe. Zbláznil bych se z toho. Musel jsem to skončit. Měl jsem ale ohromný strach. Nevěděl jsem, co mám dělat a kam mám jít. Bál jsem se, co bude dál. V okamžiku, kdy jsem se odhodlal odejít, se přede mnou zjevila nádherná bytost. Bylo to po dlouhé době poprvé, kdy mě někdo viděl a hovořil se mnou. V tu chvíli jsem se přestal bát odejít. Věděl jsem, že budu v bezpečí, a ty také. Už jsi se smířila s mým odchodem a to mi velmi pomohlo. Věřím, že tím, žes mě již přestala postrádat, jsem mohl konečně prozřít. Řekni ostatním, jak moc důležité je netruchlit tak, jak je to běžné. Je v pořádku, že se ti stýská, ale nechtěj mě vrátit zpět. Víš, že to nejde, ale stejně to všichni dělají. Je moc důležité, aby ti, co opustí tento svět, už neměli žádné povinnosti k těm, kteří zde zůstali. Jedině tak můžou odejít tam, kde je čeká další etapa života. Je smutné, kolik pozůstalých nepustí své blízké. Ti jsou pak nuceni zde zůstávat a nemít žádnou skutečnou existenci. Ty jsi mne pustila a tím jsi pro mne udělala tu největší službu, jakou mi kdo mohl dát. Děkuji ti za všechno, co jsme spolu prožili. Až teď si uvědomuji, jak cenné pro mne byly zkušenosti, které jsme spolu mohli prožít. Vím, že vždy nebyly příjemné, ale oba jsme si to tak zvolili. Ty máš teď příležitost začít znovu. Já již nejsem částí tvého života. Dělej to, po čem jsi vždy toužila. Teď jsi svobodná. Přeji ti hodně štěstí. Brzy již odejdu do míst, kde budu postupně zapomínat na život, který jsem dosud žil. Toto je možná poslední možnost, kdy si ještě pamatuji, kým jsem byl. Nechce se mi odejít, ale už nemám jinou volbu. Vždy jsem tě miloval, ale nyní je čas odejít. Chtěl bych se s tebou ještě rozloučit. Až na to budeš připravená, posaď se, zapal svíčku a dovol své mysli přijmout jakoukoli myšlenku. Jedna z nich bude moje.

A až mne uslyšíš, začne pro nás oba nový život.