Snění je nádherná věc. Může nám ukázat svět, ve kterém jsme dokonalí a děláme to, co nám přináší radost. No nechtěli byste, aby se takový Váš sen stal skutečností?
Ale jak toho dosáhnout?
Většina z nás měla, nebo stále ještě má, sen, který se ale z nějakého důvodu ještě nepodařilo uskutečnit.
Sen nám ukazuje, že jsme neustále spojeni se svou duší.
Je to něco, po čem toužíme tak silně, až to mnohdy bolí.
Sen nás nenechá spát. Neustále nás volá a nedovolí nám na něj zapomenout.
A i když někdy rozumem usoudíme, že náš sen není možné uskutečnit, stejně od něj nemáme nikdy klid.
Vyvěrá z té nejhlubší části naší bytost, a ať se ho snažíme překrýt něčím snáze dosažitelným, stejně víme, že dokud se náš sen nestane skutečností, nebudeme mít klid.
Co tedy máme dělat, abychom konečně našli klid?
V podstatě existují dvě cesty – krátká a dlouhá. Nikdy ale dopředu nevíme, na kterou z nich jsme se vydali.
Toužíte být třeba slavným spisovatelem. Od dětství víte, že je to vaše vysněná cesta. Milujete dobu, kdy jste zahloubaný do svých myšlenek a dáváte na papír vaše představy.
Sníte o tom, že lidé znají vaše knihy a jsou z nich nadšeni.
Ale dost snění. Je čas začít plnit si své sny.
Takže sedíte za stolem a snažíte se vložit do prázdného papíru příběh, který bude dokonalý. Ale najednou začnou slova váznout. Ztrácíte víru, že byste to vůbec mohl dokázat. Radost, kterou jste měl na začátku, je vystřídána strachem.
Co v takové situaci uděláte? Máte dvě možnosti, a je jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete. Važte ale dobře.
Když tedy zjistíte, že psaní není zase tak snadné, jak jste si představovali, můžete uvěřit hlásku uvnitř vaší hlavy, který vás utvrzuje v tom, že byste se vašeho snu měli vzdát.
Hlásek vám může našeptávat třeba tato slova: „Co když nejsem tak dobrý, jak jsem si vysnil? Tohle přeci nemůžu dokázat. Vždyť to zkoušeli přede mnou stovky dalších a kde je jim teď konec?“
Stojíte před zásadní volbou. Podle toho, čemu teď uvěříte, se bude ubírat váš další život.
Jak se tedy rozhodnete?
Buď uděláte to, co většina lidí před vámi – vzdáte se svého snu a začnete se chovat jako „normální“ člověk.
Jas ve vašich očích vyhasne a radost v srdci potemní. Obklopí vás opar zapomnění. Tento opar vás chrání před sebou samými. Chrání vás před bolestnou vzpomínkou na vaše sny, o kterých už víte, že se neuskuteční.
To ale není konec. Jen jste se právě rozhodli pro delší cestu.
Konec totiž nepřijde nikdy. I když se budeme jakkoli snažit na něj zapomenout, nemůže se nám to podařit.
Sen totiž vyvěrá ze samé podstaty nás samých a bude s námi vždy.
Bude se nám neustále připomínat, dokud nezískáme dostatek odvahy, abychom se znovu pokusili o jeho uskutečnění.
Do té doby budeme stále hledat, ale nic, co najdeme či uděláme, nás nedokáže trvale uspokojit.
❃❃❃
Proto, až znovu uslyšíme volání své duše, nebude snazší zvolit si kratší cestu?
Chtěli byste vědět, že vyšel nový článek?
Pokud chcete vědět o každém novém příspěvku a získat přístup k dalším, hlubším textům, stačí se zaregistrovat do 2. úrovně – Ponoření.
Chci vědět o nových článcích
