Současná doba je velkou příležitostí pro ty, kteří ji chtějí a dokáží využít. Je to velmi výjimečné období, protože právě nyní se mění energetické nastavení naší planety. A tak my, jako obyvatelé Země, máme velkou příležitost urychlit svůj vývoj.
Dříve to nebylo tak snadné. Člověk se většinou narodil do určitých podmínek, které nebylo možné měnit. I proto bylo docela snadné předpovědět budoucí události celého jeho života. Bylo totiž velmi pravděpodobné, že to, s čím sem přišel, to taky prožil.
Dříve duše vytvořila tělo, které se zrodilo do jasně daných podmínek a duše chtěla jen prožívat situace, ve kterých se díky tomu ocitla. Nedokázala měnit realitu a vytvářet jiné podmínky, než které si vytvořila před svým zrozením. Teprve se učila, jak vůbec ve 3. dimenzi přežít, učila se chápat její zákonitosti.
Teprve až když duše prošla touto základní průpravou, mohla se postupně více a více rozvíjet. Protože již chápala, na jakých principech 3. dimenze funguje, mohla po vytvoření dalšího života v této realitě začít zkoušet, jak se bude její život vyvíjet, když ho bude chtít měnit.
Nyní se vše začíná měnit. Mění se podmínky, ve kterých žijeme, jiné jsou i duše, které sem v poslední době přicházejí. Protože si uvědomují, co se zde děje, volí si život na naší planetě takové bytosti, které již dostatečně poznaly zákonitosti hmoty a touží své poznatky uvést do skutečného života.
K tomu, aby bylo možné naši realitu začít ovlivňovat a měnit, ji tedy nejdříve musíme poznat a pochopit zákonitosti hmoty. Tyto zákonitosti jsou tak zřejmé, že se je dokonce učíme i ve škole. Jen málokdo ale chápe, jak důležité poznání je mu předkládáno.
Předně je to zákon o zachování energie. Každý náš čin a dokonce i každá naše myšlenka má určité množství energie. A tato energie je námi vyslána do světa, kde nezmizí, jak si můžeme myslet, ale vytvoří se z ní něco nového, co do této doby neexistovalo – a my se tak stáváme spolutvůrci tohoto světa.
Naše duše tedy, na základě svých předchozích zkušeností, již dokáže vytvořit určité „nadbytečné“ množství energie, které může použít ke tvoření. Tvoření ve 3. dimenzi ale není tak snadné, jako ve vyšších dimenzích, odkud duše přichází. Především je zde velmi hutná energie, a tak k tomu, abychom mohli vůbec něco vytvořit, je třeba tuto energii shromažďovat delší dobu a soustřeďovat ji přitom na jednu konkrétní věc. To je ale velmi obtížné a většina z nás tak dospěje během svého života k názoru, že tvořit není v našich silách. A pokud tomu na základě svých zkušeností uvěříme a neustále se v tom utvrzujeme, pak začneme tvořit novou realitu – realitu, ve které platí, že nedokážeme tvořit a měnit náš život.
A tak v našem světě většina lidí věří, že nelze změnit již jednou danou skutečnost a ti to lidé ji skutečně měnit nedokáží, protože tomu uvěřili. Ve skutečnosti novou realitu již tvoří, ale bohužel si to neuvědomují a vytváří tak něco, co ve skutečnosti vůbec nechtějí.
V současné době, kdy většina z nás již produkuje dostatek energie k tvoření jiného světa, je velmi nebezpečné v takto utvářeném světě pobývat, aniž bychom si uvědomovali každičkou naši myšlenku. Pokud se totiž nyní něčeho obáváme a přiživujeme to energií strachu, zároveň to i vytváříme!
Nyní se proto nacházíme ve velkém nebezpečí. Jak se zvyšuje množství energie, kterou dokážeme vytvořit, tak se i urychluje zhmotňování našich myšlenek. To, co se dříve zhmotňovalo celé roky, nyní zabere mnohem kratší čas. Pokud si například představíme, že jsme vážně nemocní a párkrát se k této myšlence vrátíme a spojíme ji s dostatečně silným strachem o náš život, velmi brzy se naše nejhorší obava může stát skutečností.
Nyní je proto velmi důležité neživit v sobě pocit strachu z čehokoli. Řekla bych, že situace se stává tak vážnou, že nám jde dokonce o život!
Je ale nesmírně obtížné zakázat si myslet na strach, když nás všude obklopuje. Dokonce se může zdát, že je naše společnost na strachu založena. Denně je nám připomínáno, v jak velkém jsme nebezpečí – můžeme přijít o práci, o střechu nad hlavou, o blízkou osobu či dokonce o život. Ti, kteří by nám měli být oporou, nás bohužel v tomto pocitu strachu ještě více utvrzují.
Lékař, který by pro nás měl být nadějí, nám naději naopak bere a velmi často v nás vyvolá mnohem větší strach, než s jakým jsme k němu přišli. Ale i on je obětí svého strachu, a tak nám nemůže poskytnout naději, když ji sám nemá. A pak, když se jeho prognóza vyplní, si již bohužel neuvědomíme, že pokud bychom jeho slovům nedávali takovou váhu, vůbec by se nemusely naplnit.
Existuje vůbec nějaká možnost, jak z této situace bezpečně vyváznout?
K tomu, abychom vůbec přežili toto období, je nutné mít neustále pod kontrolou své emoce a myšlenky. A nejenom to, je i nezbytně nutné naučit se ovládat proud svých myšlenek a emocí, včas je rozpoznat a pokud přijdou, tak je dále neživit svým strachem, jen je nezúčastněně pozorovat a počkat, až sami odejdou. Jedině tímto způsobem nebudeme hromadit energii, která by mohla vést k uskutečnění našich nejtemnějších myšlenek.
A tím, jak se postupně naučíme volit si, které myšlence věnujeme svou energii a kterou budeme pouze pozorovat, aniž bychom ji jakkoli přiživovali, náš svět se začne měnit. Zpočátku to jen stěží postřehneme, ale časem si začneme uvědomovat, že náš svět je lepší, že potkáváme příjemnější lidi a ocitáme se v situacích, o kterým jsme dříve jenom snili.
Vítejte v novém světě, ve kterém se vaše sny staly skutečností.
Chtěli byste vědět, že vyšel nový článek?
Pokud chcete vědět o každém novém příspěvku a získat přístup k dalším, hlubším textům, stačí se zaregistrovat do 2. úrovně – Ponoření.
Chci vědět o nových článcích
U těch lékařů máte bohužel pravdu. Připadá mi to dokonce daleko horší, než to bylo před 20 lety. Loni jsem byl nemocný jen jednou a to se mi dostala infekce do očí kvůli tomu debilnímu náhubku a otekl mi z toho celý obličej. Je to naprostá hovadina v létě mít nasazený náhubek – to požadovali v dopravě.
Nikdy v minulosti praktický lékař neodmítal pacienta vyšetřit. Dneska mají napsáno, že nikdo s respiračním onemocněním do čekárny nesmí vstoupit. Takto se uměle vytvářejí ty těžké případy a svádí se to na COVID. Lékaři dnes popírají všechno, co bylo dříve všeobecně známé. Znalostí dosažených ryze materialistickou vědou už je mnoho. Jen to, co se děje, už nesouvisí s racionalitou. Už dávno je prokázáno, že dlouhodobé nošení respirátoru nemoci stejně nezabrání a více škodí než pomáhá.
Prvním předstupněm před vstupem do duchovních světů by měla být upřímnost a čestnost. Když vidím, že něco nefunguje, tak netvrdit opak.