| | |

Rodová zátěž

Občas se v rodině objeví někdo, kdo je jiný, než všichni ostatní. Nějakým způsobem si uvědomuje, že na něm lpí zátěž, která mu nepatří.
Vnímá tíhu, která je mu cizí, ale přesto ho silně ovládá a přitahuje mu do života určité stále se opakující situace.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

2 Komentáře

  1. Vašek napsal:

    Ono souvisí vlastně všechno se vším. A právě ta rodová zátěž souvisí se zákony inkarnace, potažmo s úrovní duchovního stavu rodičů, prarodičů……Pokud generace „přede mnou“ žijí v souladu se systémem, jsou jejich morální hodnoty a chování „příkladem“, ať kladným nebo záporným, ve výchově dětí. A vzniklé situace a navazující skutečnosti se karmicky projeví v mém životě. A podle zákonů univerza se budou objevovat tak dlouho i v následujících životech, dokud si to duch neuvědomí a nepolepší se, protože chování člověka je podmíněno úrovní duchovního přesvědčení. Pak už bude lépe, protože duch dospěje k bodu, kdy se karma začne rozpouštět v rozdmýchávající se Boží jiskřičce, kterou má v sobě každý. A to je ten život věčný, jenž nikdy nekončí, jak jsem v jiném příspěvku zmínil zde  https://www.duchovnipoznatky.cz/navrat-k-bohu-domu-v-zivote-jenz-nikdy-nekonci/ Záměrem Stvořitele je život. Proto vše, co je v souladu se životem, můžeme považovat za Boha a naopak. Základem života je tedy dbát, aby se měli dobře všichni ostatní. Pak sklidím to, co zaseju a budu se mít dobře i já. A tak to je, protože kdyby tomu bylo „naopak“, tak už bychom tu dávno nebyli. Podstatou duchovního růstu je tedy láska k sobě. Podrobně o tom „učí“ ragauian v psychologii člověka zde  https://www.ragauian.cz/category/psychologie-cloveka/o-lasce-k-sobe/  Pak člověk duchovně roste a roste duchovně i nastupující generace příkladem rodičů.
    A nedá se říci, že jiný je v rodině jen ten, kdo se „zmítá“ pod Rodovou zátěží. A nemusíme chodit daleko. Jak se pohlíželo na člověka nedávno v „pandemii“, když se odmítl nechat očkovat? Byl osočen, odstrčen ze společnosti, zesměšněn, omezován, manipulován……A nebylo to jen ve vztahu ke společnosti. Bylo to i ve vztahu s rodinou, na všech úrovních ta situace ničila dlouho budované vztahy, trhala jednotu a upřednostňovala ego. Dnešní společnost má snahu vytrhovat dění z konceptu života a upřednostňovat bagatelizaci čehokoliv. Dobře o tom mluví naše filozofka, paní prof.Hogenová, třeba zde  https://www.youtube.com/watch?v=o8dBvksuCrA   , ale i jinde, a nebo pan Čumpelík zde  https://www.youtube.com/watch?v=oTOJUofFMQw   A dalo by se říci, že toto jsou pak semínka těch rodových zátěží. Zdá se nám to vše dění na dlouho, ale z druhého pohledu je to zde okamžik, protože ve vesmíru není čas jako zde. Až člověka nutně napadne, jestli to dění zde na Zemi neřídí entity úplně jiné, protože z toho plynoucí „výhody“ nepřináší plody zde mnohogeneračně. A vymanit se z rodových zátěží lze bezpečně jen láskou. Ale i láska mnohdy vyžaduje velkou odvahu. Všichni jsme si zde vzájemnou karmou a nikdo nepotká toho druhého náhodou. Vždycky jde o pokoru a pochopení toho druhého. I pan dr.Plzák přiznal, že se celý život pletl a pochopil, že jde jen o toleranci.

  2. Jára napsal:

    Jeshua ve svém chanellingu doporučuje odseknout se od rodové zátěže úplně. Rozhodně doporučuji na přečtení: https://www.jeshua.cz/propusteni-sve-rodiny/
    Ale je to určené pro trochu pokročilejší. Čím je na tom kdo výše, tím méně se rodová karma uplatňuje a více se uplatňuje osobní.
    Rodičům musí být alespoň na duchovní úrovni poděkováno za možnost vstoupit do tohoto světa. Ale dál už na sebe nebrat nic dalšího.

    A děkuji za zajímavé počtení po delší době.