Občas přemýšlím, proč se lidé snaží za každou cenu zachovat si od druhých odstup. Je jasné, že není dobré chovat se a myslet jako ostatní. Každý jsme jiný, přišli jsme sem, na toto místo a do tohoto času, abychom se naučili něčemu specifickému. A je jasné, že ani naši životní cestu nemůžeme porovnávat či upravovat podle někoho jiného.
Ale i když je skvělé a potřebné být jedinečný a dělat to, co je v souladu s naší životní cestou, přesto je potřeba stát se i jedním z davu.
Dlouho jsem byla přesvědčená, že pokud bych se snažila dělat to, co ostatní, ztratím svou jedinečnost a sejdu ze směru, kterým jsem si určila jít.
Ale není vůbec jednoduché celý život s něčím bojovat a proti něčemu se vyhraňovat. Stojí nás to spoustu úsilí a času. Neustále totiž musíme být ve střehu, abychom náhodou nedělali něco, co už dělá někdo jiný.
Ale je tohle vůbec ještě svoboda?
Co když v sobě máme nalézt i tu část, která se podobá ostatním? Není to třeba právě to, proč jsme sem přišli? Možná máme nalézt i to, co nás s ostatními spojuje.
Jsem přesvědčena o tom, že to je možné. Že si můžeme zachovat vlastní způsob myšlení a pohledu na svět, a zároveň u druhých hledat to, co s nimi máme společné.
Myslím, že pokud u druhých přestaneme hledat rozdíly a začneme si spíše všímat toho, čím jsme si podobní, uděláme ve svém životě obrovský skok. Začneme se na druhé dívat ne jako na soupeře, ale jako na spojence, od kterých se můžeme naučit lekcím, kterými nebudeme muset díky nim projít. A to znamená, že by se náš vývoj mohl díky tomu značně urychlit.
A není náhodou cílem všech bytostí pochopit, že všichni pocházíme z jednoho zdroje, do kterého se toužíme navrátit?
Cíl mého počínání by mělo být hledání paprsku světla, který jde nejblíže Bohu.
Je tu past, pokud jakkoliv z davu vystoupíte, tak se na vás vrhnou. To je důvod proč magii a mystiku bylo nutno provozovat skrytě a tajně. Proto je třeba alespoň částečně naoko jít s davem. Já nemohu naplno jít s davem, protože nesouhlasím s tím, co ostatní dělají, např. se nalévat alkoholem. Mě to dá strašnou práci se toho zbavit – pokud někdo nepoužívá čakry tak asi je mu to jedno, že má energetické tělo trvale defektní. Na Nové Zemi už to takhle nebude, tam bude možné spiritualitu přiznat otevřeně a bez rizika. A bude to běžné a přirozené sdílet svoje zkušenosti s ostatními.
Já jsem zažil nepočítaně magických útoků. A to jen proto, že jsem si dovolil napsat, co si myslím na několika fórech. Jeden magický útok vypadal tak, že si někdo stoupnul do pentagramu a vzýval svatou čtveřici černé magie: Bolest, utrpení, nemoc a smrt. Nejsem si jistý jestli k tomuto ději takto došlo, já jsem to viděl jen mentálně. Nebo třeba po mě šly 4 kněží římskokatolické sekty a rovnou mi přáli smrt. To je ta Římskokatolická sekta kroužek černé magie nebo co? Oni ovládají své ovečky zneužitím energie a každý, kdo to vnímá představuje pro ně ohrožení. Po těchto zkušenostech mám trochu zkušenosti, jak se podobnému útoku bránit.
Zkráceně: pokud jste si vědomi vnitřního spojení s Bohem, magický útok se mine s účinkem. Tohle má několik úrovní či spíše celou škálu stavů vědomí a může Vás někdo sundat, když Vás na nějaké chybě nachytá. Jenže čím je vyšší Vaše rezistence tím jsou silnější i odrazy a pro ty, co tohle dělají, už je velké riziko jít někomu takhle po krku.
Ta poslední otázka je správná. Ale ne všichni se do tohoto zdroje chtějí vrátit přímou cestou. Můžete si představit všechny bytosti jako potápěčě, kteří hledají v hlubinách oceánu (duality) perlu. Někteří už hledání vzdali a jen škodí druhým. Cítí, že jim dochází síla a vynořit se sami nezvládnou. To oni před vynořením touží zakusit ještě větší hlubiny absolutní izolace a krvavých bojů o přežití jejich iluzorní individuality v plně antagonistickém okolí. Budou mít nepřátele úplně všude, jak nemoci vlastních těl, tak i vnější nepřátele.
Jak to říká Ješua: Perla v hlubinách oceánu nikdy nebyla ale může vzniknout z naší společné touhy. Pak ji můžeme společně najít.
„Římskokatolická sekta“ a naše civilizace je postižená něčím, čemu v americe indiáni říkají wetiko nebo windigo. Což znamená něco jako „nemoc bílého muže“, ale překládá se to spíše jako „kanibalská nemoc.“
Pro mě byla dlouhou dobu záhadou konstrukce kostelů, než jsem zažil interakci s kněžím, co odcházel z kostela. On jen prošel okolo, ale v té chvíli jsem zažil energetický útok, v kterém figuroval kněží a kostel. Oni zjevně používají kostely jako nástroje na manipulaci s energií.
Celkově jsem si z katolických kněží odnesl dojem, že upíři se vyhýbají kostelům nejspíše proto, že tam sedí jejich horší konkurence.
ad „Perla nikdy nebyla“ – ano. Perla vzniká jako důsledek hledání perly. Sama o sobě neexistuje. Je to vlastně takový druh iluze. I když normálně se spíš místo perle mluví o lampě a světlu v lampě. Bůh nalezený tímto způsobem je iluzorní bůh. „Když potkáš Buddhu, zabij ho.“
ad alkohol: Někdy je ten alkohol potřeba. Obzvlášť při tom, co se děje v dnešní době. Wetiko prostě žije z bolesti a utrpení, co naděláme.
Takže se upijeme a necháme se tím sežrat?(: Světlo je silnější než tma…
Poslední odstavec….prostě nádhera! Děkuji…
Je to přesně tak a už jen uvědomění si toho je velký krok kupředu. Také jsem se dříve vymezovala, cítila se být „jiná“, protože jsem vyznávala a věřila jiným věcem než většina. Výsledek toho byla ale čím dál větší osamělost. Čím dříve pochopíme, že jsme všichni jedním celkem a že máme spolupracovat, tím lépe. A je úplně jedno, jestli je někdo v duchovní vyspělosti v první třídě, v druháku na střední nebo na vysoké. Každý má něco k výměně a to je na tom právě to obohacující a krásné. A právě teď, v této době, je více než nutné si to skutečně uvědomit.