DISKUZE
Zde se můžete zeptat na to, co vás zajímá, odpovědět na otázku někoho jiného, nebo se podělit o své zkušenosti.
Svou otázku nebo komentář můžete vložit na konci této stránky.
Všechny příspěvky před zveřejněním schvaluji, abych udržela čistotu obsahu, proto se váš text ukáže o trochu později.
Dobrý den,
chci se zeptat, co je pravdy na tom, že se doma nemají zapalovat svíčky u fotek našich blízkých zemřelých?
Děkuji za odpověď
Já tohle čtu poprvé. Ani by mě ani nenapadlo tohle dělat.
Na druhé straně je vztah lidí k těm, kteří odešli z tohoto světa chybný. Jedinečná kombinace duch-duše-tělo už je smrtí nevratně ztracena. Většina lidí ovšem nemá takový potenciál, aby skutečně svým vědomím pronikla skrze multidimenzionální realitu a pak by je čekal třeba šok, že ta bytost je trochu někdo jiný než za koho ho považovali. Oni třeba mají zafixováno, že je to babička, janže ta role již skončila.
Hlavní problém je v tom, že lidé si svým neustálým naříkáním a trápením vytvoří elementál/elementár, který na sebe vezme podobu zemřelé osoby. A pak si myslí, že se baví se zeslulým, ale ve skutečnosti se baví se stínem. Ten stín je energeticky vysává a říká jim nesmysly. Částečně se stínu podaří na sebe vzít ty nejhrubší povahové vlastnosti zemřelé osoby. Ten stín neodpovídá tak jak daná osoba uvažovala.
Pokud je ovšem chování osoby naladěno ješte více do negativní polarity, může na sebe klidně vzít démon podobu zeslulé osoby. Démon je daleko inteligentnější a tady už je riziko, že truchlící osobu přivede na scestí.
Obecně zapálená svíčka čistí vzduch, ale může také zesílit určité jemnohmotné fenomény. A právě tyto spiritistické fenomény by bylo lepší aby jim neškolení lidé nebyli vystaveni.
Dobrý den, četla jsem Váš článek o vakcínách a chci jen sdělit, že mi jedna známá, která je duchovní sdělila, abych se neočkovala a ochránila před tím i ostatní, kteří budou naslouchat, protože se ze mne stane biorobot.
Dobry den, mnohokrat dekuji za clanky k aktualni situaci. Citim to naprosto stejne. V teto energeticky velmi narocne dobe jsou pro mne pohlazenim na dusi i nadeji….DEKUJI, s pranim krasneho dne IL
proč bio, proč ne GMO?
Protože BIOROBOT je už ustálený termín.
Cituji: „Co je nejcennějším zdrojem v podmínkách orwellovské tržní ekonomiky: nafta, země, pracovní síla, kapitál …? Nikoliv! V současném systému je nejcennějším zdrojem nemyslící jedinec, BIOROBOT! Je proto třeba je vyrábět ve velkém, dnes tato výroba začíná v mateřské školce“ http://leva-net.webnode.cz/products/bud-zdrav-kapitalisme/
A ještě doporučuji shlédnout kratičké video: https://www.youtube.com/watch?v=ejgT6WxGNsc&t=336s
OTÁZKA: Jak mám rozumět pojmu „úroveň vědomí“ – použito v článku Jany Čekanové: Co se děje v těle po tzv. očkování.
Děkuji za odpověď!
Ahoj,
úrovně vědomí jsou takový pomyslný žebříček vln, ve kterých se pohybuje naše duše nebo vyšší já. U Ondry Brože v jeho kyvadlové terapii jsou rozděleny podle názvů (od nejnižší po nejvyšší) – Astrální světy, Inkarnace, Prozření, Přijetí, Porozumění, Láska, Jednota. Člověk se v nich pohybuje podle nálady, emocí , meditace nebo i když jenom usne – někteří lidé teď zjišťují že ve spánku padá jejich úroveň vědomí do astrálu, proto také mají často noční můry. V meditačních technikách se mluví o vlnách beta, alfa, théta a delta – v hladině beta je většina lidí které označujeme jako „neprobuzené“. Postupně se učíme přelaďování na jiné hladiny vln, čímž se nám mění vnímání okolí i vlastního těla.
OTÁZKA: Dobrý den,
´´našla jsem Vás náhodou´´ – i když vím, že náhoda není nic. Ale opravdu jste asi přesně ten správný člověk, který mně teď může pomoci v mé ´´transformaci´´ a osvětlit záležitost, nad kterou si lámu hlavu už pár měsíců. Hned chci moc poděkovat, že svým poradenstvím takhle působíte v této přelomové době.
O co se jedná: před 13 měsíci mně opustil manžel, 4 měsíce po naší svadbě. Znali jsme se přes 40 let, ale nebylo nám možno spolu sdílet život, jelikož manžel byl silně pod závislostí na své matce a rodině, která byla v ovzduší křesťanské, dogmatické výchovy. Až po úmrtí matky se nám umožnilo společně e nastěhovat a uzavřít manželství.
Jsme docela odlišní, každý jiný svět – já celoživotně kráčím duchovnem, spirituální cestou, studiem, poznáváním. Manžel beze změny křesťanský způsob života….. Přes to tohle mezi náma nikdy větší problém nebyl – vzájemný respekt a tolerance.
Hned po svadbě se vyskytl /pro mně/ docela obyčejný, nezávažný problém, který by vzájemnou spoluprací a komunikací bylo možno vyřešit ´´levou zadní´´ /jednalo se o jeho sestru/. A na tom začal celý náš konec….Zkrátka – po 4 měsících vyčerpávajících bojů, krizí a vyčerpání se manžel odstěhoval do svého původního bytu a mně se zhroutil svět, jelikož jsem si byla jistá, že jsem vstoupila do poslední kapitoly našich životů – ve vzájemné opoře, jistotě a společného spirituálního růstu….. S odstupem času to vidím, jako kdyby on doslova ´´utekl´´ v jakési nepochopitelné panice…..
Kontakt jsme docela neukončili, jelikož já jsem dost závislá na jeho praktické pomoci a také teď už finanční pomoci.
Já jsem před tím pracovala samostatně 8 let jako spirituální životní poradkyně z domova přes pc /astrologie, numerologie, tarot, psychologie…vše v jednom podané celistvě jako poradenství/. Moc mně to naplňovalo, cítila jsem, že je to má cesta, byla jsem v tom nesmírně naplněná.
Po celé té partnerské krizi jsem se dostala do mimořádně podivného stavu psychicky, duchovně i fyzicky – což jsem za svůj život vůbec v takové intenzitě neznala /a to mám za sebou opravdu nelehký a turbulentní život včetně zneužívání, znásilnění, rozvodu atd atd/. Já jsem docela silná osobnost, vždycky jsem byla samouk a myslím, že jsme se ze všech svých krizí vždycky dostala docela sama práci na sobě. Muselo to tak být – jelikož jsem cítila, že po všech svých zkušenostech mohu radit jiným /jsem velice k sobě úpřimná a otevřená, kritická/.
Takže po manželově odchodu jsem byla jakoby pod vlivem něčeho silnějšího, mocnějšího a nedefinovatelného, jako nikdy předtím. Brala jsem v úvahu všechny faktory včetně karmy, psychologických příčin nás obou atd atd – ano, to vše zajisté hrálo svou roli, ale tohle bylo ještě něco ´´víc´´!…..
Můj názor, ke kterému jsme došla zase individuální prací a analýze na sobě, mi pak můj dojem potvrdil v konzultaci i Kryštof Koucký, který potvrdil, že v tomhle celém našem absurdním příběhu sehrál velkou roli křesťanský egregor a celá jeho energie, co k tomu náleží…./píšu to velice stručně/.
Dobrá….řekla jsem si a dál pracovala na sobě, abych se z té černé díry nějak dostala. S manželem jsme se sporadicky museli potkat, ale velice chladně, konverzace jen nutná atd. Ale viděla jsem na něm, že jeho stav je jakoby ´´naprosto ok´´, jakoby se nic – jako rozpad čerstvého manželství nekonal, působil stejně jako celá ty léta před tím, žádné změny, žádná diskuze, pořád stejný samolibý úsměv – pro něho běžel život dál. Já se lámala vnitřně i vně….
Co mně ale nejvíce ´´postihlo´´ bylo to, že jsem vůbec nebyla schopna dále pracovat v poradenství! Jakoby byla komplet bloklá!…Nakonec jsem musela rozposlat všem svým klientům a všem žádostím o mé služby vysvětlení, že ze zdravotních důvodů zkrátka odkládám své služby na neurčito, pokud ještě někdy vůbec…. Tohle trvá dodnes, takže nemám žádný vlastní příjem a pořád v sobě necítím tu vůli a sílu se v této práci angažovat. Přesto že jsem dost izolovaná a v samotě a neustále pracuju na sama sobě, analyzuju, kontempluju, ´´medituju´´ /i když ne v pravém slova smyslu/ – zkrátka neustále se touto rovinou zabývám a silně vnímám vibrace dnešní doby se vším, co se v tom děje…..
Tohle vše jen pro uvedení do mé hlavní otázky.
Žije tedy sama v domku, jenom se svou fenkou. Poslední 3-4 měsíce pozoruju stále častěji, jak ona vnímá nějaké ´´bytosti – energie – entity´´…nevím co! Ale je to velice intenzivní. V noci pozoruju, jak se posadí na posteli /spí vedle mně/ a civí do tmy. Přes den to samé – dokonce pohybuje očima i hlavou, jakoby podle pohybu té energie /či bytosti…/ – anebo je toho tady víc?…. Dokonce i stříhá ušima – jako ´´to´´ na něj mluvilo anebo nějak komunikovalo. Ale jinak žádnou jinou reakci nemá – neprojevuje strach, vztek ani nic podobného – spíš jen zaujatě, neutrálně civí, pozoruje. Já nevidím nic!….
Už jsem to začla vnímat podle ní – je jako ukazatel. Podle toho vím, kde ´´to´´ je, kde ´´to´´ sedí, stojí…….A nemám taky žádný jasně definovaný pocit. Necítím ani strach, ani znepokojení, ani výjimečnou radost……jen vím, že to tady u mně je přítomno.
Moc by mi pomohl Váš názor, co si o tom myslíte? Je možné, že se v mé blízkosti objevili nějací mí noví průvodci?…Anebo spíš nějaké duše zemřelých?…Anebo snad nějaké té ´´temné entity´´?…. Já tedy spíš doufám, že vzhledem k zesíleným vibracím, co proudí teď na zemi atd, že by to mohli být snad bytosti ´´Světla´´ /andělé atd/, že jsou tady pro mé posílení, ochranu atd…To by byla ta lepší varianta. Kdyby to byli spíš ty temnější energie – snad bych asi pociťovala strach a jiné negativní vibrace – ale to tak nevnímá. Já jsem vždycky byla spíš nastavená na úřas a vděčnost nad celou existencí i životem. Už i teď zase dokážu vnímat postupně radost ze všeho a těšit se, víc mám dobrou náladu a jsem jaksi spokojená a v radosti – i když moje světská situace je patová a nemám tušení, co bude s mou budoucností tady v zemské rovině dál /práce, manželství atd./. Takže co to u mně může být??…
Já jinak mám stále větší dojem a pocit, jako kdyby se něco mělo každou chvíli ´´udít´´ – jako např. že to najednou uzřím /stupňuje se mi např. šimráni v místě 3. oka/. Přitom nic uměle a násilně nevyvovlávám, ani nemám žádnou velkou tendenci nějaké takové schopnosti probouzet – jen přirozeně pozoruju.
Zkoušela jsem ze začátku ´´to´´ i oslovit /jak se to všude říká a doporučuje/, ať mi to dá vědět, kdo to je a co chce, jestli je to tedy ten anděl – ať mi příští den pošle ´´pírko´´……. No a co se stalo?….. Ráno jsem si našla před dveřmi na rohožce 4 čerstvě narozená krťata!!……Jo, nejdřív jsem myslela, že to jsou myši, ale pak jsem zjistila, že to jsou malincí krtci, sotva vylíhlí, mrtví – jedno pak oživlo, když jsem to zanesla do rokle u domku…..No tak co to byl za vzkaz?…Já to vůbec nevím doteď dešifrovat. Anděl takováto znamení asi neposílá /je spodzemí…/ – co to mělo říct? Anebo to s tím celým nesouvisí? Ale přišlo to hned následující ráno.
Můžete mně nějak naznačit anebo vysvětlit, co to u mně asi je? Dobré, nebo ne-dobré?…Proč Ty krtci a ne pírko?…. :-)
Možná tahle moje celá otázka i záležitost je absurdní, ale věřte, že mně to doprovází nonstop celé dny i noci, takže nemůžu to jaksi ignorovat a dělat, že ´´nic není´/jak mi třeba radil ´´už osvícený´´´Pavel Surma…/ Absolutní rovina je prima věc, to ano, mysl je matrix atd., ale přesto asi nejde a ani není správné, se hned ´´hrát´´ na úplně být nad všemi věcmi…… Jelikož já jsem vždycky byla analytický a přemýšlivý typ, tak mi nejde to nevnímat.
Tak bych Vám byla moc vděčná, kdyby jste mi napsala Váš názor,co si o tom myslíte. A taky – proč nejsem stále schopna dále dělat to poradenství, i když by lidé teď potřebovali pomoc víc, než kdy jindy. A já nemůžu. Může to být tím ´´doběhem´´ té nějaké ´´temné ataky´´, co se mi odehrála s tím partnerstvím atd?
Jinak já mám už měsíce pocit, že žiju jako v nějaké bublině. Je o mně postaráno /manžel mně materiálně zabezpečuje/, já nic nedělám, mám klid, jsem doma, fyzicky relativně zdravá….jenom se těším ze zahrady, vnímám to ´´vyšší´´ kde se dá, nic mi nechybí, už neřeším ani ten rozchod…Je mi dobře! Jen nevím, co bude dál, co se ode mně žádá….jen tak být? To mně teď chutná úplně nejvíce! Jsem opravdu jako na nějakém pustém ostrově, sama,v klidu a hojnosti. A dumám, co to má znamenat pro mou existenci tady….:-) Když vím, jak lidé teď mají těžké životy a zkoušky a za brankou je úplně vše jinak a jiná realita, jako ta moje. Je to jinak nádherné, i fascinující. Jako celý můj život……vždycky jakoby veden ´´něčím´´, ale vždycky jsem to vnímala.
Co si tom všem myslíte?
Děkuju velice za Váš pohled.
V první řadě je třeba odstranit karmickou zátěž, vše negativní čeho se Vám dostává, jste v minulých životech způsobovala druhým a energie se vyrovnávají. Je třeba tuto zátěž vyčistit (coby aktér a pak i oběť). Jste i solidně zablokovaná, čakry, meridiány, duchovní práce atd. Práce budete mít na sobě víc. Předpokládám, že nějaké techniky čištění znáte, když jste pomáhala druhým a že to zvládnete, nebo si najdete někoho, kdo Vám to vyčistí. Dále je třeba udělat v místnosti, kde se vyskytuje duše, mentálně portál z univerzálního světla a duši do něj poslat, s vysvětlením, že ji posíláte do Světla, domů.
Zvíře to cítí správně.
OTÁZKA: Dobry den Ramano,
pred par tydny jsem doma -uplne necekane – spatrila na stene zluteho motylka, ktery mel na kridlech cislo 4. Musel proklouznout skrze okenni ventilator. Jen si tam hovel, jakoby odpocival, nechala jsem ho tam dobrych par hodin-nikam nespechal. Take jsem si jej vyfotila. Nakonec jsem jej chytla do kelimku a vynesla opatrne ven na stromek. Citim, ze je to nejaky vzkaz „shora“ , a stale mi to lezi v hlave. Kamaradka radila, at davam pozor den ctvrteho. Ten ale presel a nic zvlastniho se neudalo. Vim, ze motylek je symbolem zmeny a transformace a napadlo me, ze se stanou mozna nejake 4 zmeny, vzhledem k tomu cislu na jeho kridlech? Nebo mozna to ma jeste hlubsi vyznam? Navic, v Cine je pry cislo 4 cislem smrti (a kvuli tomu ani nikdo nema dum s cislem 4)! Proste mi to skoro neda spat… Dekuji predem za Vase napady/vhled :)
Srdecne pozdravy- Anna
Tyhle symboly jsou individuální a pro každého to může znamenat něco úplně jiného. Jedině vy sama nejlépe víte, co to pro vás znamená.
Je třeba, aby se to s tou symbolikou nepřehánělo a zbytečně neplašit. Pokud nějaký symbol nedokážu rozluštit, tak se nedá nic dělat a život jde dále.
Dobrý den! Jak mohu sebe posílit, abych byla chráněná před vakcínou , kterou si nechal manžel píchnout? Má zatím 1 injekci! Bojí se těžkého průběhu! Smrti. Nechce ode mne slyšet jiné informace než ty, které se uvádějí oficiálně!Děkuji za odpověď.
Ženy obecně mají schopnost uzdravit srdce mužů. Pokud Vám na vašem muži záleži, zkuste ho duševně uzdravit.
Ptáte se, co máte dělat vy: Navrhuji zkusit tohle: https://www.jeshua.cz/hra-roli-muze-a-zeny/
Vyrovnejte sama vaše vnitřní energie. Pozvěte si do svého nitra vaši vlastní mužskou energii a tím vnitřně vyrovnáte mužskou a ženskou polaritu. Podívejte se na obrázek, z toho to snad pochopíte.
No a jako poslední možnost si musíte srovnat vaší červenou čáru, kdy už chování vašeho muže nebude přijatelné a další pokračování vztahu Vám nic pozitivního nepřinese.
Dobrý den
jaké můžu mít cca to energetické pole když mám doma a na zahradě kočky 11 ks. a jsou mi neustále na stopě? teď jsou tady 3. jsem četl že kočka dokáže nahodit a opravit biopole. to je ono?
Děkuji
Je potřeba za vším nehledat biopole a přistát oběma nohama na zemi. To je „nemoc z povolání“.
Kočky a psi se orientují podle pachové stopy, kterou vy nevnímáte. A také mají některé další smysly daleko lepší a slyší i jemné šustnutí na dálku. To, co vy už ani neslyšíte, je pro ně naprosto jasně slyšitelné, jako kdyby jste měl někdo u sebe trvale spuštěné rádio a vy jste ho slyšeli na hony daleko.
Zdravím, když máte nějaké trápení nebo radost, tak to kočka nebo pes a mnozí lidé vycítí a přijdou k blíž, chodí s vámi. Mám hodně zážitků, kdy chlupatý kamarád zareagoval na mou nevyslovenou změnu nálady a chtěl potěšit svou blízkostí. Nebo se napojit na mou radost a pohyb a hru. Je to přirozené a jednoduché. Lidi to někdy zbytečně komplikují.
Nemyslím si, že jde jen o to, co je slyšet a vidět a cítit nosem. Zvířata a vnímaví lidé se nechávají vést i tím biopolem, nebo jak se tomu správně esotericky říká. Netřeba to posuzovat a nazývat nemocí z povolání.
Vždyť se dělá EEG, pomocí elektrod se snímá aktivita mozku v reakci na různé podněty. Zvířata to vnímají bez elektrod a citliví lidé taky. Na tom není nic nenormálního ani nemocného.Z mého pohledu se „oprava“ děje už jen tím, že někdo si všimne, že se s vámi něco děje a je u toho přítomný. Drží s vámi ten prostor, ono se něco odehraje a je třeba lépe. Nebo, když s vámi sdíleli hru nebo procházku, je z dobrého ještě lepší. A o to jde. :)
Přeji hezké zážitky se zvířátky a radost v životě :)
OTÁZKA: Dobrý den, zaujaly mne vaše energetické náhledy v příspěvku Pozadí pandemie. V souvislosti se zobrazením skutečnosti kdy bytost po očkování není schopna přijímat energii Boha, Zdroje by mne zajímal váš názor na případný stav nedobrovolně očkovaných. Konkrétně zda pokud by byl někdo očkován nedobrovolně (např. násilím nebo jako dítě z rozhodnutí rodičů) zda bude jeho spojení přerušeno (uzavřeno). Z hlediska mé představy fungování energií ve vesmíru nejsem z takovou možností v souladu nebo lépe řečeno nemám prozatím potenciál k jejímu pochopení = že je v rámci energetických zákonů vesmíru možné odpojení bytosti od Zdroje z důvodu konání jiných bytostí, kdy odpojovaná bytost nemá možnost obrany. Děkuji velmi za váš pohled na toto téma. Ze srdce zdravím Bára
Milá Báro, z určitého úhlu pohledu je Bůh úplně všechno včetně hrubé hmoty. Spojení s Bohem uzavřené nebude nikdy. Akorád jde o výsek energií, které vy jste shopna z celého spektra vnímat. I kdyby jste měla plně otevřenou 7 čakru tak je výsek energií větší, ale třeba nejste schopna vnímat energie odpovídající 10 čakře přezdívané jako Centrální Slunce Vašeho Já. Při plném otevření 10 čakry by jste měla přístup ke všem Vašim minulým životům a paralelním existencím bez jakéhokoliv omezení. Při plném otevření 11 čakry by jste měla přístup ke všem znalostech všech civilizací v této galaxii (a to nemám ani náhodou). To bylo uvedeno jen pro ilustraci jak ty energoinformační výseky vypadají. Otevření 7 čakry znamená, že jste v rámci této reality plně zformovanou bytostí.
A pokud by byl někdo donucen k očkování proti své vůli a ten člověk byl dobromyslný, tak třebas náhodou objeví saunování a to se mu zalíbí a hrotové proteiny se začnou rozpadat. Nebo náhodou narazí na nějakou bylinu a ta se mu připlete do svačiny a tím se opět destruktivní účinek injekcí oslabí. A dále může být veden do životních zkoušek ve kterých díky své dobromyslnosti může někomu pomoci a tím oslabit negativní dopad.
Pokud je někdo vnitřně naladěn výrazně do negativní polatity, tak se z toho vyhrabat během jediného života nedokáže.
U lidí, kteří to vidí, je zodpovědnost vyšší a také mohou padnout daleko hlouběji na dno. Ale zase se mohou rychleji očistit a napravit svoji chybu.
OTÁZKA: Dobrý den, myslím, že už jsem přečetla hodně knih a celkem to chápu. Musím přestat myslet nebo pozorovat mysl, žít přítomně, aby mysl neměla šanci se něčím zabývat, jedině tak přepadnu do nitra (vědomí, srdce či duše). Problém je, že to nedokážu žít – žít v přítomnosti se udržím pár sekund a když chci pozorovat mysl a čekám na ty myšlenky tak nic nepřichází a až myšlenka přijde, tak mě zrovna stáhne sebou…myslím, že pozorovat mysl snad ani nejde. Ve vašem článku jsem se dočetla, že nejsnadnější je se tam dostat v bolesti, já ale žádnou nyní nemám. Tak jak mám postupně začít? V meditacích mi myšlenky taky utíkají. Jsem zoufalá, že se nemůžu hnout z místa. Zaháníte myšlenky, nadáváte jim nebo jak? Mám vůbec problém si vzpomenout za den, že mám žít přítomně a řekla bych, že je to i docela nepříjemné a namáhavé. Děkuji za rady.
Děkuji za Vaši otázku. Ovládnutí naší mysli je jeden z nejtěžších úkolů, které na tomto světě máme. Můžeme si přečíst nespočet návodů, ale nakonec stejně zjistíme, že každý z nás si musí najít vlastní cestu.
Cesta za pochopením smyslu naší existence je cestou, na které se musíme nejdříve utkat se svou myslí. Teprve když ji ovládneme, můžeme pokračovat dál.
Dlouho jsem přemýšlela, jak Vám co nejsrozumitelněji odpovědět. Nakonec jsem došla k názoru, že k tomu, abychom ovládli naši mysl nedojdeme tím, že nám někdo popíše, co bychom měli dělat a my to podle jeho instrukcí provedeme.
Na to, jak dostat mysl pod kontrolu si musíme přijít každý sám. Abychom s tím ale vůbec mohli začít, měli bychom si nejdříve uvědomit samou podstatu světa, ve kterém žijeme.
Proto jsem se rozhodla, že namísto toho, abych popsala postup, budu spíše tím, kdo inspiruje k tomu, aby si každý dokázal najít cestu sám.
Pokud byste chtěla proniknout hlouběji, můžete si přečíst článek, který vám třeba pomůže pochopit a nasměrovat vás na vaši vlastní cestu: Jak udělat zázrak?
S těmi myšlenkami nebojujte, neodhánějte je. prostě je přestaňte dál rozvíjet. Nedávejte jim další pozornost. Zkuste sledovat vědomě dech. Sledujte vědomě nádech, výdech a stále dokola. Pokud přijde myšlenka, tak ji nerozvíjejte a stále sledujte dech. Napoprvé to asi nepůjde skvěle, ale cvičení dělá mistra.
Mě vychází jako nejlepší sebe vnímat jako nehybný pozorovatel a myšlenky jen nezaujatě pozorovat až přestanou úplně. Jak tady radí jiní myšlenku nerozvíjet a nepřidávat jí žádnou energii.
Jirka radí dobře, soustředění na dech omezí myšlenky na cokoliv jiného. Podobně je dobré počítat od 100 k 0 několikrát za sebou s plným vědomím.
Měla by jste věnovat trochu pozornost i tomu, co máte na sobě. Je důležité, aby vás oblečení nikde netlačilo a nebylo příliš těsné. Koncentraci rozhazuje třeba příliš pevná guma v pase a nebo utažená guma v horní části ponožek.
Bolest je past, protože ve skutečnosti ovládne mysl právě ta bolest. Podobně funguje i naplnění mysli smyslnými prožitky jako třeba sex. Ale tato cesta k ovládnutí mysli nevede a vede opačným směrem.
OTÁZKA: Dobrý den,velmi mne zajímá duchovno a tak bych se chtěla podělit co se mi leta zdálo.
Už jako dítě jsem věděla,jak jsem skončila v minulém životě. Byla jsem kluk,dítě a utíkala jsem někam..bylo to ve velké bílé budově. Utíkala jsem a honili mne lidi v bílém a já jsem věděl(věděla) ,že mi chtějí ublížit ,tak jsem vyskočila z okna ,během pádu jsem cítila žaludek až v krku a pak náraz a tmu . To se mi zdálo od mimina až asi do 14 let. Vždy jsem se s brekem probudila. Bohužel to na mne působilo dost negativně. Pak dále- věděla jsem několik let dopředu,kam pojedu ,co budu dělat atd..takové to dežaví když lidi zažívají,tak já přesně věděla,že už jsem tam ve snu byla.Dopředu jsem nikdy nemohla nic podniknout,jako třeba někoho upozornit ,poněvadž lidi ve snu byly vždy takoví rozmazaní a až se teprve po letech ta situace stala,tak jsem si vzpomněla ,že jsem to vlastně viděla ve snu. Viděla jsem před 4 lety i pohřeb švagrové,opět lidi rozmazaní,a já si myslela že jsem na pohřebě švagrové maminky,jak já se mýlila.Švagrová zemřela vloni 14 dní před vánoci ,vlastní rukou. No takových situací bylo hrozně moc. Dvakrát se mi stalo ,že jsem se v noci probudila a cítila jsem,že moje duše je se mnou spojená nití a je hrozně daleko ,ale jakmile jsem otevřela oči ,tak duše se ohromnou rychlostí ke mně vrátila a snažila se dostat zpět do těla. Do těla se dostávala temenem a jako když se pohybuje píďalka. Bylo mi to i docela nepříjemné..
Jednou se mi zdál tak krásný sen,že jsem létala ,byl to tak úžasný sen ,který mne naplnil dlouhotrvající radostí♥ Byla jsem i v nebi i v pekle,asi mám moc zvědavou duši. V nebi to bylo tak,že jsem se ocitla v mlze a najednou se z té mlhy začaly vynořovat lidé a usmívali se na mne. Ale nejvíc mne dostalo,že z té mlhy mi do náručí skočila moje kočička Lucinka. Cítila jsem ,jakou má velkou radost,že se zase vidíme,bylo to nádherné, úžasné..
V pekle to naopak bylo děsivé ,hrozné,po tomto (zážitku) jsem nemohla několik dní ani spát. Byla jsem v nějaké jeskyni ,která byla obrovská,rudá a na kraji stál obrovský rudý čert s trojzubcem. Slyšela jsem z hloubi té jeskyně vzlyky,sténání,hrozné zvuky..začala jsem se modlit a prosit pana boha aby mne pomohl a v okamžiku jsem se probudila doma v posteli. A takových situací bylo hodně. Dvakrát se mi zdál stejný sen v rozpětí několika let. Byla jsem na střeše,balkoně a najednou sousední barák začal hořet,tak jsem pomáhala odnášet věci a nosila jsem je do dalšího baráku.Na dvoře byly dvě paní a něco tam rovnaly na stole. A ony na mne,máte nemocnou štítnou žlázu.A já,jak to víte,a ony ,no vidíme to a vzbudila jsem se. Dále za mnou ve snu chodili mrtví příbuzní,macecha,která mi ze života dělala peklo,se mi ve snu zjevila po 15 letech.Byl to opět takový banální začátek snu,štípala jsem dřevo u bratra ve sklepě a najednou jsem cítila,že mneněkdo pozoruje,otočím se a ona mama.Jenže nebyla bílá ale celá černá,Podali jsme si ruce a já jí řekla,že jí mám ráda a pak mi to začalo být nepříjemné a vzbudila jsem se.Její otec taky za mnou přišel,celý v černém a povídá:já teď žiju v jiné dimenzi.Bohužel s mrtvými neumím komunikovat a tak když jsem nic neříkala,zmizel a já se vzbudila.Další 2x Jan Pavel (papež) přesně po roce co zemřel,na své narozeniny,taky zajímavý sen.Byl a jsem u bratra na návštěvě a povídám jim,musíme pouklízet,přijede vzácná návštěva.Zjevil se papež a podali jsme si takovým zvláštním způsobem ruce ,usmíval se a pak zmizel.. další byl bratr,ten zemřel před 5 lety a tenkrát se mi zdálo,že uvidím jeho spodní polovinu těla a taky ano,po letech jsem šla z obchodu a koutkem oka jsem zahlídla jen jeho nohy,jak si vykračují ..Viděla jsem i hoodně vzdálenou budoucnost,letěla jsem nad ohromnými zelenými lesy a v dálce byly nějaké 2 kopule s městy ,letěla jsem blíž a bohužel jsem se vzbudila,což mě i mrzelo. Po letech poprosila toho nahoře ,ať už nemám takové sny,protože nevím ,vůbec proč zrovna já je mám a čím jsem si to zasloužila. Můžete mě prosím vysvětlit ,proč se mi to děje a ? Omlouvám se za chyby. Moc děkuji.Iva
Milá Ivo, jste velmi citlivá a vnímáte věci, které většina lidí nevidí. To vám velmi komplikuje život – uvědomujete si totiž i to, co druzí vůbec netuší. A nejhorší na tom, je, že víte, že kdybyste o své jasnozřivosti začala mluvit, jen tím vše ještě zhoršíte.
Kdysi jste s touto jasnozřivostí dokázala pracovat. Využívala jste ji jako prostředek ke své obživě. Něco vám z tohoto daru zůstalo. Zapomněla jste však, jak ji využívat tak, aby vás neobtěžovala. Jsou dvě možnosti, co s tím udělat.
Buď svůj dar potlačíte a budete žít jako většina lidí jen z toho, co jste schopna poznat svými smysli. Možná, že tento život jste si zvolila jako “odpočinkový” a potřebujete jen najít způsob, jak být jako ostatní.
Anebo cítíte, že svůj dar chcete rozvíjet. Pak je ale potřeba se naučit mít ho pod kontrolou tak, abyste si vy určovala pravidla.
Obě možnosti jsou správné. Je jen na vás, jakou cestou se chcete vydat.
Pokud byste měla pocit, že na své cestě potřebujete podporu, ráda vám s tím pomůžu.
Ramana
Milá Ivo, jak už tady psala Ramana máte dvě možnosti. Buď svůj dar budete rozvíjet a pracovat na něm a nebo se ho dočasně zřeknete.
Pokud chcete vnímavost rozvíjet, potom to musíte dostat pod vědomou kontrolu. K tomu existuje spousta cvičení a vy se musíte učit vidět jasnozrakem to, co si přejete a ne to, co se vám chce do vědomí nacpat. Začíná se tím, že musíte vědomě vyprázdnit mysl při meditaci a tento čas prodlužovat. Potom třeba si představíte kouli, kostku, panenku, klubíčko a musíte tu představu udržet vědomě a nic jiného vás při tom nesmí rušit.
Někdy ovšem je vhodné se neuzavírat a přijde třeba varování před nějakou událostí.
K takovýmto fenoménům dochází ve dvou případech, 1, pokud je narušena rovnováha z důvodu nemoci, živlové nerovnováhym, psychotropních látek atd. a nebo 2, duchovní princip je výrazně silnější než je u lidí běžné.
Já nevím, který z těchto případů se Vás týká. U každého z těchto dvou případů je třeba postupovat odlišně. V případě nerovnováhy je třeba zjistit čeho se Vaše případná nerovnováha týká – vymístění vědomí souvisí s živlem země a navrhnout cvičení jak tělesná tak i mentální a stravu, která to vyrovná. S ohledem na bezpečnost je lepší předpokládat variantu 1 i kdybych se mýlil. U varianty 2 by jste byla již pokročilá duše, která se probouzí k plnému vědomí. Tam je asi nejlepší varianta vyzvat vaši duši ke komunikaci a vzájemně si vyjasnit co jednotlivé složky vaší osobnosti od Vašebo bytí zde očekávají a s jakým životním plánem jste sem přišla.
OTÁZKA: Četla jsem váš článek>Pozor na to, co si přejeme. Mohlo by se to vyplnit!. Mám k tomu jeden dotaz.Jak poznat co je přání mojí duše a co řeč ega?Někdy sleduji na internetu videa Jiřího Ledvinky a ten říkal že i naši duši nemůžeme občas brát za svéprávnou a že si občas vymýšlí blbosti. Prý je to tím co si tady na Zemi prožila.Máte pravdu v tom že si nedokážeme dohlédnout za následky svých přání. Jak si teda přát správně?
Už tím, že o tom přemýšlíte, se mění způsob vašeho pohledu. A to je skvělé. Věřím, že časem odpověď dostanete a vše vám bude připadat mnohem snadnější.
Teď ale tápete mezi dvěma světy. Uvědomujete si, že svět, ve kterém dosud žijete, vám způsobuje mnoho utrpení a toužíte se od něj osvobodit. Zároveň ale máte obavu z toho, kam byste se po jeho opuštění dostala. Co kdyby byl ten nový život ještě horší?
To, co nyní musíte udělat jako první, je skutečně se rozhodnout. Chcete mít jistotu toho, co znáte? Nebo budete mít odvahu a uděláte krok do neznáma?
Až si budete jistá, že chcete to staré skutečně opustit a začnete se na svůj nový život těšit, vše se vyjasní a vy začnete postupně rozlišovat hlas své duše a hlas svého ega. Hlas vaší duše bude doprovázen pocity radosti a štěstí, hlas ega pocity strachu, bezmoci a bolesti. Řeč duše je čistá a jasná. Stačí se jen naučit ji rozeznat. Pak už nikdy nebudete na pochybách, kdo k vám promlouvá.
Přeji vám mnoho štěstí a zdraví na vaší nové cestě, S láskou,
Ramana
OTÁZKA: Když mi bylo asi 16 let, babička kupovala časopis Vlasta. V jednom čísle byl článek o bolivijském studentovi, který k nám přijel studovat.
Článek nebyl nijak zvlášť zajímavý – ale já jsem ho z nějakého důvodu vystřihla a nosila v peněžence několik let. Student byl Indián kmene Aymará a když začal chodit do školy, hovořil pouze tímto jazykem. O tři roky později jsem se seznámila se svým manželem – Bolívijcem, který byl z kmene Aymará a když šel do školy, ani on neuměl španělsky. Manželovi to připadalo jako náhoda, mně ne- protože náhody se nedějí. S manželem jsem prožila 50 let, letos v říjnu mne opustil a mně se začaly dít divné věci – 1.11. měl svátek – najednou mne v pokoji oslovil jménem, začala se mi objevovat světla, sama od sebe se zapnula svítilna na mobilu a jiné. Vždycky jsem věděla, že je něco”mezi nebem a zemí” ale manžel na tohle moc nevěřil a tak jsme o tom nikdy nemluvili. Najednou jsem zjistila, že manžela slyším- telepaticky – nejdřív ve snu a teď už i ve dne, když je ticho a soustředím se. Říkala jsem si, že je to moje podvědomí, ale některé odpovědi mne přesvědčují, že to tak opravdu není. Připadá mi to všechno zvláštní, o manželovi se mi zdá skoro každý den, což je asi normální, protože na něj myslím, ale u rodičů, přestože jsem si sny o nich moc přála, nikdy nebyly, vlastně jednou mne maminka navštívila ve snu a i to bylo zvláštní – jednou to bylo i za přítomnosti celé rodiny ve dne – někdo odemykal byt, doma jsme byli všichni a u dveří nebyl nikdo. Připadá mi, že se v mém životě všechno odehrává podle nějakého scénáře. Jak tomu rozumíte vy?
Děkuji za zajímavý příběh. Dlouho jsem o něm přemýšlela a hledala odpověď na vaši otázku. Myslím, že vy sama nejlépe víte, že vše, co se ve vašem životě děje, je skutečné. Není důvod, abyste si cokoli vymýšlela.
Máte dar vidět za oponu tohoto světa. A i když se někdy může zdát, že to je spíše na obtíž a vaše mysl se vás snaží přesvědčit, že se vám vše jen zdá, nenechte se přesvědčit, že to, co tak silně prožíváte, není skutečné!
Dovolte si prožívat svět podle svých prožitků a neporovnávejte ho s druhými. Prožíváte přesně to, co prožívat máte. Vaše duše si to přesně takto určila a je jen na vás, zda půjdete její cestou, nebo se necháte strhnout proudem.
Vím, jak je někdy obtížné, když se nemůžeme nikomu svěřit s tím, co prožíváme. Ale věřte – tento svět opravdu není jediný! A pokud dokážete nahlédnout i za jeho hranice a nebudete se bát toho, co tam uvidíte, velmi vás to obohatí a posune na vaší duchovní cestě.
Pokud budete mít pocit, že potřebujete své prožitky s někým sdílet či se o nich poradit, budu velmi ráda, když se o ně podělíte.
Přeji vám, ať je vaše cesta zalitá sluncem.
S láskou, Ramana
OTÁZKA: Moc krásný a dojemný příběh (Máme skutečně nesmrtelnou duši? Důkazy máme přímo před očima, stačí jen mít je otevřené.). Musel to být pro Vás překvapivý a zároveň velmi příjemný pocit, když se kočička zachovala stejně jako Betynka. Také jsem přesvědčen o tom, že i zvířata mají duši. Ovšem nemám jasno v tom, jaké druhy zvířat sem patří a jaké nikoliv. Setkal jsem se i s tvrzením, že duši mají všechna zvířata a dokonce i stromy. To už si nějak nedovedu představit a tento názor nezdílím. Zajímalo by mě, jaký názor na toto téma máte Vy.
Dle mých zkušeností je možné najít duši všude. Staré přírodní národy ji dokázaly rozpoznat dokonce i v neživé přírodě – ve skalách, na určitých místech, apod. Šamané dokáží najít například ducha nemoci a odvést ho z nemocného těla. Je tolik věcí, které ještě neznáme…
Mám zkušenost, že ti, kteří jsou schopni vnímat rozličné bytosti či duše, obývající určitá těla či prostory, dokáží vnímat vždy jen určitou část spektra. Netuším, proč to tak je. Někdo je schopný komunikovat s dušemi zvířat, jiný s dušemi rostlin, a někdo třeba s bytostmi, které nemají nám viditelná těla.
Tato schopnost se velmi těžko prokazuje, protože každý bude vnímat trochu jinak. Záleží na nastavení dané osoby, jejích zkušenostech a směru, kterým se ubírá.
Každopádně je svět duší velmi zajímavá oblast, která nás může mnohému naučit a mohutně posunout náš duchovní vývoj.
Ramana
OTÁZKA: Pokud vše správně chápu, tak patrně máte na mysli regresní terapii a nebo astrální cestování. Otázkou však je, kolik lidí toto podstoupí, či se dokáže meditací a soustředěním dokonale uvolnit a nahlédnout tak do svých minulých životů, nehledě ani na to, že velké procento lidí vlastně nevěří, že život smrtí nekončí.
Někteří astrální cestovatelé dokonce tvrdí, že nahlédli i do svých budoucích životů. S tímto se nějak nemohu ztotožnit, neboť už to slůvko “budoucích” představuje něco, co se má teprve stát. A pokud by to byla pravda, tak nyní bychom žili život, který by byl vlastně nahraným filmem s již předem známým dějem. Z hlediska pozemského je to absolutní nesmysl, ale v astrálu prý se vše děje v jeden okamžik.
Chtěl bych se Vás zeptat, co si o tom myslíte a jak pohlížíte na astrální cestování.
Toto téma je velmi zajímavé, ale zároveň nesmírně náročné na pochopení. Myslím, že porozumět tomu, proč neznáme většinu svých minulých existencí, budeme schopni pouze v okamžiku, kdy se dostaneme tak daleko, že je všechny poznáme…
Většina lidí svou minulost nepozná a asi je to tak v pořádku. Na tomto stupni vývoje možná potřebujeme zakusit konečnost, smrtelnost a beznaděj. A to bychom v případě, že bychom si uvědomovali, čím skutečně jsme, nebyli schopni pochopit.
A myslím, že pokud má někdo možnost do své minulosti nahlédnout, ať už sám, či prostřednictvím někoho jiného, má vždy svůj důvod. Nic se neděje náhodou. Svět duše je dokonalý a to, co máme poznat, vždy přijde v ten správný okamžik a způsobem, který bude nejvhodnější právě pro nás.
Pokud jde o astrální cestování, nemám s ním mnoho zkušeností. Má cesta do minulých existencí vede spíše skrze spojení s naší duší. Ale každý si musíme najít svou cestu. A pokud máte pocit, že máte jít určitým směrem, pak to udělejte. Jistě pro to je pádný důvod, i když ho teď možná nevidíte. A nakonec stejně všichni dojdeme do jediného bodu a vůbec nebude důležité, jak jsme se tam dostali…
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, velmi zajímavé přirovnání (Proč si nepamatujeme svou minulost?). Dříve jsem se domníval, že by nás prožitky z minulých životů ovlivňovaly dosti negativně, neboť bychom byli zatíženi i vším, co se nám nepovedlo a v čem jsme chybovali. Nyní si však myslím, že “vymazání” minulých životů při nové inkarnaci, není správné. Pokud bychom si je pamatovali, či alespoň některé jejich důležité pasáže, pak bychom se mohli poučit z minulých chyb a v současném životě se jich vyvarovat. Navíc, člověk se vlastně celý život učí a získává zkušenosti, které pak v následném životě přijdou v niveč a vše se musíme učit znovu. Je možné, že určité znalosti a zkušenosti aplikujeme v současných životech intuitivně, ale to je pouze teorie.
Vaše stránky jsou moc hezké a zajímavé a teprve se zde rozhlížím.
To, zda si pamatujeme či nepamatujeme své zkušenosti a prožitky z minulých životů je velmi složité téma. Většinou si vybavíme okamžiky, které se přímo dotýkají toho, co ještě nemáme zcela zpracované a v tomto životě na tom máme dále pracovat. Tyto vzpomínky pak bývají velmi neodbytné a my často vůbec netušíme, proč máme právě z něčeho takový strach, či nás to láká k určitým lidem či situacím. Myslím, že v tomto případě může být někdy prospěšné si trochu pomoci a vybavit si onu prvotní příčinu, abychom své obavy či touhy pochopili a dořešili to, co nás nenechá v klidu a my mohli jít dál.
Naše duše si pamatuje vše, naše mysl, která je spojena s tělem a vědomím osoby, toho ale není schopna. Oproti duši je velmi omezená a nedokonalá a je schopna zpracovat pouze malou část událostí.
Z toho tedy vyplývá, že pokud jsme připraveni poznat více, než nám může naše mysl nabídnout, můžeme to udělat skrze spojení s naší duší. Pokud se nám to podaří, získáme přístup k neomezenému vědění. Musíme si ale být jistí, že jsme na to opravdu připraveni a zvládneme to množství vzpomínek a zkušeností zpracovat. Pokud ale k tomu máme odvahu, náš život se zcela změní a my začneme za vším vidět to, co bývá ostatním skryto. A my vstoupíme do nové fáze našeho vývoje – do fáze vědomé bytosti.
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den paní Ramano, Váš článek Proč se tak bojíme toho, co jsme si tak dlouho přáli?, který je o změnách těla i duše, mě velmi povzbudil. Mohla byste mi krátce napsat pár vět, jak této přeměně mohu pomáhat a také jak mohu pozorovat, zda k nějakým došlo nebo dochází.
V tuto dobu je nesmírně důležité být energeticky a duševně čistý, aby změna, která se postupně dotkne každého z nás, mohla proběhnout hladce a nestavili jsme jí do cesty překážky, které by vše jen ztížily. K této změně dochází již nějakou dobu a díky opatřením, se kterými jsme nyní nuceni se vyrovnat, si ji může uvědomit mnohem více lidí.
Budu se snažit na těchto stránkách informovat o všem, co zjistím a věřím, že společně se nám podaří projít touto transformací snadno a bez větších komplikací.
A jak zjistíme, že k něčemu dochází? Vše se bude dít postupně a my si budeme jen velmi obtížně vzpomínat, jak to vlastně bylo předtím. Naše vědomí se bude stávat jasnější a moudřejší. V této chvíli ještě asi nikdo nedokáže říct, kam až tato změna povede. Nechme se překvapit.
S láskou, Ramana
OTÁZKA: Vše se na této planetě vyvíjí a pochopitelně i naše těla a duše. A nyní si představme, že ve vesmíru může takovýchto či podobných planet existovat velké množství, přičemž na některých mohl život vzniknout o mnoho let dříve, řádově o milióny. Kam až mohly tyto bytosti dojít a jaké dokonalosti dosáhnout, to lze jen těžko odhadnout. Teoreticky si lze představit, že dospěly do stádia nejvyšší bytostní energie vesmíru…Světelné bytosti a ovládly vesmír. Rád bych znal Váš názor na tuto velmi odvážnou teorii.
Mám pocit, že nic nemůže být dostatečně “odvážné”, aby to nebylo možné. To jen my, lidé, si myslíme, že život může existovat pouze ve formě hmoty, jak ji známe. Kdybychom hledali život i v jiných formách, už dávno bychom pochopili, že ve vesmíru nejsme sami…
OTÁZKA: Zdravím, četl jsem vás článek o duši a egu, ocitám se ve velmi tíživé životní situaci a rád bych se dozvěděl jakou cestou se mám vydat. Rád bych aby mi moje duše poradila, jak ji mohu naslouchat?
Děkuji za vaši otázku. Když je nám v životě těžko, toužíme po tom, aby tento život nebyl skutečný a zkoušíme sami sebe přesvědčit, že musí existovat něco jiného, kde neexistuje takové utrpení.
Stavy, ve kterých se cítíme tak špatně, že bychom z nich chtěli odejít, jsou jednou z příležitostí, jak si začít uvědomovat pravou povahu našeho světa.
Když se totiž cítíme dobře, vše se nám daří a jsme se svým životem spokojeni, nemáme důvod hledat něco jiného. Mnoho lidí takto prožije celý svůj život a vůbec je nenapadne, že by mohli hledat něco, co nás přesahuje. Je to jejich volba a je to tak v naprostém pořádku.
Pak jsou ale ti, kteří si právě v okamžicích utrpení začnou vzpomínat…
Zpočátku to bývá touha po světě, ve kterém naše utrpení zmizí. Ale protože jsme ještě stále ovládáni naším egem, napadají nás miliony důvodů, proč to nemůže být pravda. A my upadáme do ještě větší bezmoci.
Ale právě díky tomu, že se ocitneme na samém dnu a naše dny jsou tak těžké, že si myslíme, že už nemůžeme dál, máme velkou příležitost nalézt svět, který je za hranicí našeho ega – svět naší duše.
Může se zdát, že nalézt svou duši a dokázat jí naslouchat je nemožné. Ale ve skutečnosti je to velmi snadné. Chce to jen přestat poslouchat své ego. A k tomu potřebujeme velkou odvahu.
Tak to byla teorie – ale jak toho skutečně dosáhnout? Jednou z nejdůležitějších podmínek, jak se zbavit nadvlády svého ega, je samota. Dokud jsme ve společnosti druhých, naše mysl je neustále zaměstnávána nejrůznějšími podněty. Ale my ji potřebujeme zklidnit a utišit.
Když hledáte svou duši, kde myslíte, že ji najdete? Pro zjednodušení si představte, že se nachází v samém nitru naší bytosti. Je s námi tedy neustále. Proč ji ale neslyšíme?
Když se narodíme do tohoto světa, stane se něco zvláštního – naše zářivá, dokonalá duše je postupně překrývána neproniknutelným obalem našich myšlenek, obav a přesvědčení. Čím starší jsme, tím více těchto nánosů na sobě máme. A tak se stane, že na svou duši zapomeneme.
A pak nastane situace, kdy už nemůžeme dál. Kdy chceme z našeho života utéct. A tak začneme hledat.
Naše duše je ale stále ukrytá pod letitými nánosy vzpomínek, obav a názorů, které jsme během tohoto života nahromadili. Co tedy musíme udělat?
Musíme se těchto nánosů zbavit. A to je velmi obtížný úkol. Když chceme vyčistit svůj dům od harampádí, které jsme během svého života nashromáždili, musíme každý kus vzít do ruky a vynést ho ven. A to samé musíme udělat i se svými vzpomínkami!
Není to žádná věda. Stačí mít jen přání, zbavit se všeho, co nás odděluje od naší duše. A vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby mohlo toto očištění začít. A toho dosáhneme tím, že budeme co nejvíce o samotě, jen sami se sebou (to znamená, že nás od této samoty nesmí vůbec nic rozptylovat – žádná hudba, knihy, okolí).
Vím, že je to nesmírně těžké. Jak se totiž začneme zbavovat toho, co nás dosud zahalovalo, musíme vše, co jsme ukryli do těch nejtemnějších zákoutí naší bytosti, znovu vynést na svět.
Když ale překonáme začátek, který bývá nejhorší, uvidíme, jak z nás postupně padá tíha temnoty, kterou jsme s sebou celý život nesli. A časem začne skrze temnotu prosvítat zářivé světlo naší nádherné duše. A my už nebudeme věřit, ale budeme vědět…
Náš život se zcela změní – už nebudeme hříčkou svého ega. Budeme pánem nad svými myšlenkami. Staneme se vládcem svého života!
Ale k tomuto stavu musíme nejdříve dojít…
O tom, proč je tak těžké se zbavit svého ega, si můžete více přečíst v článku Proč naše ego dělá vše pro to, aby nás přesvědčilo, že je pro nás nebezpečné poznat naši duši?
A pokud byste chtěl více nahlédnout do problematiky naší duše, můžete se podívat na článek Záře naší duše – proč všichni nezáříme stejně?
Přeji vám mnoho odhodlání a síly na cestě k vaší duši. Věřím, že to zvládnete, když jste se dostal až do tohoto bodu.
A pokud byste potřeboval s něčím poradit, jsem tu pro vás.
S láskou,
Ramana
OTÁZKA: Hezký den, moc děkuji za knihu o energetických útocích. Myslím, ze vím co se děje. Myslím, že jsem útok rozpoznala, ale až když k němu došlo, myslím, že byl záměrný, nejprve byl ten člověk empatický, prostě wow, byla jsem okouzlená, potom mi bez dovoleni dával energii, přišly euforické stavy, které mě měly opět vmanipulovat do toho, co jsem nechtěla, jak jsem to zjistila , vyslala jsem protienergii. Potom v noci byl sen, kdy jakoby vyšlehl oheň okolo mého celého těla, a v rukou jsem měla koulí energie, chtěla jsem ji mrštit do prostoru ale nakonec jsem ji uložila do svého středu. Později mi ten člověk psal, jakou mám krásnou auru, no prostě opět lichotky, manipulativní věty, abychom se opět sešli. Co já už jsem si v životě kvůli energii prošla, sama jsem zjistila, že nemohu ovlivňovat druhé ač si myslím, že pomáhám. Snažím se o to být vlídná, klidná, odpustit sobě ostatním a vidět boží krásu v obyčejném životě, prostě nechat plynout. Bohužel asi nejsem normální, a i kdybych chtěla, tak je to pořád ve mně. Teď mám období, kdy si říkám, proč já. Vaše webovky mi v mnohém potvrdily to, co jsem se naučila sama životem. Strachy, panické ataky, paranoidní představy (většinou to není paranoia ale skutečnost, které nechci věřit) , tělo to prostě pozná. Někdy pes aby se v tom vyznal. To pak pomůže Otčenáš, prosba o boží pomoc.Ještě jednou děkuji
Děkuji za sdílení vašich pocitů. Někdy je opravdu těžké se ve svém životě vyznat. Je tolik věcí, které nás vyvádějí z rovnováhy a se kterými si nedokážeme poradit.
Zkušenost mne naučila, že vše, co nás nějak dokáže ovlivňovat a ubírá nám energii, má svou příčinu. A kdybychom dokázali tuto příčinu najít a zpracovat ji, ztratila by nad námi svou moc. V průběhu své dlouhé existence jsme prošli mnoha obtížnými obdobími, které nás poznamenaly a vzpomínky na ně zůstaly ukryté hluboko v naší bytosti.
A v okamžiku, kdy se ocitneme v podobné situaci jako kdysi, naše strachy, úzkosti či bezmoc nás opět ovládnou a my často nechápeme, proč jsme tak bezmocní a nejsme schopni se určité “bezvýznamné” situaci ubránit. Je možné, že osoba, která má v současnosti nad vámi takovou moc, ji měla už někdy předtím. Často se stává, že jsme byli v minulosti vystaveni tak silnému útoku, že v nás jeho následky přetrvají až dosud a ovlivňují náš současný život.
Myslím, že ve vašem případě nebude stačit se jen bránit. Vaše předchozí zkušenost oslabuje vaši schopnost se před podobnými útoky účinně bránit.
K tomu, abyste získala zpět svou sílu, je zapotřebí proniknout do nitra vaší bytosti a najít vzpomínku, která vás oslabuje. To nebývá tak těžké. A pak, když si dovolíte ji znovu prožít, bude její vliv postupně slábnout a vy se budete cítit silnější.
Toto téma se mi v poslední době velmi často vynořuje a já sama jsem v tomto období nucena si některé situace také takto zpracovat. Chystám se proto napsat návod, jak se k některým obtížným vzpomínkám dostat a zpracovat je, aby nad námi ztratily moc a my se mohli konečně svobodně nadechnout.
Pokud budete potřebovat pomoc, ozvěte se. Ráda vám budu nápomocna.
Přeji vám mnoho štěstí.
S láskou, Ramana
OTÁZKA: Ráda bych se vás zeptala, co vás přivádí k tomu věřit v duši? Jak to dokážete? Co vás o tom přesvědčuje? Četla jsem si váš článek o propojení duše s tělem a ráda bych vám sdělila, jak to v tobě mám.
Posledních pár let se v sobě nevyznám. Kdysi jsem bezmezně věřila, že duše existuje, a že smrtí to nekončí a bylo mi s tímto vědomím skvěle. Čím jsem starší, tím víc tuto víru ztrácím – nebo spíše jsem ji už ztratila. Ale já chci zase věřit. Chci být zase klidná a věřit, že to má smysl a pro mě to bude mít smysl jen tehdy, pokud budu věřit, že to známé, co mám tak ráda, nezanikne a objeví se například někde jinde, v jiné formě, ale nezanikne. Ta víra mě dělala šťastnou. Moje racionální přemýšlení mi to ale nedovoluje. Vždycky si najde způsob jak mi říct, že věřit na něco takového je hloupost. Nikdy mi to nedá a jsem tam, kde jsem byla. Nedokážu se přesvědčit.
Nechci žít v tomto světě, kdy jdeme pouze za vytyčeným (třeba materiálním) cílem a jakmile ho máme, najdeme si další. Než se naděju, bude mi 70 a budu stále smutná. Chci zase žít spokojeně a klidně. Šťastně. Místo toho se vždy ukáže, že se rozhoduji špatně, a že život je jen nudná honička za nesmysly. Asi sama sobě nedokážu pomoct, ale nechci s mojí myslí dál takto žít. Chci se k sobě vrátit, ale vážně nevím jak.
Život v tomto světě je tak těžký. Vážím si každé duše, která měla tolik odvahy a rozhodla se zde nějaký čas prožít.
Nejen, že jsme zde svázání tíhou hmoty a bolesti těla, která nám neustále připomíná, kam nyní patříme. Asi nejhorší je, že postupně zapomínáme, kdo skutečně jsme, jaké máme úžasné schopnosti a kam náš život směřuje.
Někdy si připadám, že jsem se ocitla ve světě, kterému vůbec nerozumím, neznám jeho pravidla a vůbec netuším, jaká bude další minuta mého života.
Když má někdo to štěstí, že se s tímto světem zcela ztotožní a považuje ho za svůj jediný domov, může být možná i šťastný. Ale ten, kdo někde v hloubi duše tuší, že sem vlastně nepatří, to má o mnoho horší – celý život hledá něco, co zde ale nemůže najít. A nedokáže být spokojený s tím, co má. A život naplněný touhou po něčem tak nedosažitelném, je někdy hodně náročný…
Někdy je touha po něčem dokonalejším tak silná, že začneme věřit, že existuje něco, co nás může učinit šťastnými. Tato představa je ukryta hluboko v naší duši a v okamžiku, kdy prožíváme silné emoce smutku, beznaděje, či bezmoci, probleskne do našeho vědomí a nám se najednou zdá, že to, co právě prožíváme, není zas tak strašné a nepřekonatelné. Na krátký okamžik pocítíme tak silný pocit štěstí a jednoty, že začneme věřit tomu, že někde existuje svět, který je naším skutečným domovem.
Tento pocit je tak nádherný, že nám najednou připadá vše z tohoto světa nedůležité. Kdo jednou zažil tuto jednotu se vším, touží v ní zůstat navždy!
Ale naše duše si zvolila něco jiného! A tak se okamžiky nepopsatelného štěstí střídají s pocity beznaděje a temnoty. A v našem životě se střídají období nádherné záře a beznadějné tmy. To je v tomto životě naprosto normální. Vždyť jsme se sem přišli něco naučit – a právě tma nás může posunout na naší cestě nejdál.
Myslím,že právě prožíváte jedno z temnějších období svého života. Já sama jsem takovýmto obdobím právě také prošla a věřte, že až opět vysvitne slunce, uvidíte, jak dalekou cestu jste zatím ušla. Každé temné období, kterým projdeme, nás nesmírně obohatí.
Chápu, že teď, když nevidíte ani jiskřičku světla, ukazující na konec Vaší cesty, jste zoufalá, ale z vlastní zkušenosti vím, že je nejlepší nechat se unášet a nesnažit se proti tomu nijak bojovat. Ve tmě totiž nedokážeme vidět, kterým směr je pro nás ten správný. Zkuste být trpělivá a věřte, že prožíváte přesně to, co Vaše duše právě teď potřebuje, aby se mohla stát silnější a zářivější.
OTÁZKA: Dobrý den, děkuji moc za krásné články. Zatím jsem udělala pokrok v tom, že si několikrát za den uvědomím, že si mám uvědomovat sebe. Za jak dlouho se vám podařilo prožít ten pocit, že jste někdo jiný? Ukázalo se to třeba během týdne intenzivního procvičování nebo to trvalo roky než tento stav přišel? Ještě dříve než jsem četla různé články a knihy jsem si uvědomovala, že jsem v tomto světě ztracená, večer jsem si uvědomila sebe a zjistila, že jsem celý den byla nějak mimo, opravdu jako bych byla ve filmu, pěkně mi to s tím filmem do toho zapadá. Včera jsem se dívala na youtube.com na video od Deepak Chopra posmrtný život a říkal totéž. Ale vyvstávají mi další dotazy. Když se probudím, jak budu z pohledu duše prožívat tento film. Chápu, že budu pozorovatelem, ale budu nadále i tím otrokem, který každý den v 6 ráno vstane, poběží do práce a večer se vrátí unavený? Co se stane s tímto systémem plným pravidel? Nepředpokládám, že bych někam zmizela….i když možné je všechno, nechápu totiž jestli třeba moje rodina není jen sen mé duše a ve skutečnosti tu vlastně nikdo není. Ale to bych ani nechápala s kým si tu teď píšu…možná sama se sebou. Možná to je ta jednota. Osvícení mluví o svobodě, štěstí….ale přitom jsou stále v této iluzi a dělají nám přednášky jak se dostat z iluze. Mozek mi to nějak nemůže pobrat…je to jako iluze v iluzi. A mohu se zeptat ještě jaký je rozdíl mezi jednotou, duší a vědomím?Možná byste i mohla udělat nějaký článek jaké výhody nám zajistí probuzení z této iluze. Já teď vůbec nevím jestli tu jsem a kdo jsem. Děkuji
Moc děkuji za Vaši úvahu. Každý, kdo se začne probouzet ze snu jménem život, se začne rozpomínat na svět, ze kterého pochází a zpočátku může mít pocit, že má tolik otázek, že na ně nikdy nemůže dostat odpověď.
Jednou z nejdůležitějších vlastností, kterým se musíme na počátku naší cesty naučit je být trpělivý. Trpělivost nás zklidní a my přestaneme být vyrušováni neustálou touhou po hledání odpovědí na všechny ty otázky, které se před námi zjevují. Může se zdát, že jsem se zastavili a přestali se rozvíjet. Ale je to právě naopak.
Díky tomu, že přestaneme toužit po odpovědích, zklidníme svou mysl a odpovědi k nám najednou začnou přicházet sami v ten správný čas, kdy jsme schopni jim plně porozumět.
Mně třeba pomáhá, když si představím, že mé tělo sedí pod stromem a ten, kdo pozoruje sedí na stromě a kouká se svrchu na tělo.
A my časem zjistíme, že díky tomu, že jsme přestali hledat, jsme nalezli mnohem více, než po čem jsme dříve toužili.
Pokud bych Vám mohla poradit, zkuste na chvíli přestat hledat a vyprázdněte svou mysl. Pokuste se dostat do stavu, ve kterém bude v naprostém pořádku, že nemusíte dělat vůbec nic. Zkuste si užívat úplně obyčejný život, ve kterém nic neplánujete a nic neočekáváte. Prostě jen lenošte. Z vlastní zkušenosti Vám to mohu doporučit. Já jsem právě takového měsíční období ukončila a vím, jak moc nás toto “nicnedělání” může někdy posunout.
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, mohla byste popsat, jak na tu mysl? Protože ve chvíli kdy číhám na myšlenky a chci pozorovat tak nepřichází a jak přijde, tak mě zrovna semele a už ztrácím roli pozorovatele.pozorovat prst samozřejmě nezvládnu.mam tady problémy v tomto světě a moc toužím vystoupit. Když si představím, že tady točím na tom velkém kameni (zemi) kolem slunce a řeším všelijaké problémy, přijde mi to směšné. Vím že tady musí být něco víc, co to všechno ovládá.
Hledáte odpovědi na ty nejtěžší otázky, které si na tomto světě vůbec můžeme položit. A to je moc dobře. Toužíte vidět dál, za tento svět. To je první krok, který je třeba na cestě hledání udělat. Pokud jste tedy skutečně odhodlaná vydat se na tuto cestu, ona se vám ukáže. Stačí být jen pozorná ke znamením, která vám vaše duše posílá.
Abyste se mohla více propojit se svou duší a být schopná vidět tato znamení, myslím, že je důležité dokázat kontrolovat svou mysl, která se neustále snaží nás zaměstnat, abychom náhodou neprohlédli skrze její závoj. Mysl má totiž velký strach z toho, že zjistíme, že ji vlastně zase tak moc nepotřebujeme.
Kontrolovat svou mysl se zvládne naučit každý. Žádnou dovednost ale nezvládneme hned napoprvé. Proto pokud chceme být v něčem opravdoví mistři, nezbývá nám než být trpěliví a vytrvalí.
Nemusíme zrovna odejít do ústraní kláštera, abychom se to naučili. Zpočátku postačí stanovit si pravidelnou dobu, během níž se budeme snažit nebýt osobou, které patří tělo, ale být pozorovatelem, který tuto osobu pozoruje.
Mě třeba pomáhá, když si představím, že mé tělo sedí pod stromem a ten, kdo pozoruje sedí na stromě a kouká se svrchu na tělo.
Najděte si vlastní představu, která vám bude nejlépe vyhovovat. Pozorovat můžete buď osobu jako celek, nebo pouze část těla, což je mnohem jednodušší. Pozorujte svůj dech, pohyb zvedání a klesání hrudníku, okamžik, kdy se noha dotkne země, pohyb ruky během krájení nožem.
Cílem tohoto cvičení je alespoň občas si uvědomit, že pozorujeme. Že jsme někým mimo tělo, které je pozorováno.
Zpočátku to může být obtížné, ale jakmile jednou zažijeme ten pocit, že jsme někým jiným než jsme si doposud mysleli, bude zopakování tohoto pocitu s každým dalším opakováním stále snazší. Stačí jen vytrvat.
Přeji mnoho trpělivosti,
Ramana
OTÁZKA: Můžete navázat kontakt s kteroukoli duší? Jde to nějak nacvičit, nebo to přijde časem a jak ke komu? Děkuji
Děkuji za velmi zajímavý dotaz. Pokud bychom dokázali vnímat různé frekvence, ve kterých se jednotlivé duše nacházejí, bylo by jistě možné komunikovat se všemi. Vždy je ale třeba být pozorný a dobře uvážit, s jakou bytostí chceme komunikovat. Jistě je Vám jasné, že to vždy nemusí být zrovna příjemné.
Schopnost komunikovat s bytostmi, které v našem světě nemají hmotné tělo, má každý. Jen je třeba naučit se ztišit svou mysl, která nás neustále zásobuje novými a novými podněty. Pokud se nám podaří naše myšlenky utišit a zpomalit, můžeme pod nimi zahlédnout jiné světy, ve kterých pobývají bytosti, se kterými se můžeme spojit a komunikovat s nimi.
Pokud Vás toto téma zajímá, můžete si přečíst i další články, ve kterých vše rozebírám podrobněji, např. https://carokrasna-duse.cz/archiv/3422
Přeji Vám mnoho trpělivosti na Vaší cestě za poznáním.
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, mám zřejmě zvláštní dotaz. V jednom z našich pokojů zřejmě bloudí duše, nebo duch, který potřebuje řešení. Ptala jsem se ho v duchu co se děje a on mi řekl, že je tam sám a chce být tam, kde jsou i jiní zemřelí. Jde totiž o to, že když zemřel soused, který bydlel pod námi, tak jeho paní si nechala v bytě urnu s jeho popelem. Je to už snad 30 let. Myslím si, že u nás občas bloudí jeho duch. Projevuje se to v noci hlasitým ťuknutím do vnitřního parapetu, nebo ťuk do skříně. Zvuk mě probudí, až se leknu. Nejde zjistit logická příčina zvuku.Spím v pokoji, který je zřejmě nad pokojem s urnou. Když v tomto pokoji spával syn, tak říkal, že ho občas v noci budily ty ťuky, nebo, že ho vylekal silný chlad a pocit, že někdo stojí u postele. Že to bylo hooodně nepříjemné. A proto mě varoval, že tam straší, když jsem chtěla pokoj pro sebe. Bylo to v době, kdy už byli kluci samostatní a našli si bydlení ve městě. Já jsem věřící a podle potřeby se modlím, proto asi nezažívám tak silné šokové vjemy s tím chladem jako syn, ale jen ty zvuky. Budu moc ráda za jakoukoliv radu.
Děkuji za Váš dotaz. Je mnoho světů, které se nachází na stejném místě a ve stejném čase, jen je většinou nevnímáme. Ale někdy nastane situace, kdy se pootevře průnik z jednoho světa do druhého. Pro nás to může být velmi nepříjemné, protože nevíme, co můžeme očekávat. Jsme proto vystrašení a bezmocní.
Dlouho jsem přemýšlela, jak Vám pomoci a stále jsem nenacházela odpověď. Vaši situaci lze řešit mnoha různými způsoby. Záleží na tom, co byste chtěla přímo Vy.
Píšete, že nepociťujete tak silně pocity, které zažívají ostatní. Myslím, že pokud byste chtěla, aby se uzavřela ona škvírka do druhého světa, neměl by to být problém.
Možná, že byste ale chtěla někomu pomoci, protože máte pocit, že pomoc potřebuje. Občas se stává, že se bytosti z jiných světů, které se nedokáží pohnout z místa, obrátí na někoho, o kom si myslí, že jim může pomoci. I to je možné, jen to stojí více času a úsilí. Na druhou stranu se tím můžeme mnohému naučit a pochopit to, co nám bývá běžně skryto. Třeba je zrovna toto Vaše cesta. Ale to si musíte rozhodnout Vy sama.
Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to cítíte Vy. Pokud byste měla pocit, že bych Vám mohla být na Vaší cestě nápomocna, velmi ráda Vám pomohu.
S láskou, Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, děkuji za hezký článek Pozor na to, co si přejeme. Mohlo by se to vyplnit! a mám k tomu jeden dotaz. Myslíte si že i případné nepříjemnosti při splnění mého přání by byly horší než život který vedu a který mě dostal k závažné nemoci?
To je velmi těžká otázka. Život každého jde svou vlastní cestou a naše přání něco změnit může někdy být tím nejlepším rozhodnutím, které v dané chvíli můžeme udělat.
Pokud bychom byli v kontaktu se svou duší a kráčeli cestou, kterou si ona zvolila, pak bychom si vlastně ani nic přát nepotřebovali, protože vše by bylo tak, jak má být.
Ale protože žijeme ve světě hmoty, kde je velmi obtížné zaslechnout svou duši, nezbývá nám, než se snažit vést svůj život směrem, o kterém si myslíme, že je pro nás nejvhodnější.
A to, že nás naše rozhodnutí někdy dovede někam jinam, než jsme zamýšleli, k tomu patří.
Myslím, že pokud si přejeme ve svém životě něco změnit, mělo by to být co nejvíce v souladu s naší duší.
Není moc dobré přát si něco hodně konkrétního. Pak totiž hrozí nebezpečí, že bude jen jedna možnost, jak naše přání uskutečnit a nemusí to být právě příjemným způsobem.
Bezpečnější je představit si, jak bychom se chtěli cítit. Tím dáváme volnou cestu k tomu, jakým způsobem k tomuto pocitu dospějeme. A průběh takovéto cesty bývá mnohem příjemnější.
Přeji Vám, ať je taková i Vaše cesta.
Ramana
OTÁZKA: Milá Ramano, děkuji za vaši odpověd. Víte mám takový problém že mě to ego nutí pořád v duchu pořád o něčem mluvit, o něčem přemýšlet. Když se mi podaří se z toho vymanit, tak za chvilku zjistím že už jsem v tom zas. Nenechá mě vyspat, jen co se probudím už zase musím o něčem mluvit. Často jsou to věci co mi nedávají smysl, proč o nich mluvím.
Vy sám si velmi silně uvědomujete, co je příčinou vašich problémů. A to je skvělé. Odhalil jste, co vaše problémy způsobuje a teď už jen stačí se naučit, jak to změnit. K tomuto bodu většina lidí během svého života vůbec nedojde a prožije celý život pod nadvládou své mysli.
Cesta, pro kterou jste se rozhodl, je velmi obtížná a plná nástrah, ale jakmile na ni nastoupíte a zakusíte alespoň kousíček získané svobody, budete vědět, že jste se rozhodl správně.
Dlouho jsem přemýšlela, jak tuto cestu zprostředkovat těm, kteří o ni projeví zájem. Nakonec jsem došla k přesvědčení, že nejvhodnější formou bude připravit kurz, který hledající nasměruje na cestu k jejich nitru.
Pro ty, kteří mají zájem touto cestou jít, připravuji kurz JAK BÝT ŠŤASTNÝ? ❥ CESTA K NAŠÍ DUŠI ❥.
Budu moc ráda, když se podělíte o své prožitky a zkušenosti, kterými budete procházet. Pokud budete potřebovat mou radu či pomoc, budu ráda, když se na mne obrátíte.
Ramana
OTÁZKA: Je nějaký způsob jakým lze vyléčit různá skrytá zranění a emoční ublížení? Mám toho nasbíráno za celý život až až. Děkuji.
Děkuji za Vaši otázku. Během životů si na sebe nabalíme spoustu takovýchto nánosů, které nás pak ovlivňují, aniž si to uvědomujeme. A teprve v okamžiku, kdy se nějakého z nich zbavíme, zjistíme, jak moc jím byl náš pohled na svět zkreslený.
Často si stačí uvědomit, že jsme vůbec něčím takovým ovlivňováni a velmi se nám uleví. Ale zbavit se všech těchto nánosů bývá velmi těžké, protože je nutné se k nim vrátit a znovu je prožít, čehož se většinou tak bojíme, že si je radši necháme uložené někde hluboko uvnitř nás a doufáme, že se s nimi nebudeme muset setkat.
Myslím, že by stálo za to se tímto tématem podrobněji zabývat. Děkuji za něj.
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, děkuji moc za krásné články. Zatím jsem udělala pokrok v tom, že si několikrát za den uvědomím, že si mám uvědomovat sebe. Za jak dlouho se vám podařilo prožít ten pocit, že jste někdo jiný? Ukázalo se to třeba během týdne intenzivního procvičování nebo to trvalo roky než tento stav přišel? Ještě dříve než jsem četla různé články a knihy jsem si uvědomovala, že jsem v tomto světě ztracená, večer jsem si uvědomila sebe a zjistila, že jsem celý den byla nějak mimo, opravdu jako bych byla ve filmu, pěkně mi to s tím filmem do toho zapadá. Včera jsem se dívala na youtube.com na video od Deepak Chopra posmrtný život a říkal totéž. Ale vyvstávají mi další dotazy. Když se probudím, jak budu z pohledu duše prožívat tento film. Chápu, že budu pozorovatelem, ale budu nadále i tím otrokem, který každý den v 6 ráno vstane, poběží do práce a večer se vrátí unavený? Co se stane s tímto systémem plným pravidel? Nepředpokládám, že bych někam zmizela….i když možné je všechno, nechápu totiž jestli třeba moje rodina není jen sen mé duše a ve skutečnosti tu vlastně nikdo není. Ale to bych ani nechápala s kým si tu teď píšu…možná sama se sebou. Možná to je ta jednota. Osvícení mluví o svobodě, štěstí….ale přitom jsou stále v této iluzi a dělají nám přednášky jak se dostat z iluze. Mozek mi to nějak nemůže pobrat…je to jako iluze v iluzi. A mohu se zeptat ještě jaký je rozdíl mezi jednotou, duší a vědomím?Možná byste i mohla udělat nějaký článek jaké výhody nám zajistí probuzení z tého iluze. Já teď vůbec nevím jestli tu jsem a kdo jsem. Děkuji
Moc děkuji za Vaši úvahu. Každý, kdo se začne probouzet ze snu jménem život si začne rozpomínat na svět, ze kterého pochází a zpočátku může mít pocit, že má tolik otázek, že na ně nikdy nemůže dostat odpověď.
Jednou z nejdůležitějších vlastností, kterým se musíme na počátku naší cesty naučit, je být trpělivý. Trpělivost nás zklidní a my přestaneme být vyrušováni neustálou touhou po hledání odpovědí na všechny ty otázky, které se před námi zjevují. Může se zdát, že jsem se zastavili a přestali se rozvíjet. Ale je to právě naopak. Díky tomu, že přestaneme toužit po odpovědích, zklidníme svou mysl a odpovědi k nám najednou začnou přicházet sami v ten správný čas, kdy jsme schopni jim plně porozumět. A my časem zjistíme, že díky tomu, že jsme přestali hledat, jsme nalezli mnohem více, než po čem jsme dříve toužili. Pokud bych Vám mohla poradit, zkuste na chvíli přestat hledat a vyprázdněte svou mysl. Pokuste se dostat do stavu, ve kterém bude v naprostém pořádku, že nemusíte dělat vůbec nic. Zkuste si užívat úplně obyčejný život, ve kterém nic neplánujete a nic neočekáváte. Prostě jen lenošte. Z vlastní zkušenosti Vám to mohu doporučit. Právě jsem takového měsíční období ukončila.
S láskou,
Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, už jsem ani nečekala, že mi odpovíte ale právě tento týden jsem si na vás vzpomněla, tak jsem si odpověď asi přitáhla. Zveřejnit samozřejmě můžete vše, ráda si počtu vaše rady a názory. Já si teď objednala knihu 999 otázek a odpovědí na cestě za poznání tak snad se něco dovím. Mějte se krásně, děkuji za vaše články
Vždy se snažím na položenou otázku odpovědět, protože vím, že to může být důležité. Někdy ale odpověď nepřichází dlouhou dobu a tak mě i tazateli nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat.
Jedině duše zná ten správný okamžik, kdy jsme na odpověď připraveni. Odpověď ale nakonec vždy dostaneme. I když někdy může být jiná, než jsme očekávali.
Přeji hodně štěstí na Vaší cestě.
Ramana
Já se také často snažím odpovědět jak nejlépe umím. Kvůli tomu jsem byl vyštván ze 3 fór asi před 10 lety. Nepíšu nijak vulgárně, ale odpověď nemusí být příjemná na čtení.
Také platí jedna věc, mnoho lidí má určitý „strop“ a pokud odpověď leží nad tímto stropem tzn. mimo „komfortní zónu“ tak takovou odpověď vůbec nejsou schopni přijmout.
A ještě je tu jedna důležitá věc, pokud by dotyčný měl jen povrchní zájem nebo nějaký postranní zájem zbohatnout na něčí úkor, tak já dostanu špatné odpovědi a nedokážu s tím nic dělat. Nevím jak je na tom Ramana, tuším, že podobně.
A ještě je tu jeden aspekt, že správná odpověď pro jednoho člověka nemusí být správnou odpovědí pro druhého člověka na tu samou otázku.
Lepší než 999 otázek a odpovědí je se naučit hledat odpovědi ve vlastním nitru. Jenže kvalita odpovědí je závislá na vaší duchovní čistotě a to většinu lidí moc nezajímá. I tak je lepší 999 otázek jako inspirace než nic.
Jedno z těch fór, kde jsem byl vyštván byl právě Ragauarian. Napsal jsem text o modré alfě a byl jsem velmi drsným způsobem vyštván a po té následoval magický útok. Takovéhle jednání jsem nečekal. Chce být obdivován, ale nepřijme nikoho na podobné úrovni. Byl jsem definitivně vykopnut, když Ragauaian napsal nějakou vědeckotechnickou konspiraci a já jako ing. elektro jsem v tom viděl nesrovnalosti. Hlavní problém je, že Ragauaian sice volá po lepší společnosti, ale není ochoten se s nikým dalším spojit.To je nemoc konspirací, že mezi pravdivými informacemi se dostává spousta nesmyslů. Jak to píše Ramana, každý máme určité jedinečné schopnosti a informace. Potom jsme všichni izolovaní a roztříštění a vlády mají větší možnosti si realizovat teror lidí.
OTÁZKA: Myslíte si, že svět, ve kterém žijeme, skutečně existuje, nebo je to jen naše představa. A co by pak bylo skutečné?
Tato otázka napadne během života občas každého. Zvlášť silně se jí zabýváme v situacích, ve kterých si uvědomíme, jak těžký život někdy může být a jak by bylo krásné, kdyby to, co právě prožíváme, nebylo skutečné.
Ale co když to tak skutečně je?
Tato otázka mne také často napadá a na co se mi dosud podařilo přijít, popisuji v článku HOVORY S DUŠÍ: Je náš svět opravdu skutečný? Co když existují ještě další světy, které jsou našemu zraku skryté?
Přeji hodně trpělivosti při hledání.
Ramana
Dobry den, podle meho nahledu je nejvic pravdepodobne, ze jsme v 3d monitoru tady na zemi, vse je v softwearu uz kdysi dane, jen my si volime level te hry, drive to bylo dle karmyz predesle hry, jak se říká pocitacove hry, kde my každý přicházíme jako avatar, zvolime si jak budeme vypadat, rodinu a cil, ktery chceme dosahnout….to je cele.
OTÁZKA: Mám pocit, že vůbec nežiji, jen přežívám. Jsem tak zahlcena každodenními povinnostmi, že mi na skutečný život vůbec nezbývá čas. Dá se s tím něco dělat?
Jak je mi tato situace povědomá!
Přišli jsme se sem něco naučit, ale často nás tak zahltí povinnosti, které jsme si během života postupně přibíraly, až zcela zapomeneme, proč jsme vlastně tady.
Ale pokud si i přesto začneme uvědomovat, že bychom měli dělat něco jiného, máme zpola vyhráno. Pak už stačí jen změnit svůj dosavadní život…
Více o tom si můžeme přičíst v článku HOVORY S DUŠÍ – Proč se cítím tak vyčerpaná a unavená životem? Co dělám špatně?
Ramana
OTÁZKA: Jakým směrem by se měl ubírat náš život, abychom se konečně cítili šťastní a naplnění?
Touha po štěstí je tím, co nás nutí být stále lepšími a dokonalejšími bytostmi. Většina lidí se pokouší nalézt štěstí tam, kde ho nalézt nelze.
Ale pokud pochopíme, že štěstí nelze dosáhnout skrze vnější svět, ale že bylo vždy ukryto uvnitř nás samých, zbývá už jen poslední malý krůček – najít k němu cestu!
Můžete se nechat inspirovat třeba v článku HOVORY S DUŠÍ: Jakým směrem by se měl ubírat náš život, abychom se konečně cítili šťastní a naplnění?
S láskou,
Ramana
OTÁZKA: Proč někdo, kdo ví, že mu zbývá jen omezený čas na tomto světě (kvůli vážnému onemocnění, stáří, nebo dojde k tomuto uvědomění jen tak, bez vnější příčiny), je často na své blízké tak zlý?
Vědomí blížícího se konce života je pro mnohé tak silný a stresující pocit, že se v nich naplno projeví jejich strach a pocit bezmoci. Místo toho, aby se tento člověk obrátil do sebe a snažil se se svou situací smířit a připravit se na neodvratný konec, jeho strach ho zcela pohltí a on tak ztratí i poslední zbytek kontroly nad svým životem.
A to bývá těžké nejen pro něj, ale také pro jeho nejbližší, kteří se často stávají terčem jeho útoků.
Proč to tak je a co s tím lze udělat se můžete dočíst v článku HOVORY S DUŠÍ: Proč člověk, který si uvědomí, že mu zbývá jen omezený čas na tomto světě, tak často obrátí svůj hněv na své nejbližší?
Přeji hodně trpělivosti a pochopení,
Ramana
OTÁZKA: Co mám udělat, abych dosáhla skutečného štěstí? Naučila jsem se, jak cítit lásku k přírodě, stromu, zvířeti, druhým lidem. Ale i když se většinu dne cítím díky tomu šťastná, stále mám pocit, že mi ještě něco chybí.
Když nalezneme štěstí, staneme se dokonalou bytostí. Pak už nebude nic, co bychom se mohli naučit.
Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to ta nejtěžší věc, které se během své existence máme naučit.
Zkuste se podívat na článek HOVORY S DUŠÍ: Jak dosáhnout skutečného štěstí?
S láskou, Ramana
OTÁZKA: Dobrý den, tak jsem se začetla a těším se na pokračování. Stejně bych byla rada kdybyste popsala jak na tu mysl protože jak jsem psala ve chvíli kdy číhám na myšlenky a chci pozorovat tak nepřichází a jak přijde, tak mě zrovna semele a už ztrácím roli pozorovatele.pozorovat prst samozřejmě nezvládnu. Mám tady problémy v tomto světě a moc toužím vystoupit. Když si představím ze se tady točím na tom velkém kameni (zemi) kolem slunce a řeším všelijaké problémy přijde mi to směšné. Vím že tady musí být něco víc co to všechno ovládá.
Hledáte odpovědi na ty nejtěžší otázky, které si na tomto světě vůbec můžeme položit. A to je moc dobře. Toužíte vidět dál, za tento svět. To je první krok, který je třeba na cestě hledání udělat. Pokud jste tedy skutečně odhodlaná vydat se na tuto cestu, ona se vám ukáže. Stačí být jen pozorná ke znamením, která vám vaše duše posílá.
Abyste se mohla více propojit se svou duší a být schopná vidět tato znamení, myslím, že je důležité dokázat kontrolovat svou mysl, která se neustále snaží nás zaměstnat, abychom náhodou neprohlédli skrze její závoj. Mysl má totiž velký strach z toho, že zjistíme, že ji vlastně zase tak moc nepotřebujeme.
Kontrolovat svou mysl se zvládne naučit každý. Žádnou dovednost ale nezvládneme hned napoprvé. Proto pokud chceme být v něčem opravdoví mistři, nezbývá nám než být trpěliví a vytrvalí. Nemusíme zrovna odejít do ústraní kláštera, abychom se to naučili. Zpočátku postačí stanovit si pravidelnou dobu, během níž se budeme snažit nebýt osobou, které patří tělo, ale být pozorovatelem, který tuto osobu pozoruje.
Najděte si vlastní představu, která vám bude nejlépe vyhovovat. Pozorovat můžete buď osobu jako celek, nebo pouze část těla, což je mnohem jednodušší. Pozorujte svůj dech, pohyb zvedání a klesání hrudníku, okamžik, kdy se noha dotkne země, pohyb ruky během krájení nožem.Cílem tohoto cvičení je alespoň občas si uvědomit, že pozorujeme. Že jsme někým mimo tělo, které je pozorováno.
Zpočátku to může být obtížné, ale jakmile jednou zažijeme ten pocit, že jsme někým jiným než jsme si doposud mysleli, bude zopakování tohoto pocitu s každým dalším opakováním stále snazší. Stačí jen vytrvat.
Přeji mnoho trpělivosti,
Ramana
OTÁZKA: Jakým způsobem se lze setkat na úrovni duší?
Abychom se mohli setkat na úrovni duší, musíme nejprve pochopit, jak se vnímání našeho světa skrze duši odlišuje od vnímání prostřednictvím těla a naučit se přijmout svou duši jako součást našeho života.
Až dokážeme přijmout svou duši do svého života, začneme slyšet její slova, kterými k nám promlouvá a postupně se naučíme, jak s ní komunikovat. Pak už je jen krůček k tomu, setkat se s duší někoho jiného a rozmlouvat s ní.
Jak můžeme najít cestu k naší duši si můžete přečíst třeba v článku Je škoda, že většina z nás vnímá svět pouze skrze své tělo, když bychom na něj mohli nahlížet skrze svou dokonalou duši
Hodně štěstí,
Ramana
Vy musíte pocítit, kým ve skutečnosti jste. A k tomu je potřeba odložit spoustu falešných informací a dalšího balastu.
Ve skutečnosti je každý z nás duchem, který vyzal hmotu k tanci. Takže vy se s nikým jiným než duchem/duší nesetkáváte.
Asi tu otázku myslíte jinak. Existují tzv. horizontály na kterých mohou spolu jednotlivé bytosti komunikovat. A jedna z těch horizontál vede přes tuto hrubohmotnou realitu. Tím setkáním máte pravděpodobně na mysli použít jinou horizontálu. Aby vaše vzájemná komunikace na této horizontále byla vůbec možná musíte mít čakry do této úrovně bez velkých bloků. Jakmile vaše vertikála dosáhne potřebné úrovně, tak můžete použít všechny odpovídající horizontály. Jako nápovědu vám poukážu na 3 tantiémy – na úrovni 2 čakry je tantiém bytí, na úrovni srdeční čakry je tantiém citu a na úrovni 3 oka je tantiém pro spojení na úrovni vědomí.
S duší se setkáte i při čtení diskuse, pokud si nemyslíte, že tento text byl vygenerován nějakým chat botem.