Nedávno jsem prošla velmi zajímavou zkušeností, během které jsem pochopila, jakým způsobem s námi může naše duše komunikovat a jak nám jednoduchým způsobem dokáže sdělit ty nejpodstatnější věci.
Moje dcera velmi toužila dostat se na školu, kde by mohla rozvíjet oblast, na které pracovala již několik předchozích životů. Obě jsme měly pocit, že by to mohla být správná cesta, ale nedokázaly jsme se zbavit pochybností, které nám náš pocit zakalovaly. A tak jsme tápaly mezi tím, zda vůbec je to ten správný směr a zda by neměla jít úplně jinou cestou.
Přípravě na zkoušky věnovala mnoho času, ale pochybnosti stále zůstávaly. Nakonec jsme došly k rozhodnutí, že bude nejlepší příliš netoužit po tom, co se možná ani nestane a o čem vlastně ani nevíme, zda je správný směr, kterým by se měl její další život ubírat. (Mám totiž zkušenost, že když je touha velmi silná, často nám znemožní pokračovat směrem, který jsme si na počátku zvolili.)
A pak se začalo dít něco velmi zvláštního.
Kdykoli se jedna z nás podívala na hodiny, vždy uviděla čas ve stále se opakujícím formátu. Z našich životů zmizel čas 13:15 či 20:32.
Viděly jsme vždy jen 13:13, 20:20 či 11:11.
Velmi nás to překvapilo, protože nikdy předtím jsme nic podobného nezažily.
Uvažovala jsem, proč se to začalo dít právě teď, když předtím se to nikdy nestalo.
A pak jsem to pochopila. Bylo to tak prosté…
Dostaly jsme jen odpověď na naši otázku!
Chtěly jsme vědět, zda směr, kterým se dcera vydala, je v souladu se záměry její duše.
A odpověď přišla ve formě „náhodných čísel“, které ve skutečnosti vůbec náhodné nebyly. Po několik dalších týdnů jsme se tak staly svědky stále se opakujících „náhod“, kterými s námi komunikuje naše duše.
Kdykoli jsme se připravovaly na zkoušku, či o ní jen hovořily, čísla na hodinách nám jasně ukazovala, že jdeme tím správným směrem. A i když jsme se neodvažovaly věřit, že se sen splní, někde v hloubi našich bytostí jsme to už věděly – směr, kterým dcera jde, je v souladu s její duší a vše dopadne tak, jak bylo už dávno určeno…
Naše duše je neoddělitelnou součástí našich životů, i když si její přítomnost mnohdy neuvědomujeme. To ale neznamená, že neovlivňuje každý okamžik, který prožijeme.
Mnohdy svou duši přehlížíme a žijeme život, který je ovládán pouze naší osobností, kterou jsme v našem současném životě. Tak se může stát, že sejdeme z cesty, kterou si pro tento život naše duše zvolila.
A díky tomu, že ztratíme spojení se svou duší, ztratí náš život smysl.
Sice stále žijeme (nebo spíše jen přežíváme), ale v hloubi své bytosti cítíme prázdnotu. Toužíme poznat smysl svého života, ale nedokážeme ho najít.
A přitom stačí tak málo – stačí jen začít si všímat tichého hlasu, kterým nás k sobě naše duše volá…
Mám také silnou intuici – hlas duše ,vždy když jsem potřebovala poradit ohledně nějakého problému nebo se pro něco se rozhodnout tak jse se obrátila na svou intuici – srdce ,a vždy jsem dostala odpověd a pak vše dopadlo dobře . Prostě jsem poslechla své srdce a vždy mě dobře poradilo.