Energetické útoky – jak vystoupit z jejich nekonečného koloběhu? (1. díl)

Život v tomto světě může být někdy hodně obtížný. Z určitého pohledu můžeme vidět neustálý boj každého s každým. Bojujeme mezi sebou o moc, postavení, přízeň, lásku či peníze.

Ale mnohem větší bitva probíhá na úrovni, kterou si většina z nás ani neuvědomuje. A pokud si něčeho nejsme vědomi, nevěnujeme tomu naši pozornost, a pak může být velmi snadné nás napadnout, zneužít a manipulovat s námi. Tušíte, o jaké válce je řeč?

❂❂❂

Jistě jste si všimli, že kvalita vztahu dvou bytostí není založena jen na tom, jak spolu dokáží komunikovat, či jaké postavení mezi sebou zaujímají. Pokud by byl vzájemný vztah dvou bytostí založen pouze na tom, čeho si lze na první pohled všimnout, pak by stačilo nevyhovující vztah jednoduše ukončit a začít budovat vztah s někým jiným, který by všem vyhovoval více.

Ale vztah dvou lidí, kteří se jednou spojili, často přetrvává celý život. I když si často uvědomujeme, že se s druhým necítíme dobře, většinou se od něj stejně nedokážeme odpoutat. A i když se nám už třeba podaří s ním přerušit veškeré styky, stejně pořád cítíme, že mezi námi existuje spojení, které není možné nijak přerušit.

Můžeme mít i pocit, že i když jsme od osoby, se kterou jsme se rozešli, vzdáleni stovky kilometrů, stále ovlivňuje náš život. A tak to, od čeho jsme utekli, nás vlastně nikdy neopustilo.

Jak je možné, že se nedokážeme od druhých nijak odpoutat?

Člověk je bytost, která má hmotné tělo. A aby mohlo toto tělo existovat, musíme mu zajistit pravidelný přísun energie. Pokud by přísun této energie ustal, tělo by sláblo a časem by již nebylo schopno dále fungovat.

Ale hmotné tělo je jen jednou částí něčeho mnohem komplexnějšího. Celá naše bytost se skládá z mnoha vrstev hrubších či jemnějších shluků energie, které vytvářejí naše jednotlivá těla. A protože žijeme ve světě, který je definován určitou hustotou energie, uvědomujeme si pouze tu část naší bytosti, která má stejné skupenství, jako vše ostatní v tomto světě.

Svět, který vnímáme tedy nemůže být jediným existujícím světem. To, že jsme schopni smysly našeho těla vnímat pouze tu část světa, která má stejné skupenství jako naše hmotné tělo, ještě neznamená, že nic ostatního neexistuje. Jen to prostě nejsme schopni tím, co máme v tomto světě k dispozici, nijak zachytit.

Ale i když jsme schopni vnímat pouze malou část naší bytosti, pořád zůstáváme bytostí  multidimenzionální, která existuje zároveň v mnoha rozličných světech.

Pokud se tedy chceme cítit zdraví, šťastní a vyrovnaní, musíme zajistit, aby každá naše část měla dostatek energie, kterou potřebuje ke své správné činnosti.

A tak, stejně jako se musíme starat o své hmotné tělo, musíme dbát i na to, abychom zajistili dostatečné množství potřebné energie i pro všechny zbývající části celé naší bytosti.

Žijeme v místě, kde není problém zajistit dostatečnou výživu našemu hmotnému tělu. Pokud by stačilo nakrmit pouze toto tělo, museli bychom být všichni dokonale zdraví a šťastní. Ale je zřejmé, že to nestačí.

Většina z nás není ani zdravá, ani šťastná. Je zřejmé, že se nám něčeho nedostává. Náš život je neustálým bojem. A někdy je to doslova boj o přežití.

❂❂❂

Již delší dobu pozoruji, že lidé mezi sebou vedou válku, která je sice skrytá, ale jejíž důsledky jsou mnohdy stejně ničivé, jako kdybychom skutečně bojovali o holý život.

Je to válka o energii. A v této válce jsme všichni oběťmi i útočníky.

Tato válka probíhala vždy a nevím, zda je vůbec možné ji někdy ukončit.

Je ale možné z tohoto prostředí nějak uniknout? Je možné přestat být obětí a také přestat být tím, kdo chce druhého o energii připravit? Je vůbec uskutečnitelné, žít v míru uprostřed zuřící bitvy?

❂❂❂

Abychom dokázali vystoupit z takovéto válečné vřavy, musíme nejdříve porozumět jejím příčinám i následkům. Musíme pochopit, proč neustále znovu a znovu druhé napadáme, a jak se této naší potřeby zbavit. A pak, když přestaneme být útočníkem, dokážeme se zbavit i pozice oběti.

Co je tedy příčinou války o energii?

Energii potřebuje každá bytost. Je to ta nejzákladnější potřeba, která nás často nutí dělat věci, které nejsou v souladu s naší duší. Ale pud zachování života je silnější než láska k bližnímu, a my jsme tak podvědomě nuceni dělat věci, kterými využíváme druhé kvůli našemu vlastnímu prospěchu.

Proč ale druhé zneužíváme?

Kdysi dávno se zrodila bytost, která se právě oddělila od samotného Boha. Byla částí dokonalé bytosti, ale nebyla celistvá. Byla jen nepatrnou částečkou něčeho, na co si však nedokázala vzpomenout.

Nezbývalo jí, než začít považovat sama sebe za něco dokonalého a celistvého. Uvědomovala si však svoje nedostatky, ale nedokázala je nahradit něčím dokonalejším. Viděla, že některé jiné bytosti mají to, co jí chybí. A protože někde hluboko uvnitř cítila, že se musí stát dokonalou bytostí, napadlo ji, že by si měla od druhých vzít to, co jí samotné chybí.

Hledala své nedostatky a zkoušela si vzít to, co jí chybí od těch, kteří to měli. Ale je přirozené, že ostatní si bránili své hranice a nedovolili jí, aby je o část jejich energie připravila.

Bytost tak byla nucena zdokonalovat se v umění loupení toho, co jí nepatří a co potřebuje vlastnit. Zjistila, že pokud o to druhé požádá, uspěje jen málokdy. Pokud použije násilí, mívá větší úspěch, ale stojí ji to mnoho sil, které jí pak chybí.

Časem si proto vypracovala dokonalou taktiku, která ji nestála téměř žádnou energii a zisk byl naproti tomu značný.

Pochopila, že se nejdříve musí k druhé bytosti přiblížit a stát se její blízkou osobou. Teprve tehdy, když jí začne druhý důvěřovat a přestane být ostražitý, může podniknout druhý krok.

Začne nenápadně a velmi pozvolna v druhém probouzet pocit méněcennosti. To způsobí, že se druhá bytost začne cítit nejistá a tím se oslabí její ochranná vrstva, která ji chrání před únikem její vlastní energie.

A pak, když je její sebedůvěra dostatečně narušena, následuje další fáze, kdy se útočník pokouší porušit ochrannou vrstvu do takové míry, že se naruší její celistvost.

To lze udělat velmi snadno – stačí vyvolat v druhém silné emoce smutku, vzteku či bezmoci. Pokud je útok dostatečně účinný, dojde k protržení ochranného obalu a cesta k loupení je volná.

Pak stačí se skrze vzniklý otvor propojit s druhou bytostí a vzít si to, co právě potřebujeme.

Pro útočníka je výhodné, když takto vytvořené spojení zůstane trvale funkční a on pak může kdykoli znovu čerpat energii, kterou bude aktuálně potřebovat.

Takovéto energetické kanály, spojující dvě bytosti, se vyskytují velmi často. Vidím je jako tmavá „chapadla“, která pronikají skrz náš ochranný obal a obepínají části našeho těla. Když je spojení silné, můžeme často přímo cítit bolest či chlad na tom místě našeho těla, kde k odsávání energie dochází.

Za celý život tak můžeme nashromáždit velké množství takovýchto nezdravých spojení, kterých se nezbavíme ani tím, že bychom se s danou osobou přestali stýkat. A protože jde o spojení na energetické úrovni, nehraje zde fyzická blízkost či vzdálenost žádnou roli.

Pro oběť existují dva způsoby, jak se z tohoto vyčerpávajícího stavu dostat – může o energii, která jí byla uloupena, připravit někoho jiného. Tento způsob je velmi rozšířený a právě proto dochází k nekonečnému koloběhu nedobrovolné výměny energie.

Druhý způsob, jak se z tohoto věčného koloběhu dostat, je mnohem náročnější a vyžaduje od bytosti, která ho chce přerušit, značné úsilí a trpělivost. Pokud se jí však podaří koloběh přerušit, přestane být nadále válečníkem a její další osud se bude ubírat cestou klidu a míru. A to stojí za trochu té snahy…

❂❂❂

Pokračování si budete moci přečíst v článku Energetické útoky – jak rozpoznat, že jsme se stali obětí energetického útoku?