Energetické zdroje života – Když se ztratí spojení s Bohem

Každá bytost v této realitě, která má fyzické tělo, by měla být ideálně napojena na dva hlavní energetické zdroje – jeden vede k její božské podstatě a druhý k energii této reality, tedy Země.

První z nich, proud energie naší božské podstaty, prosvětluje vědomí, přináší moudrost a otevírá přístup k nekonečnému poznání. Ten druhý, energie hmotné reality, přivádí do těla energii, která mu umožňuje se zrodit a pobývat v realitě hmoty a vnímat její specifické projevy.  

IDEÁLNÍ PROPOJENÍ BOHA A HMOTY

Když jsou oba kanály čisté a otevřené, bytost prožívá spojení duchovní a materiální roviny – zažívá fyzické zákonitosti této reality a zároveň si uvědomuje svůj původ a svou neoddělitelnou jednotu s Bohem.

Mimo toto ideální napojení ale existuje nespočet jeho variant, v závislosti na míře napojení či blokace každého z těchto energetických zdrojů. A právě různé způsoby napojení ovlivňují, jak bytost prožívá a zakouší tuto realitu.

Pojďme se tedy podívat na některé z nejčastějších variant:

EXISTENCE BEZ HMOTY

Jednou z variant je stav, kdy je bytost napojena pouze na Božský zdroj. Žije v dimenzi světla, v jemných frekvencích, kde tělo není k „bytí“ potřeba.

Bez energie hmoty ale není možné získat v této realitě fyzickou podobu – nelze vstoupit do sfér hustších frekvencí, kde se hmota formuje do buněk, tkání a orgánů a tvoří fungující tělo.

Možností, jak existovat mimo tělo je mnoho a závisí na energetické frekvenci dané bytosti.

Můžeme tak vidět nejrůznější typy nehmotných bytostí – na jedné straně nejrůznější energeticky vyšší bytosti (duchovní průvodci, andělé, apod.), napojené primárně na Božský zdroj energie, dále nejrůznější typy astrálních bytostí, přírodní bytosti, až k různým druhům temných bytostí, které žijí z parazitického odebírání nižších frekvencí jiným bytostem.  

Pokud tedy chybí energetické spojení s touto realitou, nemohou zde tyto bytosti po delší dobu setrvat. Některé, zejména frekvenčně nižší bytosti někdy tento „nedostatek“ řeší tak, že se napojí či dokonce zcela ovládnou cizí fyzické tělo a pobývají zde skrze toto propojení. Jedná se vlastně o parazitování na energii jiné bytosti a možností, jak toto spojení může fungovat, je nespočet (více se tímto tématem zabývám v jiných textech).

DUŠE UVĚZNĚNÁ VE HMOTĚ

Opakem předchozí varianty je stav, kdy je bytost napojena na energii Země, ale proud božské energie chybí, nebo je velmi slabý. Znamená to, že duše, která v sobě nese božskou jiskru, není ve spojení se svým Božským zdrojem.

Takováto bytost je vlastně jen slabý plamínek vědomí, živený převážně energiemi hmoty.

A protože propojení s božskou podstatou buď zcela chybí, nebo je velmi omezené, je takováto bytost odkázaná pouze na své vlastní zkušenostmi, emoce či vzorce, vštěpované jí jejím nejbližším prostředím.  

Z toho nutně pramení i její vnitřní nastavení – tito lidé jsou odkázáni pouze na omezené zkušenosti, vzpomínky a prožitky, ale chybí jim hluboké porozumění, moudrost a sounáležitost s druhými bytostmi, které by mohli získat skrze sdílené pole kolektivního vědomí.

Jak charakterizovat bytosti odpojené od Božského zdroje?

Když s těmito lidmi mluvíme, často nepoznáme rozdíl – žijí a fungují jako kdokoli jiný. Když ale nahlédneme hlouběji pod tuto masku, můžeme najít prázdnotu a z ní pramenící pocit samoty a úzkosti.

Když volají o pomoc, slyší jen ozvěnu vlastních strachů; když potřebují útěchu, nepřichází k nim žádná konejšivá slova; když hledají odpovědi, dostanou jen co, co mají v sobě. Nejsou totiž schopni přijmout nic, co by pocházelo mimo jejich uzavřený okruh zkušeností.

Vytváří si tak vězení plné úzkosti – žijí v bdělosti, neustále bojují o přežití proti skutečným i zdánlivým hrozbám. Den za dnem si upevňují přesvědčení, že jsou sami a že jediný způsob, jak přežít, je být silnější, rychlejší, či tvrdší než ostatní.

ooo

Lidi, kteří jsou energeticky napojeni na Zemi a mají slabé či žádné napojení na božskou podstatu, lze zařadit k několika hlavním typům. Buď najdeme typické rysy jedné skupiny, nebo spíše jejich kombinaci:

Hlavní typy lidí se slabým nebo žádným napojením na Božský zdroj

 1. Žijí ve strachu

Tito lidé fungují na principu boj–útěk. Energie Země jim dodává sílu k fyzické obraně a nervozitě, zatímco Božský zdroj mají téměř zcela uzavřený. Vnitřní prázdnota se u nich projevuje chronickým strachem: cítí silnou nedůvěru k druhým, pocit ohrožení a potřebu neustálé ostražitosti. Pro život v takovém stavu je typické přeceňování nebezpečí a hledání vnější opory – často v autoritách nebo v silných osobnostech, které slibují ochranu.

2. Důvěřují autoritám více než sobě

Z této skupiny pocházejí lidé, kteří se oddali vnějším autoritám či okolnostem. Neusilují o vlastní moc, spíše se vzdali zodpovědnosti: nechají se nést běžnými proudy, sociálními sítěmi nebo trendy, aniž by aktivně tvořili svůj život. Jejich duchovní kanál může být pouze symbolicky přítomný, ale je téměř nevyužitý.

3. Materialisté

Tento typ charakterizuje silné zaměření na hmotné hodnoty – majetek, peníze, konzumní zážitky. Duchovní kanál mají buď zcela uzavřený, nebo funguje jen jako dekorace (rituály, náboženské zvyky bez vnitřní hloubky). Jejich motivace pramení z touhy vlastnit a akumulovat, nikoli z vnitřního napojení na vyšší řád. Ve stresu často reagují úzkostí ze ztráty kontroly nad svými „sbírkami“ – ať už jsou to věci, lidé nebo zážitky.

4. Narcističtí jedinci

Tito lidé jsou zcela závislí na uznání okolím a neustálém „krmení“ ega. Jejich duchovní kanál je blokovaný téměř úplně, takže svou energii získávají výhradně ze sociálního „lesku“ – obdivu, statusu či moci. V jejich vnitřním světě chybí sdílené vědomí, a proto se neustále snaží potvrzovat svou výjimečnost a nadřazenost. Často je provází pocit prázdnoty, který maskují agresí nebo přehnanou sebedůvěrou.

Výskyt a vliv těchto jedinců v populaci je značný a většina lidí se s nimi určitě někdy setkala. Tito jedinci jsou díky kombinaci několika faktorů (schopnost manipulovat, ovládat, tvořit a zároveň nepřítomnost hlubšího pochopení, moudrosti, svědomí, empatie) schopní být velmi silní a vlivní a často mají takovou moc, že dokáží druhé zcela ovládnout a využít.   

Myslím, že pochopení vzniku a působení narcistických osobností natolik silně ovlivňuje naše životy, že je třeba toto téma detailněji pochopit a naučit se na tyto osoby adekvátně reagovat, aby nad námi ztratili vliv. Proto ho podrobněji rozeberu na jiném místě.

5. Autoritářští vůdci a „elity“

Energeticky se blíží narcistům, ale jejich působení je kolektivní: organizují a manipulují větším počtem lidí. Mají svůj emoční motor založený na strachu a kontrole, které distribuují masám (propaganda, legislativa, technologie).

Božský kanál mají uzavřený a skrze programy strachu, dezinformacemi a sociálními tlaky usilují o to, aby omezili či zcela uzavřeli napojení na Božský zdroj co největšímu množství lidí. Díky tomu dokáží získávat značné množství energie, kterou pak využívají k ještě větší manipulaci a ovládání davů.

Charakteristické znaky lidí, odpojených od Božského zdroje

U lidí, jejichž kanál k Božskému zdroji je zablokovaný nebo výrazně oslabený, můžeme najít určité charakteristické znaky na těchto úrovních: v energetické dynamice, v psychospirituálním nastavení, v chování a v duchovním odcizení.

1. Energetická dynamika

Lidé odpojení od Božského zdroje žijí ve stavu permanentního  nastavení «boj–útěk», kdy veškerá jejich síla plyne z tělesných a instinktivních zdrojů.

Místo jemného, tvůrčího proudu duchovní inspirace se neustále „dobíjejí“ energií hmoty – ať už prostřednictvím obživy, materiálních statků, či utvrzování v důležitosti vlastního ega. Tento cyklus se však rychle vyčerpává, a tak neustále cítí prázdnotu, kterou se snaží znovu zaplnit další dávkou hmotných stimulů.

Kanál k božskému poli zůstává zavřený, protože strach, hněv nebo pýcha brání obnově jemného spojení se zdrojem nekonečné kreativity a životní síly.

2. Psychospirituální charakteristiky a vnitřní orientace

Bez přístupu ke kolektivní moudrosti a intuitivnímu vedení se tito jedinci spoléhají výhradně na externí autority a rituály, které jim mají dodat pocit jistoty. Protože jim chybí jejich vnitřní kompas, často jednají impulzivně nebo stále opakují stejné vzorce chování, které jim v krátkodobém horizontu přinášejí komfort.

Emočně kolísají mezi úzkostí a přehnanou sebedůvěrou, a jakmile jim přestane „proudit“ vnější podpora, rychle se propadnou do pochybností a beznaděje.

Jejich vnitřní rozpoložení je neustále ovlivňováno vnějšími okolnostmi, a tak každý nový podnět určuje míru klidu či strachu, které zažívají.

3. Vzorce chování

Vnější potvrzování jejich kvalit je pro ně stěžejním důkazem o jejich hodnotě.

Vztahy i aktivity vnímají jako transakce, v níž je nutné za ochranu, prestiž či materiální benefity „platit“ loajalitou, respektem nebo strachem.

Kontrolu nad situacemi a lidmi považují za klíč k energetické stabilitě – ať už v roli charismatického vůdce, nebo nepostradatelného odborníka. V konfrontaci se stáčejí do polaritního vidění – my versus oni, silní versus slabí – a často využívají strach a dezinformace k udržení své pozice.

V jejich světě dominuje tlak na výkon a výkonem podmíněné vztahy, což posiluje izolaci jednotlivců i skupin.

4. Duchovní odcizení

Odpojení od Božského zdroje postupně ničí pocit sounáležitosti s něčím, co je přesahuje.

Smysl života se u těchto lidí redukuje na krátkodobé cíle – hromadění majetku, moc či smyslové zážitky. Když tato rychlá potěšení zmizí, přichází apatie, vyhoření a existenciální únava.

Život bez hloubky duše často vede k hledání náhražek ve vírách či sektách, které slibují odpovědi na otázku „proč jsme tu“. Ztráta víry ve společné vědomí a rituály zároveň zablokuje přirozené uzdravení, neboť chybí sdílené pole, v němž by se mohly obnovit harmonie a pocit bezpečí.

Možné příčiny odpojení od Božského zdroje

Spojení s Božským zdrojem je pro člověka přirozeným stavem bytí. Je to vnitřní proud lásky, pravdy a moudrosti, který napájí naši duši i tělo, dává smysl našim činům a propojuje nás se vším živým. Přesto mnoho lidí v určité fázi života toto spojení ztrácí – někdy dočasně, jindy na dlouhá období.

Proč ale vůbec k odpojení dochází?

1. Traumata a emoční zranění

Jednou z nejčastějších příčin ztráty spojení s Božským zdrojem jsou hluboká emocionální zranění. Když se dítě setká s bolestí, zklamáním nebo odmítnutím, může dojít k uzavření srdce a vytvoření vnitřního rozhodnutí „už nikdy necítit“ nebo „láska je nebezpečná“. Tím se přeruší proud lásky a ochrany, který dítě vnímalo jako přirozený.

Zejména opakované zážitky – zneužití, zanedbání, fyzické či psychické násilí – mohou vytvořit bloky v energetickém systému, které znemožňují plynulé spojení s vyššími rovinami vědomí. V těchto případech je třeba nejprve vyléčit původní bolest, aby se proud mohl obnovit.

2. Rodová zátěž a kolektivní programy

Každý člověk se rodí do určitého rodového a společenského pole, které na něj působí často dříve, než si to uvědomí. Pokud je v rodině duchovno potlačováno, zesměšňováno nebo nahrazováno přísnými náboženskými dogmaty, může být přirozený vztah k Božskému zdroji narušen hned od počátku.

Rodová energetická pole často obsahují přesvědčení jako: „Bůh tě potrestá, když nebudeš poslouchat“, „trpět je ctnost“, nebo naopak: „nic vyššího neexistuje, věř jen tomu, co vidíš“. Takové programy mohou být neseny nevědomě i po generace a formují vnitřní svět člověka, aniž by tušil, že si nese cizí víru – často v přímém rozporu s hlasem vlastní duše.

3. Vliv systému a kultury

Moderní společnost je silně orientovaná na výkon, spotřebu a povrchové hodnoty. Lidská bytost je často hodnocena podle toho, co dělá, kolik vydělává, jak vypadá – nikoliv podle své vnitřní pravdivosti a schopnosti milovat.

Tento tlak přehlušuje tichý hlas ducha. Učí nás hledat štěstí venku, v majetku, pozornosti a uznání, místo abychom se spojili s hlubším zdrojem, který sídlí uvnitř.

4. Manipulace a záměrné blokace

Na jemnohmotné úrovni existují síly, které nemají zájem na tom, aby člověk byl napojený na světlo. Tyto síly, často označované jako parazitické entity, se živí strachem, bolestí a odděleností – a vědí, že člověk spojený se Zdrojem je svobodný a neovladatelný.

Blokace mohou vzniknout skrze traumata, ale také skrze záměrné zasahování – včetně implantátů, astrálních manipulací nebo skrze temné rituály, a to vědomě i nevědomě. Takový člověk pak často cítí, že mu „něco brání se spojit“, že „je odříznut“, ačkoliv duchovně hledá.

5. Rozhodnutí duše

Ne každé odpojení je chybou nebo útokem. V některých případech si duše sama zvolí zkušenost odpojení jako součást hluboké duchovní cesty. Záměrem bývá pochopení temnoty, zapomnění a opětovný návrat ke světlu – protože právě tak může duše vyrůst ve vnitřní síle, soucitu a vědomém rozhodnutí milovat.

Taková zkušenost bývá velmi bolestivá, ale zároveň může vést k nejhlubšímu probuzení. Duše, která poznala temnotu, si váží světla mnohem více než ta, která ho nikdy neztratila.

6. Ztráta víry

V průběhu života se lidé často setkávají s okamžiky, kdy prosí Boha o pomoc – a ta, zdánlivě, nepřichází. Nemoc, zrada, smrt, bezmoc – to vše může vést k pocitu, že „Bůh mě opustil“. Pokud se bolest opakuje a nenajde pochopení, člověk může uvnitř zahořknout, ztratit víru nebo se obrátit zády k čemukoliv vyššímu.

Tato ztráta víry však není definitivní a mnohokrát se stává začátkem vnitřního cesty a hledání

ZÁVĚR

Doufám, že jsem vám tímto textem pomohla se alespoň trochu zorientovat v hlavních projevech a příčinách zablokovaného napojení na Božský zdroj. Při práci na tomto tématu jsem si uvědomila, jak nesmírně složitá tato oblast je. Stálo mě to hodně úsilí, vložit dosud získané poznatky do souvislého textu a uvědomuji si, že jsem zdaleka neobsáhla vše podstatné. Budu proto ráda za vaše názory a zkušenosti, které nám mohou pomoci tuto oblast ještě více prozkoumat.

Myslím, že hlavním cílem tohoto náhledu je uvědomit si, že ať se v současnosti nacházíme v jakékoli energetickém nastavení, můžeme s tím pracovat a postupně se uzdravovat od zátěží, které jsme si v průběhu své dlouhé existence na sebe naložili.