O MNĚ

Vždy jsem byla jiná. Měla jsem pocit, že náš svět, tak, jak ho známe, není skutečný. 

Něco uvnitř mé bytosti mi našeptávalo, že náš skutečný domov je někde úplně jinde. 

Uvědomovala jsem si, že k tomu, abychom se zrodili do tak komplikovaného světa, musí být jistě pádný důvod.

Chtěla jsem tedy této příležitosti využít a tento svět co nejvíce poznat.

Velmi mne přitahovalo vše, co se nějak týkalo člověka, jeho vývoje, myšlení i schopností, které lidská bytost má.

Vystudovala jsem humanitní vědy a obecnou antropologii a intenzivně jsem se zabývala psychoterapií. Postupně se středem mého zájmu stále více stávala oblast duchovna.

Toužila jsem poznat, kdo skutečně jsme, proč jsme tady a jaký je vlastně smysl našeho života. 

Pochopila jsem, že pokud chceme poznat, kdo skutečně jsme, nemůže to za nás udělat nikdo jiný.  

Že jedině my sami můžeme odhalit pravdu o sobě samých, která se ukrývá někde hluboko uvnitř naší bytosti.   

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla nějakou dobu pobývat v meditačním ústraní.  A zjistila jsem, jak náročná tato cesta ve skutečnosti je.

Zvenčí se může zdát, že musí být skvělé zabývat se jen sám sebou a nemuset řešit běžné každodenní povinnosti. Ale skutečnost je úplně jiná!

Když jsme totiž  jen sami se sebou, musíme se přijímat takoví, jací opravdu jsme.

A málokdo si dokáže představit, co všechno se uvnitř náš samých ukrývá!

V běžném životě jsme se naučili tyto skryté věci ignorovat a když už se nějaká vzpomínka či pocit snaží projevit, máme nespočet metod, jak je znovu překrýt a vrátit na jejich původní místo.

Pokud bychom je totiž nechali se projevit, museli bychom je nějak zpracovat a zařadit je do svého života. A protože takto ukryté vzpomínky a pocity nebývají zrovna příjemné, raději je necháme tam, kde byly dosud – ukryté hluboko v našem nitru.

Když ale nastane doba, kdy chceme poznat, kdo opravdu jsme, musíme nejprve odstranit všechny tyto vrstvy, které naši skutečnou podstatu zakrývají.

A je jasné, že abychom mohli dosáhnout čistoty, musíme postupně odstranit vše, co nám ji dosud zakrývalo.

Toto postupné pročišťování naší bytosti od všeho, co jsme někdy odmítli zpracovat a odložili jsme to na později, je jeden z nejtěžších úkolů, kterým musí bytost, toužící po pravém poznání, projít.

Ale ať je to jakkoli těžké, stojí to za to!

Jak se totiž postupně zbavujeme vrstev, které nás dosud zahalovaly, začínáme si stále více uvědomovat, kdo skutečně jsme.

 

Začínáme poznávat svou duši.

Záře naší duše, která byla dosud ukrytá pod silnou vrstvou nezpracovaných pocitů a vzpomínek, začíná prosvítat do našeho života.

A my konečně začínáme chápat, kdo vlastně jsme.

Pomalu se před námi odkrývá smysl a podstata našeho života.

A my snad poprvé v životě zakusíme pocit opravdového štěstí. 

A pokud jednou zažijeme tento nepopsatelný pocit, už nikdy na něj nedokážeme zapomenout. Vše v našem životě se najednou změní.

Pochopila jsem, že skutečné místo, kde jsme opravdu šťastní nenajdeme v tomto ani v žádném z nespočtu dalších světů.

K tomu, abychom ho nalezli, se musíme ponořit hluboko do středu své bytosti.

A v okamžiku, kdy se to stane, si uvědomíme, že jsme celý život hledali něco, co jsme měli stále před očima. Jen jsme to pro svou zaslepenost nedokázali vidět.

A tak, i když jsem se vrátila zpět do tohoto světa, už jsem věděla, že můj vysněný domov opravdu existuje.

A nejdůležitější bylo, že jsem věděla, jak ho najít.

 A ať byly okolnosti mého života jakkoli těžké, už na mne neměly takový vliv, jako předtím.

Když si totiž uvědomujeme, že se kdykoli můžeme vrátit do bezpečí našeho skutečného domova, dokážeme projít skrze bouře života beze strachu.

Víme, že jsme tím, kdo jen pozoruje události, které vytvořila naše mysl.

A ať se mohou zdát tyto události jakkoli hrozivé, nemohou nás vlastně nijak ohrozit.

Jsem velmi vděčná, že jsem mohla nastoupit na cestu hledání sebe sama – na cestu poznání své duše. Vím, že ještě zdaleka nejsem v cíli. Ale cesta samotná je mi velkou odměnou.

Vím, jak těžké je vydat se touto cestou. Je plná nástrah a těžkých životních zkoušek.

Můžeme se jí snažit vyhýbat a zvolit si jiný směr našeho života.

Časem si ale uvědomíme, že stejně nemáme jinou volbu, než poslechnout její volání a vydat se po ní.

Pokud se pro ni rozhodneme dobrovolně, bývá to snazší, než když se jí snažíme vyhnout. Náš osud nás časem stejně dostihne a my zjistíme, že jsme nikdy neměli jinou volbu.

Často se na této cestě cítíme ztraceni a nechápeme smysl a cíl zkoušek, kterými procházíme. Můžeme ztratit víru a propadnout se do pocitu beznaděje.

Ale i to je součástí této cesty.

Pojďme tedy společně nahlédnout do
čarokrásného světa naší duše

S láskou všem,

Komentáře jsou uzavřeny.