Posedlost – proč je tak snadné být ovládán?

Poslední dobou pozoruji, že narůstá počet lidí, kteří jsou ovlivňováni cizími bytostmi do takové míry, že začínají ztrácet moc nad svým tělem i myslí. Jejich život se tak změní doslova v peklo. Jsou plní strachu, bezmoci a nenávisti ke každému, kdo jim chce pomoci. Jsou ale příliš slabí na to, aby se dokázali z této nadvlády vymanit a vzali si svůj život zpět.

Příběh, kterého jsem byla nedávno svědkem, je jen jeden z mnoha. Energie současné doby, která je prosycena strachem a beznadějí, umožňuje určitým bytostem snadněji ovládnout naše těla a získat tak moc nad našimi životy i životy našich nejbližších.

V této době je velmi důležité navázat spojení se svou duší a při jakémkoli oslabení naší síly co nejdříve podniknout kroky, které nás ochrání. Provedení ochrany není nic složitého. Musíme být jen důslední a udržovat své tělo a mysl v dobrém stavu, což je ale v současnosti opravdu těžké.

Na základě následujícího příběhu si můžete udělat představu, jak lze s posedlostí pracovat a jak se jí případně zbavit.

✽✽✽

Obrátila se na mne žena, která pečuje svou nemocnou matku. Poslední dobou se stav její matky velmi zhoršil, odmítala být o samotě, měla hrůzu ze tmy a v noci měla strach usnout. Navíc se začala chovat velmi agresivně a panovačně. Byly okamžiky, kdy měla velmi zlý pohled a bylo zřejmé, že se skrze ni projevuje nějaká jiná bytost. Svou dceru, která se o ni starala, dokonce proklela.

Bylo zřejmé, že je žena někým ovládána a nedokáže se tomu ubránit.

Existuje mnoho způsobů, jak zbavit posedlého člověka bytosti, která mu působí utrpení. Myslím, že je přínosné, když můžeme s takovouto bytostí komunikovat a zjistit, proč se takto chová. Pokud je to alespoň trochu možné, snažím se být pouhým prostředníkem mezi přivtělenou bytostí a člověkem, který je jí ovlivňován. Na základě této zkušenosti může takto ovládaný člověk porozumět svým chybám a získat sebevědomí a sílu, díky kterým se podobným situacím dokážeme napříště vyhnout.

Někdy ale již není možné, aby se člověk spojil s bytostí, která se ho snaží ovládnout. I tak ale existuje řešení. S bytostí se může spojit někdo nezúčastněný, kdo může oběma pomoci se od sebe oddělit. O tom, jak to v tomto případě probíhá, si můžeme udělat představu z následujícího dialogu:

Kdo jsi?

Ten, který má právo ti rozkazovat!

Kdo ti ho dal?

Vlastně ho nemám. Promiň. (Zde se ukazuje, že pokud takovýto „démon“ zjistí, že se s ním spojil někdo, kdo má sílu mu odolat, jeho chování se změní – pokud tedy nedáme najevo, že z něj máme strach, můžeme nad ním zvítězit).

Proč jsi u ní?

Ona je moje dcera. A ta musí poslouchat. Mám právo jí řídit život.

Jak dlouho to děláš?

Dělal jsem to hned, jak jsem zemřel.

A proč?

Musí mne poslouchat!

A proč si to myslíš?

Ona je k ničemu. Jen si kazí život.

Ale ona teď umírá a ty jí ubližuješ.

Její duše je slabá. Vždy byla slabá. Každého poslechla. Nemohl jsem se na to dívat. Takhle zpackaný život.

A co jsi tedy udělal?

Převzal jsem její tělo. Sice to nešlo vždy, ale byly okamžiky, kdy se mi to dařilo. A jak slábla, tak to bylo snazší a snazší. A teď už se mi ani nepříčí. Můžu ji ovládat, kdykoli chci.

Uvědomuješ si, že jí tím ubližuješ? Ona tím trpí.

No a co? Mám s ní mít snad soucit?

Proč jsi po smrti neodešel do světla?

Ona byla tak slabá. Stále pro mne truchlila. Volala mne zpět. Chtěl jsem odejít, ale ona mě prosila, ať u ní zůstanu. Prošvihl jsem možnost odejít. Chtěl jsem jít k tomu světlu, ale už to nešlo. Světlo zmizelo a já jsem zůstal sám. Co jsem měl dělat? Byl jsem hladový a vystrašený. Nikdo mne neviděl. Tak jsem zůstal u ní. Ale měl jsem jí za zlé, co mi udělala. Svým steskem mne odsoudila k tomu, abych musel přežívat mezi světy. Byl jsem najednou tak sám! Ty toky prázdnoty a beznaděje. Nikdy jí to nezapomenu!

Proto jí teď ubližuješ?

Ano. Ona si to zaslouží. Musí zakusit to, co mi způsobila. Ona mě svým chováním zatratila, tak ať je prokletá i ona!

Rozumím. A kdybys měl možnost odejít, chtěl bys konečně jít do světla?

Ano. Ale oni mě tam nepustí. Už jsem to zkoušel. Svůj čas jsem prošvihnul. Už pro mne není místo.

Teď by to možná šlo. Musíš jí ale odpustit a pročistit váš vztah.

Je ve mně tolik zášti. Zlobím se na sebe, že jsem se nechal přesvědčit a zůstal. Zlobím se na ni, že mne tu držela.

Drží tě i teď?

Ne. Ale jen díky tomu, že jsem jí již zcela ovládnul. Kdybych ji pustil, zase by se obnovila pouta, která mezi sebou máme.

Snažil jsem se jí pomáhat. Ale ona snad neměla svou vůli. Poutala mne k sobě stále víc. Začal jsem být zoufalý. Má nenávist k ní narůstala. Proč se to tak zamotalo? Vždyť to byla moje nejmilejší dcera!

Víš, jak z toho ven?

Přemýšlím o tom celou dobu. I když její tělo zemře, stejně budeme připoutáni. Nevím, co mám dělat!

Pokusím se ti pomoci. Řekni mi vše o vašem vztahu. Proč jsi teď tak zlý skrze její tělo na svou vnučku?

Ona je stejná! Vidím tu lítost. Ta mě sem připoutala. A pokud si přitáhne její duši, tak, jako to udělala její matka mně, zůstaneme tu uvězněni oba. Proto se snažím, aby jí k sobě nepřipoutávala. A udělám to každému, kdo bude truchlit. Musíte nás pustit!

Musíš se ale ještě odpoutat od své dcery. Víš, jak to udělat?

Tuším to, Ona mě musí konečně pustit. Drží mne tu, protože se nechce vzdát svého těla. Má příliš velký strach odejít. A ani se jí nedivím. Když vidí to utrpení, které jsem po smrti musel prožívat.

Jak z toho tedy ven?

Utrápit ji k smrti? Způsobit jí taková muka, že si bude přát zemřít? Nevím, jak z toho ven. Ona mne nikdy nepustí.

Co to zkusit opačně? Dovol jí se s tebou konečně rozloučit. Pak tě bude moci pustit, a ty budeš volný. A budeš moci odejít do světla.

A kdo mi zaručí, že tam budu moct jít?

Odpuštění. Odpusť jí, co ti způsobila. A odpusť sobě, co jsi k ní cítil. Ona tě milovala. Jen udělala chybu. Dej jí svobodu. Děj svobodu vám oběma.

Je mi jí líto. Mrzí mne, co jsme si způsobili. Prosím, odpusť mi mou nenávist. Chci konečně odejít. Tohle není život.

Dokážeš jí odpustit? Dokážeš od ní odejít?

Chci to udělat.

Vidíš ty bytosti? Byly tu stále, jen jsi je neviděl. (Kolem něj se začaly objevoval zlatě zářivé bytosti.)

Odpusť mi má dceruško. Chtěl jsem tě chránit. Ale už je čas odejít. Brzy se zase sejdeme.

Vidíš, jak její duše září? konečně je svobodná. Může dojít usmíření. (Jak se jejich spojení uvolňuje, začíná z jejího těla probleskovat záře). Udělal jsi velikou věc. A teď je třeba pomoci tobě. Zbav se té zloby, kterou v sobě máš. To ona ti nedovolí být zářivou bytostí. Staň se světlem.

Mé hříchy jsou příliš velké. Nedokážu to.

Vidíš tu zářivou bytost? Je tu, aby ti pomohla. Požádej ji o pomoc. Už jsi připraven.

(Objevuje se u něj velká zářivá bytost s bílými křídly. Roztahuje své ruce a objímá ho. Skrze jeho temnou energii začíná prosvítat slabá záře jeho duše. Pláče. Je v bezpečí.)

✽✽✽

Spojení s jeho dcerou se rozpouští. Oba jsou volní. Už záleží jen na nich samých, kam půjdou.

On je konečně volný.

Ona ještě musí dokončit a uzavřít vztahy se svými blízkými. Ale to je už jiné vyprávění…

Další článek na toto téma: Parazitické bytosti