Vzpomínám si, jak jsme se ve škole učili o vynálezu očkování. Fascinoval mne příběh vymýcení těch nejstrašnějších nemocí, na které do té doby umíraly celé populace.
Líbila se mi představa, že když vezmeme původce nemoci, oslabíme ho do té míry, aby již nedokázal vyvolat nemoc a vpravíme ho do našeho těla, náš imunitní systém se s ním seznámí a příště, až se s ním znovu setká, na něj již dokáže včas a účinně zareagovat.
Ale je to opravdu tak jednoduché?
Co když má očkování ještě další účinky, které zatím nejsme schopni vidět?
Na očkování se můžeme dívat z několika úhlů pohledu:
Pokud jde o fyzické tělo a fyzickou podstatu očkovací látky, pak můžeme vidět snahu přinutit tělo přijmout cizí látku, jejíž původní podstatou je napadnout náš organismus a způsobit v něm často nevratné změny, které mohou být někdy i neslučitelné se životem.
Podle teorie očkování by naše tělo mělo reagovat tak, že když se setká s organismem, který není jeho součástí, mělo by ho rozpoznat a odstranit ho.
Přitom by uvnitř napadeného organismu mělo dojít jen k takové změně, aby si sice pamatoval útok, kterým byl ohrožen, ale přitom zůstal nepoškozen.
Zdá se to jednoduché a jasné. Tělo přijme oslabenou část látky a uloží ji do své paměti.
Ale ví naše tělo, že by mělo takto reagovat? Co když takovýto útok vyhodnotí úplně jinak, než si my představujeme?
Možná není možné vpravit cizorodou látku do těla a přitom čekat, že na ni tělo zareaguje takovýmto způsobem.
Co když tělo takto zareaguje pouze v případě, že je skutečně napadeno životaschopným původcem nemoci?
Pokud je cizorodý organismus předem oslaben, a pak teprve vpraven do těla cestou, kterou by si sám určitě k napadaní těla nezvolil, tělo ho nemůže považovat za agresora, proti kterému by se mělo bránit.
Zachová se stejně, jako když se zbavuje všech ostatních slabých a neživotaschopných částí – jednoduše je zničí a vyloučí.
Tělo se tedy nezachová tak, jak bychom čekali a považuje cennou očkovací látku za odpad. A protože nemá žádný důvod se jí nějak více zabývat, jednoduše ji zlikviduje.
To ale platí pouze v případě, že je tělo zdravé a silné. Pokud je tělo nějakým způsobem oslabeno, pak nastává problém.
V tomto případě se odehrává jiný scénář:
Oslabené tělo nedokáže vyhodnotit oslabeného původce nemoci jako něco, co není jeho součástí. Oba mají snížené hodnoty energie a jsou si díky tomu podobní.
Tělo tedy považuje oslabený organismus za svou součást a nijak s ním nebojuje.
Díky tomu, že je cizí organismus ponechán v našem těle, stane se jeho součástí.
A dovedete si představit, co se stane, když dovnitř fungujícího společenství vnikne někdo úplně cizí, kdo má naprosto jiné představy o způsobu našeho života i myšlení?
Vše může dojít tak daleko, že jediný cizinec může rozvrátit celou společnost.
A když půjdeme ještě dál a podíváme se na tento problém pohledem bytosti, která si vytvořila hmotné tělo, ve kterém je schopna existovat v našem světě, uvidíme ještě zajímavější souvislosti.
V našem těle se díky očkování setkají dvě bytosti, z nichž každá chce žít svůj předem daný život.
Nutně tedy musí dojít k boji o moc a postavení, a ne vždy zvítězíme my. Každá bytost, přítomná v očkovací látce, má určité vlastnosti, které chce prosadit a snaží se je tak vtisknout do našeho těla.
Zdá se vám to přehnané?
Tak se schválně zamyslete, proč se někdy po očkování změní povaha, názory nebo třeba chutě? Není to zas tak výjimečné, jak si myslíte.
Nemohlo by to být proto, že nad částí našeho těla převzala vládu jiná bytost?
A víte, kolik různých očkovacích látek do svého těla během života přijmeme?
✶
Ale když už se to stane, je nějaká cesta, jak se vrátit k původní harmonii? Jak znovu získat moc nad svým tělem?
Naše tělo je dokonalé. Vždy je připraveno navrátit se ke svému původnímu nastavení. Jen mu v tom musíme být nápomocni – nesmíme ho nadále poškozovat, ale naopak se musíme snažit mu jeho přerod co nejvíce ulehčit.
Pokud se nám to podaří a my znovu navrátíme tělo do jeho přirozené harmonie, pak samo dokáže rozpoznat, co není jeho součástí a postupně je schopno vyloučit vše, co ho dosud oslabovalo.
Je ale otázka, zda je vždy možné tělo přesvědčit, jak se má správně nastavit a které části musí odstranit.
Zkuste si představit, jak bolestivým a obtížným procesem musíme projít, pokud se chceme zbavit částí, které jsme dlouho považovali za své vlastní.
Je to dlouhodobý úkol, ale pokud v tomto záměru vytrváme, je možné stav fyzického těla upravit a vzít si zpět vše, co nám kdysi patřilo.
I kdyby oficiální teorie o očkování nakrásně platila, tak mRNA terapie na COVID (vakcína to není dle oficiální definice) se chová úplně jinak. Pojmenování slovem vakcína je lež sama o sobě.
Do organismu se nevkládá ani oslabený virus, ale mRNA sekvence, která se integruje do DNA a napadená buňka pak produkuje prý neškodnou kopii viru na kterou teprva má reagovat imunitní systém. A aby se reakce organismu posílila, tak je k tomu přidána látka, která se vylučuje do krve v případě popálení pro aktivaci imunitního systému.
Co tohle může udělat nikdo nedokáže ani odhadnout. Nikdy v minulosti se nikdo neodvážil tuhle technologii použít a najednou chtějí mít celý národ za laboratorní myši. I z ryze materialistického pohledu je jasné, že tohle je obrovský průšvih.
Nikdy se nesmělo očkovat pokud člověk prodělal určitou chorobu. U COVID vakcín všechna nastavená a oficiální vědou uznávaná pravidla jaksi neplatí.
—-
O tom ovlivnění kolektivní duší rostliny se píše třeba v magii. Aleaster Crowley sice používal různé stimulanty, ale nikdy se neodvážil takovou látku přijmout intravenózně.
Co je ovšem kolektivní duší syntetické vakcíny? To musí být monstrum jako Frankenstein.