VAŠE OTÁZKY A MÉ ODPOVĚDI

Zde naleznete odpovědi na veřejné otázky obecné povahy. Pokud byste chtěli pomoci osobně a jít do větší hloubky, můžete využít možnosti INDIVIDUÁLNÍHO SEZENÍ nebo PÍSEMNÉHO VHLEDU

Máte otázku a chtěli byste znát odpověď?

Forma otázek a odpovědí je jednou z nejlepších možností, jak urychlit svou cestu. Správná otázka může změnit celý náš život.

Níže si můžete přečíst odpovědi na otázky, které již byly položeny.

A pokud odpověď nenaleznete, zeptejte se sami:

Zde vložte svůj e-mail, na který vám zašlu odpověď. Následně budete přesměrováni na stránku, kde můžete svou otázku položit.

VAŠE OTÁZKY A MÉ ODPOVĚDI:

28.❂ Četla jsem váš článek Pozor na to, co si přejeme. Mohlo by se to vyplnit!. Mám k tomu jeden dotaz.Jak poznat co je přání mojí duše a co řeč ega?Někdy sleduji na internetu videa Jiřího Ledvinky a ten říkal že i naši duši nemůžeme občas brát za svéprávnou a že si občas vymýšlí blbosti. Prý je to tím co si tady na Zemi prožila.Máte pravdu v tom že si nedokážeme dohlédnout za následky svých přání. Jak si teda přát správně?

ODPOVĚĎ: Už tím, že o tom přemýšlíte, se mění způsob vašeho pohledu. A to je skvělé. Věřím, že časem odpověď dostanete a vše vám bude připadat mnohem snadnější.
Teď ale tápete mezi dvěma světy. Uvědomujete si, že svět, ve kterém dosud žijete, vám způsobuje mnoho utrpení a toužíte se od něj osvobodit. Zároveň ale máte obavu z toho, kam byste se po jeho opuštění dostala. Co kdyby byl ten nový život ještě horší?
To, co nyní musíte udělat jako první, je skutečně se rozhodnout. Chcete mít jistotu toho, co znáte? Nebo budete mít odvahu a uděláte krok do neznáma?
Až si budete jistá, že chcete to staré skutečně opustit a začnete se na svůj nový život těšit, vše se vyjasní a vy začnete postupně rozlišovat hlas své duše a hlas svého ega. Hlas vaší duše bude doprovázen pocity radosti a štěstí, hlas ega pocity strachu, bezmoci a bolesti.  Řeč duše je čistá a jasná. Stačí se jen naučit ji rozeznat. Pak už nikdy nebudete na pochybách, kdo k vám promlouvá.
Přeji vám mnoho štěstí a zdraví na vaší nové cestě, S láskou,
Ramana

27.❂ Když mi bylo asi 16 let, babička kupovala časopis Vlasta. V jednom čísle byl článek o bolivijském studentovi, který k nám přijel studovat.  
Článek nebyl nijak zvlášť zajímavý – ale já jsem ho z nějakého důvodu vystřihla a nosila v peněžence několik let. Student byl Indián kmene Aymará a když začal chodit do školy, hovořil pouze tímto jazykem. O tři roky později jsem se seznámila se svým manželem – Bolívijcem, který byl z kmene Aymará a když šel do školy, ani on neuměl španělsky. Manželovi to připadalo jako náhoda, mně ne- protože náhody se nedějí. S manželem jsem prožila 50 let, letos v říjnu mne opustil a mně se začaly dít divné věci – 1.11. měl svátek – najednou mne v pokoji oslovil jménem, začala se mi objevovat světla, sama od sebe se zapnula svítilna na mobilu a jiné. Vždycky jsem věděla, že je něco”mezi nebem a zemí” ale manžel na tohle moc nevěřil a tak jsme o tom nikdy nemluvili. Najednou jsem zjistila, že manžela slyším- telepaticky – nejdřív ve snu a teď už i ve dne, když je ticho a soustředím se. Říkala jsem si, že je to moje podvědomí, ale některé odpovědi mne přesvědčují, že to tak opravdu není. Připadá mi to všechno zvláštní, o manželovi se mi zdá skoro každý den, což je asi normální, protože na něj myslím, ale u rodičů, přestože jsem si sny o nich moc přála, nikdy nebyly, vlastně jednou mne maminka navštívila ve snu a i to bylo zvláštní – jednou to bylo i za přítomnosti celé rodiny ve dne – někdo odemykal byt, doma jsme byli všichni a u dveří nebyl nikdo. Připadá mi, že se v mém životě všechno odehrává podle nějakého scénáře. Jak tomu rozumíte vy?

ODPOVĚĎ: Děkuji za zajímavý příběh. Dlouho jsem o něm přemýšlela a hledala odpověď na vaši otázku. Myslím, že vy sama nejlépe víte, že vše, co se ve vašem životě děje, je skutečné. Není důvod, abyste si cokoli vymýšlela. 
Máte dar vidět za oponu tohoto světa. A i když se někdy může zdát, že to je spíše na obtíž a vaše mysl se vás snaží přesvědčit, že se vám vše jen zdá, nenechte se přesvědčit, že to, co tak silně prožíváte, není skutečné!
Dovolte si prožívat svět podle svých prožitků a neporovnávejte ho s druhými. Prožíváte přesně to, co prožívat máte. Vaše duše si to přesně takto určila a je jen na vás, zda půjdete její cestou, nebo se necháte strhnout proudem. 
Vím, jak je někdy obtížné, když se nemůžeme nikomu svěřit s tím, co prožíváme. Ale věřte – tento svět opravdu není jediný! A pokud dokážete nahlédnout i za jeho hranice a nebudete se bát toho, co tam uvidíte, velmi vás to obohatí a posune na vaší duchovní cestě. 
Pokud budete mít pocit, že potřebujete své prožitky s někým sdílet či se o nich poradit, budu velmi ráda, když se o ně podělíte.
Přeji vám, ať je vaše cesta zalitá sluncem.
S láskou, Ramana

26.❂ Moc krásný a dojemný příběh (Máme skutečně nesmrtelnou duši? Důkazy máme přímo před očima, stačí jen mít je otevřené.). Musel to být pro Vás překvapivý a zároveň velmi příjemný pocit, když se kočička zachovala stejně jako Betynka. Také jsem přesvědčen o tom, že i zvířata mají duši. Ovšem nemám jasno v tom, jaké druhy zvířat sem patří a jaké nikoliv. Setkal jsem se i s tvrzením, že duši mají všechna zvířata a dokonce i stromy. To už si nějak nedovedu představit a tento názor nezdílím. Zajímalo by mě, jaký názor na toto téma máte Vy.

ODPOVĚĎ: Dle mých zkušeností je možné najít duši všude. Staré přírodní národy ji dokázaly rozpoznat dokonce i v neživé přírodě – ve skalách, na určitých místech, apod. Šamané dokáží najít například ducha nemoci a odvést ho z nemocného těla. Je tolik věcí, které ještě neznáme…
Mám zkušenost, že ti, kteří jsou schopni vnímat rozličné bytosti či duše, obývající určitá těla či prostory, dokáží vnímat vždy jen určitou část spektra. Netuším, proč to tak je. Někdo je schopný komunikovat s dušemi zvířat, jiný s dušemi rostlin, a někdo třeba s bytostmi, které nemají nám viditelná těla.
Tato schopnost se velmi těžko prokazuje, protože každý bude vnímat trochu jinak. Záleží na nastavení dané osoby, jejích zkušenostech a směru, kterým se ubírá.
Každopádně je svět duší velmi zajímavá oblast, která nás může mnohému naučit a mohutně posunout náš duchovní vývoj.
Ramana

25.❂ Pokud vše správně chápu, tak patrně máte na mysli regresní terapii a nebo astrální cestování. Otázkou však je, kolik lidí toto podstoupí, či se dokáže meditací a soustředěním dokonale uvolnit a nahlédnout tak do svých minulých životů, nehledě ani na to, že velké procento lidí vlastně nevěří, že život smrtí nekončí.
Někteří astrální cestovatelé dokonce tvrdí, že nahlédli i do svých budoucích životů. S tímto se nějak nemohu ztotožnit, neboť už to slůvko “budoucích” představuje něco, co se má teprve stát. A pokud by to byla pravda, tak nyní bychom žili život, který by byl vlastně nahraným filmem s již předem známým dějem. Z hlediska pozemského je to absolutní nesmysl, ale v astrálu prý se vše děje v jeden okamžik.
Chtěl bych se Vás zeptat, co si o tom myslíte a jak pohlížíte na astrální cestování.

ODPOVĚĎ: Toto téma je velmi zajímavé, ale zároveň nesmírně náročné na pochopení. Myslím, že porozumět tomu, proč neznáme většinu svých minulých existencí, budeme schopni pouze v okamžiku, kdy se dostaneme tak daleko, že je všechny poznáme…
Většina lidí svou minulost nepozná a asi je to tak v pořádku. Na tomto stupni vývoje možná potřebujeme zakusit konečnost, smrtelnost a beznaděj. A to bychom v případě, že bychom si uvědomovali, čím skutečně jsme, nebyli schopni pochopit.
A myslím, že pokud má někdo možnost do své minulosti nahlédnout, ať už sám, či prostřednictvím někoho jiného, má vždy svůj důvod. Nic se neděje náhodou. Svět duše je dokonalý a to, co máme poznat, vždy přijde v ten správný okamžik a způsobem, který bude nejvhodnější právě pro nás.
Pokud jde o astrální cestování, nemám s ním mnoho zkušeností. Má cesta do minulých existencí vede spíše skrze spojení s naší duší. Ale každý si musíme najít svou cestu. A pokud máte pocit, že máte jít určitým směrem, pak to udělejte. Jistě pro to je pádný důvod, i když ho teď možná nevidíte. A nakonec stejně všichni dojdeme do jediného bodu a vůbec nebude důležité, jak jsme se tam dostali…
Ramana

24.❂ Dobrý den, velmi zajímavé přirovnání (Proč si nepamatujeme svou minulost?). Dříve jsem se domníval, že by nás prožitky z minulých životů ovlivňovaly dosti negativně, neboť bychom byli zatíženi i vším, co se nám nepovedlo a v čem jsme chybovali. Nyní si však myslím, že “vymazání” minulých životů při nové inkarnaci, není správné. Pokud bychom si je pamatovali, či alespoň některé jejich důležité pasáže, pak bychom se mohli poučit z minulých chyb a v současném životě se jich vyvarovat. Navíc, člověk se vlastně celý život učí a získává zkušenosti, které pak v následném životě přijdou v niveč a vše se musíme učit znovu. Je možné, že určité znalosti a zkušenosti aplikujeme v současných životech intuitivně, ale to je pouze teorie.
Vaše stránky jsou moc hezké a zajímavé a teprve se zde rozhlížím.

ODPOVĚĎ: To, zda si pamatujeme či nepamatujeme své zkušenosti a prožitky z minulých životů je velmi složité téma. Většinou si vybavíme okamžiky, které se přímo dotýkají toho, co ještě nemáme zcela zpracované a v tomto životě na tom máme dále pracovat. Tyto vzpomínky pak bývají velmi neodbytné a my často vůbec netušíme, proč máme právě z něčeho takový strach, či nás to láká k určitým lidem či situacím. Myslím, že v tomto případě může být někdy prospěšné si trochu pomoci a vybavit si onu prvotní příčinu, abychom své obavy či touhy pochopili a dořešili to, co nás nenechá v klidu a my mohli jít dál.
Naše duše si pamatuje vše, naše mysl, která je spojena s tělem a vědomím osoby, toho ale není schopna. Oproti duši je velmi omezená a nedokonalá a je schopna zpracovat pouze malou část událostí.
Z toho tedy vyplývá, že pokud jsme připraveni poznat více, než nám může naše mysl nabídnout, můžeme to udělat skrze spojení s naší duší. Pokud se nám to podaří, získáme přístup k neomezenému vědění. Musíme si ale být jistí, že jsme na to opravdu připraveni a zvládneme to množství vzpomínek a zkušeností zpracovat. Pokud ale k tomu máme odvahu, náš život se zcela změní a my začneme za vším vidět to, co bývá ostatním skryto. A my vstoupíme do nové fáze našeho vývoje – do fáze vědomé bytosti.
Ramana

23.❂ Dobrý den paní Ramano, Váš článek Proč se tak bojíme toho, co jsme si tak dlouho přáli?, který je o změnách těla i duše, mě velmi povzbudil. Mohla byste mi krátce napsat pár vět, jak této přeměně mohu pomáhat a také jak mohu pozorovat, zda k nějakým došlo nebo dochází.

ODPOVĚĎ: V tuto dobu je nesmírně důležité být energeticky a duševně čistý, aby změna, která se postupně dotkne každého z nás, mohla proběhnout hladce a nestavili jsme jí do cesty překážky, které by vše jen ztížily. K této změně dochází již nějakou dobu a díky opatřením, se kterými jsme nyní nuceni se vyrovnat, si ji může uvědomit mnohem více lidí.
Budu se snažit na těchto stránkách informovat o všem, co zjistím a věřím, že společně se nám podaří projít touto transformací snadno a bez větších komplikací.
A jak zjistíme, že k něčemu dochází? Vše se bude dít postupně a my si budeme jen velmi obtížně vzpomínat, jak to vlastně bylo předtím. Naše vědomí se bude stávat jasnější a moudřejší. V této chvíli ještě asi nikdo nedokáže říct, kam až tato změna povede. Nechme se překvapit.

S láskou, Ramana

22.❂ Vše se na této planetě vyvíjí a pochopitelně i naše těla a duše. A nyní si představme, že ve vesmíru může takovýchto či podobných planet existovat velké množství, přičemž na některých mohl život vzniknout o mnoho let dříve, řádově o milióny. Kam až mohly tyto bytosti dojít a jaké dokonalosti dosáhnout, to lze jen těžko odhadnout. Teoreticky si lze představit, že dospěly do stádia nejvyšší bytostní energie vesmíru…Světelné bytosti a ovládly vesmír. Rád bych znal Váš názor na tuto velmi odvážnou teorii.

ODPOVĚĎ: Mám pocit, že nic nemůže být dostatečně “odvážné”, aby to nebylo možné. To jen my, lidé, si myslíme, že život může existovat pouze ve formě hmoty, jak ji známe. Kdybychom hledali život i v jiných formách, už dávno bychom pochopili, že ve vesmíru nejsme sami…

21.❂ Zdravím, četl jsem vás článek o duši a egu, ocitám se ve velmi tíživé životní situaci a rád bych se dozvěděl jakou cestou se mám vydat. Rád bych aby mi moje duše poradila, jak ji mohu naslouchat?

ODPOVĚĎ: Děkuji za vaši otázku. Když je nám v životě těžko, toužíme po tom, aby tento život nebyl skutečný a zkoušíme sami sebe přesvědčit, že musí existovat něco jiného, kde neexistuje takové utrpení. 

Stavy, ve kterých se cítíme tak špatně, že bychom z nich chtěli odejít, jsou jednou z příležitostí, jak si začít uvědomovat pravou povahu našeho světa.

Když se totiž cítíme dobře, vše se nám daří a jsme se svým životem spokojeni, nemáme důvod hledat něco jiného. Mnoho lidí takto prožije celý svůj život a vůbec je nenapadne, že by mohli hledat něco, co nás přesahuje. Je to jejich volba a je to tak v naprostém pořádku.   

Pak jsou ale ti, kteří si právě v okamžicích utrpení začnou vzpomínat…    

Zpočátku to bývá touha po světě, ve kterém naše utrpení zmizí. Ale protože jsme ještě stále ovládáni naším egem, napadají nás miliony důvodů, proč to nemůže být pravda. A my upadáme do ještě větší bezmoci.     

Ale právě díky tomu, že se ocitneme na samém dnu a naše dny jsou tak těžké, že si myslíme, že už nemůžeme dál, máme velkou příležitost nalézt svět, který je za hranicí našeho ega – svět naší duše.      

Může se zdát, že nalézt svou duši a dokázat jí naslouchat je nemožné. Ale ve skutečnosti je to velmi snadné. Chce to jen přestat poslouchat své ego. A k tomu potřebujeme velkou odvahu.      

Tak to byla teorie – ale jak toho skutečně dosáhnout? Jednou z nejdůležitějších podmínek, jak se zbavit nadvlády svého ega, je samota. Dokud jsme ve společnosti  druhých, naše mysl je neustále zaměstnávána nejrůznějšími podněty. Ale my ji potřebujeme zklidnit a utišit. 
Když hledáte svou duši, kde myslíte, že ji najdete? Pro zjednodušení si představte, že se nachází v samém nitru naší bytosti. Je s námi tedy neustále. Proč ji ale neslyšíme? 

Když se narodíme do tohoto světa, stane se něco zvláštního – naše zářivá, dokonalá duše je postupně překrývána neproniknutelným obalem našich myšlenek, obav a přesvědčení. Čím starší jsme, tím více těchto nánosů na sobě máme. A tak se stane, že na svou duši zapomeneme. 

A pak nastane situace, kdy už nemůžeme dál. Kdy chceme z našeho života utéct. A tak začneme hledat.

Naše duše je ale stále ukrytá pod letitými nánosy vzpomínek, obav a názorů, které jsme během tohoto života nahromadili. Co tedy musíme udělat?

Musíme se těchto nánosů zbavit. A to je velmi obtížný úkol. Když chceme vyčistit svůj dům od harampádí, které jsme během svého života nashromáždili, musíme každý kus vzít do ruky a vynést ho ven.  A to samé musíme udělat i se svými vzpomínkami!

Není to žádná věda. Stačí mít jen přání, zbavit se všeho, co nás odděluje od naší duše. A vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby mohlo toto očištění začít. A toho dosáhneme tím, že budeme co nejvíce o samotě, jen sami se sebou (to znamená, že nás od této samoty nesmí vůbec nic rozptylovat – žádná hudba, knihy, okolí). 

Vím, že je to nesmírně těžké. Jak se totiž začneme zbavovat toho, co nás dosud zahalovalo, musíme vše, co jsme ukryli do těch nejtemnějších zákoutí naší bytosti, znovu vynést na svět. 

Když ale překonáme začátek, který bývá nejhorší, uvidíme, jak z nás postupně padá tíha temnoty, kterou jsme s sebou celý život nesli. A časem začne skrze temnotu prosvítat zářivé světlo naší nádherné duše. A my už nebudeme věřit, ale budeme vědět…

Náš život se zcela změní – už nebudeme hříčkou svého ega. Budeme pánem nad svými myšlenkami. Staneme se vládcem svého života!

Ale k tomuto stavu musíme nejdříve dojít…

O tom, proč je tak těžké se zbavit svého ega, si můžete více přečíst v článku   Proč naše ego dělá vše pro to, aby nás přesvědčilo, že je pro nás nebezpečné poznat naši duši?  
 A pokud byste chtěl více nahlédnout do problematiky naší duše, můžete se podívat na článek  Záře naší duše – proč všichni nezáříme stejně?

Přeji vám mnoho odhodlání a síly na cestě k vaší duši. Věřím, že to zvládnete, když jste se dostal až do tohoto bodu. 

A pokud byste potřeboval s něčím poradit, jsem tu pro vás.

S láskou,
Ramana

20.❂ Hezký den, moc děkuji za knihu o energetických útocích. Myslím, ze vím co se děje. Myslím, že jsem útok rozpoznala, ale až když k němu došlo, myslím, že byl záměrný, nejprve byl ten člověk empatický, prostě wow, byla jsem okouzlená, potom mi bez dovoleni dával energii, přišly euforické stavy, které mě měly opět vmanipulovat do toho, co jsem nechtěla, jak jsem to zjistila , vyslala jsem protienergii. Potom v noci byl sen, kdy jakoby vyšlehl oheň okolo mého celého  těla, a v rukou jsem měla koulí energie, chtěla jsem ji mrštit do prostoru ale nakonec jsem ji uložila do svého středu. Později mi ten člověk psal, jakou mám krásnou auru, no prostě opět lichotky, manipulativní věty, abychom se opět sešli. Co já už jsem si v životě kvůli energii prošla, sama jsem zjistila, že nemohu ovlivňovat druhé ač si myslím, že pomáhám. Snažím se o to být vlídná, klidná, odpustit sobě ostatním a vidět boží krásu v obyčejném životě, prostě nechat plynout. Bohužel asi nejsem normální, a i kdybych chtěla, tak je to pořád ve mně. Teď mám období, kdy si říkám, proč já. Vaše webovky mi v mnohém potvrdily to, co jsem se naučila sama životem. Strachy, panické ataky, paranoidní představy (většinou to není paranoia ale skutečnost, které nechci věřit) , tělo to prostě pozná. Někdy pes aby se v tom vyznal. To pak pomůže Otčenáš, prosba o boží pomoc.Ještě jednou děkuji

ODPOVĚĎ: děkuji za sdílení vašich pocitů. Někdy je opravdu těžké se ve svém životě vyznat. Je tolik věcí, které nás vyvádějí z rovnováhy a se kterými si nedokážeme poradit. 

Zkušenost mne naučila, že vše, co nás nějak dokáže ovlivňovat a ubírá nám energii, má svou příčinu. A kdybychom dokázali tuto příčinu najít a zpracovat ji, ztratila by nad námi svou moc. V průběhu své dlouhé existence jsme prošli mnoha obtížnými obdobími, které nás poznamenaly a vzpomínky na ně zůstaly ukryté hluboko v naší bytosti.

A v okamžiku, kdy se ocitneme v podobné situaci jako kdysi, naše strachy, úzkosti či bezmoc nás opět ovládnou a my často nechápeme, proč jsme tak bezmocní a nejsme schopni se určité “bezvýznamné” situaci ubránit. Je možné, že osoba, která má v současnosti nad vámi takovou moc, ji měla už někdy předtím.  Často se stává, že jsme byli v minulosti vystaveni tak silnému útoku, že v nás jeho následky přetrvají až dosud a ovlivňují náš současný život. 

Myslím, že ve vašem případě nebude stačit se jen bránit. Vaše předchozí zkušenost oslabuje vaši schopnost se před podobnými útoky účinně bránit. 

K tomu, abyste získala zpět svou sílu, je zapotřebí proniknout do nitra vaší bytosti a najít vzpomínku, která vás oslabuje. To nebývá tak těžké. A pak, když si dovolíte ji znovu prožít, bude její vliv postupně slábnout a vy se budete cítit silnější. 

Toto téma se mi v poslední době velmi často vynořuje a já sama jsem v tomto období nucena si některé situace také takto zpracovat. Chystám se proto napsat návod, jak se k některým obtížným vzpomínkám dostat a zpracovat je, aby nad námi ztratily moc a my se mohli konečně svobodně nadechnout. 

Pokud budete potřebovat pomoc, ozvěte se. Ráda vám budu nápomocna.
Přeji vám mnoho štěstí.

S láskou, Ramana

19.❂ Ráda bych se vás zeptala, co vás přivádí k tomu věřit v duši? Jak to dokážete? Co vás o tom přesvědčuje? Četla jsem si váš článek o propojení duše s tělem a ráda bych vám sdělila, jak to v tobě mám.
Posledních pár let se v sobě nevyznám. Kdysi jsem bezmezně věřila, že duše existuje, a že smrtí to nekončí a bylo mi s tímto vědomím skvěle. Čím jsem starší, tím víc tuto víru ztrácím – nebo spíše jsem ji už ztratila. Ale já chci zase věřit. Chci být zase klidná a věřit, že to má smysl a pro mě to bude mít smysl jen tehdy, pokud budu věřit, že to známé, co mám tak ráda, nezanikne a objeví se například někde jinde, v jiné formě, ale nezanikne. Ta víra mě dělala šťastnou. Moje racionální přemýšlení mi to ale nedovoluje. Vždycky si najde způsob jak mi říct, že věřit na něco takového je hloupost. Nikdy mi to nedá a jsem tam, kde jsem byla. Nedokážu se přesvědčit.
Nechci žít v tomto světě, kdy jdeme pouze za vytyčeným (třeba materiálním) cílem a jakmile ho máme, najdeme si další. Než se naděju, bude mi 70 a budu stále smutná. Chci zase žít spokojeně a klidně. Šťastně. Místo toho se vždy ukáže, že se rozhoduji špatně, a že život je jen nudná honička za nesmysly. Asi sama sobě nedokážu pomoct, ale nechci s mojí myslí dál takto žít. Chci se k sobě vrátit, ale vážně nevím jak.

ODPOVĚĎ:  Život v tomto světě je tak těžký. Vážím si každé duše, která měla tolik odvahy a rozhodla se zde nějaký čas prožít.      

Nejen, že jsme zde svázání tíhou hmoty a bolesti těla, která nám neustále připomíná, kam nyní patříme. Asi nejhorší je, že postupně zapomínáme, kdo skutečně jsme, jaké máme úžasné schopnosti a kam náš život směřuje.  

Někdy si připadám, že jsem se ocitla ve světě, kterému vůbec nerozumím, neznám jeho pravidla a vůbec netuším, jaká bude další minuta mého života.      

Když má někdo to štěstí, že se s tímto světem zcela ztotožní a považuje ho za svůj jediný domov, může být možná i šťastný. Ale ten, kdo někde v hloubi duše tuší, že sem vlastně nepatří, to má o mnoho horší – celý život hledá něco, co zde ale nemůže najít. A nedokáže být spokojený s tím, co má. A život naplněný touhou po něčem tak nedosažitelném, je někdy hodně náročný… 

Někdy je touha po něčem dokonalejším tak silná, že začneme věřit, že existuje něco, co nás může učinit šťastnými. Tato představa je ukryta hluboko v naší duši a v okamžiku, kdy prožíváme silné emoce smutku, beznaděje, či bezmoci, probleskne do našeho vědomí a nám se najednou zdá, že to, co právě prožíváme, není zas tak strašné a nepřekonatelné. Na krátký okamžik pocítíme tak silný pocit štěstí a jednoty, že začneme věřit tomu, že někde existuje svět, který je naším skutečným domovem.     

Tento pocit je tak nádherný, že nám najednou připadá vše z tohoto světa nedůležité. Kdo jednou zažil tuto jednotu se vším, touží v ní zůstat navždy!  

Ale naše duše si zvolila něco jiného! A tak se okamžiky nepopsatelného štěstí střídají s pocity beznaděje a temnoty. A v našem životě se střídají období nádherné záře a beznadějné tmy. To je v tomto životě naprosto normální. Vždyť jsme se sem přišli něco naučit – a právě tma nás může posunout na naší cestě nejdál.

Myslím,že právě prožíváte jedno z temnějších období svého života. Já sama jsem takovýmto obdobím právě také prošla a věřte, že až opět vysvitne slunce, uvidíte, jak dalekou cestu jste zatím ušla. Každé temné období, kterým projdeme, nás nesmírně obohatí.  

Chápu, že teď, když nevidíte ani jiskřičku světla, ukazující na konec Vaší cesty, jste zoufalá, ale z vlastní zkušenosti vím, že je nejlepší nechat se unášet a nesnažit se proti tomu nijak bojovat. Ve tmě totiž nedokážeme vidět, kterým směr je pro nás ten správný. Zkuste být trpělivá a věřte, že prožíváte přesně to, co Vaše duše právě teď potřebuje, aby se mohla stát silnější a zářivější.

18.❂ Dobrý den, děkuji moc za krásné články. Zatím jsem udělala pokrok v tom, že si několikrát za den uvědomím, že si mám uvědomovat sebe. Za jak dlouho se vám podařilo prožít ten pocit, že jste někdo jiný? Ukázalo se to třeba během týdne intenzivního procvičování nebo to trvalo roky než tento stav přišel? Ještě dříve než jsem četla různé články a knihy jsem si uvědomovala, že jsem v tomto světě ztracená, večer jsem si uvědomila sebe a zjistila, že jsem celý den byla nějak mimo, opravdu jako bych byla ve filmu, pěkně mi to s tím filmem do toho zapadá. Včera jsem se dívala na youtube.com na video od Deepak Chopra posmrtný život a říkal totéž. Ale vyvstávají mi další dotazy. Když se probudím, jak budu z pohledu duše prožívat tento film. Chápu, že budu pozorovatelem, ale budu nadále i tím otrokem, který každý den v 6 ráno vstane, poběží do práce a večer se vrátí unavený? Co se stane s tímto systémem plným pravidel? Nepředpokládám, že bych někam zmizela….i když možné je všechno, nechápu totiž jestli třeba moje rodina není jen sen mé duše a ve skutečnosti tu vlastně nikdo není. Ale to bych ani nechápala s kým si tu teď píšu…možná sama se sebou. Možná to je ta jednota. Osvícení mluví o svobodě, štěstí….ale přitom jsou stále v této iluzi a dělají nám přednášky jak se dostat z iluze. Mozek mi to nějak nemůže pobrat…je to jako iluze v iluzi.  A mohu se zeptat ještě jaký je rozdíl mezi jednotou, duší a vědomím?Možná byste i mohla udělat nějaký článek jaké výhody nám zajistí probuzení z této iluze. Já teď vůbec nevím jestli tu jsem a kdo jsem. Děkuji

ODPOVĚĎ: Moc děkuji za Vaši úvahu.  Každý, kdo se začne probouzet ze snu jménem život, se začne rozpomínat na svět, ze kterého pochází a zpočátku může mít pocit, že má tolik otázek, že na ně nikdy nemůže dostat odpověď. 

Jednou z nejdůležitějších vlastností, kterým se musíme na počátku naší cesty naučit je být trpělivý. Trpělivost nás zklidní a my přestaneme být vyrušováni neustálou touhou po hledání odpovědí na všechny ty otázky, které se před námi zjevují. Může se zdát, že jsem se zastavili a přestali se rozvíjet. Ale je to právě naopak. 

Díky tomu, že přestaneme toužit po odpovědích, zklidníme svou mysl a odpovědi k nám najednou začnou přicházet sami v ten správný čas, kdy jsme schopni jim plně porozumět. 

Mně třeba pomáhá, když si představím, že mé tělo sedí  pod stromem a ten, kdo pozoruje sedí na stromě a kouká se svrchu na tělo.     

 A my časem zjistíme, že díky tomu, že jsme přestali hledat, jsme nalezli mnohem více, než po čem jsme dříve toužili. 

 Pokud bych Vám mohla poradit, zkuste na chvíli přestat hledat a vyprázdněte svou mysl. Pokuste se dostat do stavu, ve kterém bude v naprostém pořádku, že nemusíte dělat vůbec nic. Zkuste si užívat úplně obyčejný život, ve kterém nic neplánujete a nic neočekáváte. Prostě jen lenošte. Z vlastní zkušenosti Vám to mohu doporučit. Já jsem právě takového měsíční období ukončila a vím, jak moc nás toto “nicnedělání” může někdy posunout.

Ramana

17.❂ Dobrý den, mohla byste popsat, jak na tu mysl? Protože ve chvíli kdy číhám na myšlenky a chci pozorovat tak nepřichází a jak přijde, tak mě zrovna semele a už ztrácím roli pozorovatele.pozorovat prst samozřejmě nezvládnu.mam tady problémy v tomto světě a moc toužím vystoupit. Když si představím, že tady točím na tom velkém kameni (zemi) kolem slunce a řeším všelijaké problémy, přijde mi to směšné. Vím že tady musí být něco víc, co to všechno ovládá.

ODPOVĚĎ: Hledáte odpovědi na ty nejtěžší otázky, které si na tomto světě vůbec můžeme položit. A to je moc dobře. Toužíte vidět dál, za tento svět. To je první krok, který je třeba na cestě hledání udělat. Pokud jste tedy skutečně odhodlaná vydat se na tuto cestu, ona se vám ukáže. Stačí být jen pozorná ke znamením, která vám vaše duše posílá.

Abyste se mohla více propojit se svou duší a být schopná vidět tato znamení, myslím, že je důležité dokázat kontrolovat svou mysl, která se neustále snaží nás zaměstnat, abychom náhodou neprohlédli skrze její závoj. Mysl má totiž velký strach z toho, že zjistíme, že ji vlastně zase tak moc nepotřebujeme. 

Kontrolovat svou mysl se zvládne naučit každý. Žádnou dovednost ale nezvládneme hned napoprvé. Proto pokud chceme být v něčem opravdoví mistři, nezbývá nám než být trpěliví a vytrvalí.

Nemusíme zrovna odejít do ústraní kláštera, abychom se to naučili. Zpočátku postačí stanovit si pravidelnou dobu, během níž se budeme snažit nebýt osobou, které patří tělo, ale být pozorovatelem, který tuto osobu pozoruje. 

 Mě třeba pomáhá, když si představím, že mé tělo sedí  pod stromem a ten, kdo pozoruje sedí na stromě a kouká se svrchu na tělo.

Najděte si vlastní představu, která vám bude nejlépe vyhovovat. Pozorovat můžete buď osobu jako celek, nebo pouze část těla, což je mnohem jednodušší. Pozorujte svůj dech, pohyb zvedání a klesání hrudníku, okamžik, kdy se noha dotkne země, pohyb ruky během krájení nožem. 

Cílem tohoto cvičení je alespoň občas si uvědomit, že pozorujeme. Že jsme někým mimo tělo, které je pozorováno.

Zpočátku to může být obtížné, ale jakmile jednou zažijeme ten pocit, že jsme někým jiným než jsme si doposud mysleli, bude zopakování tohoto pocitu s každým dalším opakováním stále snazší. Stačí jen vytrvat.

Přeji mnoho trpělivosti,

Ramana

16.❂ Dobrý den, myslím, že už jsem přečetla hodně knih a celkem to chápu. Musím přestat myslet nebo pozorovat mysl, žít přítomně, aby mysl neměla šanci se něčím zabývat, jedině tak přepadnu do nitra (vědomí, srdce či duše). Problém je, že to nedokážu žít – žít v přítomnosti se udržím pár sekund a když chci pozorovat mysl a čekám na ty myšlenky tak nic nepřichází a až myšlenka přijde, tak mě zrovna stáhne sebou…myslím, že pozorovat mysl snad ani nejde. Ve vašem článku jsem se dočetla, že nejsnadnější je se tam dostat v bolesti, já ale žádnou nyní nemám. Tak jak mám postupně začít? V meditacích mi myšlenky taky utíkají. Jsem zoufalá, že se nemůžu hnout z místa. Zaháníte myšlenky, nadáváte jim nebo jak? Mám vůbec problém si vzpomenout za den, že mám žít přítomně a řekla bych, že je to i docela nepříjemné a namáhavé. Děkuji za rady

ODPOVĚĎ: Děkuji za Vaši otázku. Ovládnutí naší mysli je jeden z nejtěžších úkolů, které na tomto světě máme. Můžeme si přečíst nespočet návodů, ale nakonec stejně zjistíme, že každý z nás si musí najít vlastní cestu. 

Cesta za pochopením smyslu naší existence je cestou, na které se musíme nejdříve utkat se svou myslí. Teprve když ji ovládneme, můžeme pokračovat dál. 

Dlouho jsem přemýšlela, jak Vám co nejsrozumitelněji odpovědět. Nakonec jsem došla k názoru, že k tomu, abychom ovládli naši mysl nedojdeme tím, že nám někdo popíše, co bychom měli dělat a my to podle jeho instrukcí provedeme. 

Na to, jak dostat mysl pod kontrolu si musíme přijít každý sám. Abychom s tím ale vůbec mohli začít, měli bychom si nejdříve uvědomit samou podstatu světa, ve kterém žijeme. 

Proto jsem se rozhodla, že namísto toho, abych popsala postup, budu spíše tím, kdo inspiruje k tomu, aby si každý dokázal najít cestu sám. 

Pokud byste chtěla proniknout hlouběji, můžete si přečíst článek, který vám třeba pomůže pochopit a nasměrovat vás na vaši vlastní cestu: Jak udělat zázrak?

15.❂ Můžete navázat kontakt s kteroukoli duší? Jde to nějak nacvičit, nebo to přijde časem a jak ke komu? Děkuji

ODPOVĚĎ: Děkuji za velmi zajímavý dotaz. Pokud bychom dokázali vnímat různé frekvence, ve kterých se jednotlivé duše nacházejí, bylo by jistě možné komunikovat se všemi. Vždy je ale třeba být pozorný a dobře uvážit, s jakou bytostí chceme komunikovat. Jistě je Vám jasné, že to vždy nemusí být zrovna příjemné.

Schopnost komunikovat s bytostmi, které v našem světě nemají hmotné tělo, má každý. Jen je třeba naučit se ztišit svou mysl, která nás neustále zásobuje novými a novými podněty. Pokud se nám podaří naše myšlenky utišit a zpomalit, můžeme pod nimi zahlédnout jiné světy, ve kterých pobývají bytosti, se kterými se můžeme spojit a komunikovat s nimi.
Pokud Vás toto téma zajímá, můžete si přečíst i další články, ve kterých vše rozebírám podrobněji, např. https://carokrasna-duse.cz/archiv/3422

Přeji Vám mnoho trpělivosti na Vaší cestě za poznáním.

Ramana

14.❂ Dobrý den, mám zřejmě zvláštní dotaz. V jednom z našich pokojů zřejmě bloudí duše, nebo duch, který potřebuje řešení. Ptala jsem se ho v duchu co se děje a on mi řekl, že je tam sám a chce být tam, kde jsou i jiní zemřelí. Jde totiž o to, že když zemřel soused, který bydlel pod námi, tak jeho paní si nechala v bytě urnu s jeho popelem. Je to už snad 30 let. Myslím si, že u nás občas bloudí jeho duch. Projevuje se to v noci hlasitým ťuknutím do vnitřního parapetu, nebo ťuk do skříně. Zvuk mě probudí, až se leknu. Nejde zjistit logická příčina zvuku.Spím v pokoji, který je zřejmě nad pokojem s urnou. Když v tomto pokoji spával syn, tak říkal, že ho občas v noci budily ty ťuky, nebo, že ho vylekal silný chlad a pocit, že někdo stojí u postele. Že to bylo hooodně nepříjemné. A proto mě varoval, že tam straší, když jsem chtěla pokoj pro sebe. Bylo to v době, kdy už byli kluci samostatní a našli si bydlení ve městě. Já jsem věřící a podle potřeby se modlím, proto asi nezažívám tak silné šokové vjemy s tím chladem jako syn, ale jen ty zvuky.  Budu moc ráda za jakoukoliv radu.

 ODPOVĚĎ: Děkuji za Váš dotaz. Je mnoho světů, které se nachází na stejném místě a ve stejném čase, jen je většinou nevnímáme. Ale někdy nastane situace, kdy se pootevře průnik z jednoho světa do druhého. Pro nás to může být velmi nepříjemné, protože nevíme, co můžeme očekávat. Jsme  proto vystrašení a bezmocní.

Dlouho jsem přemýšlela, jak Vám pomoci a stále jsem nenacházela odpověď. Vaši situaci lze řešit mnoha různými způsoby. Záleží na tom, co byste chtěla přímo Vy.

Píšete, že nepociťujete tak silně pocity, které zažívají ostatní. Myslím, že pokud byste chtěla, aby se uzavřela ona škvírka do druhého světa, neměl by to být problém.

Možná, že byste ale chtěla někomu pomoci, protože máte pocit, že pomoc potřebuje. Občas se stává, že se bytosti z jiných světů, které se nedokáží pohnout z místa,  obrátí na někoho, o kom si myslí, že jim může pomoci. I to je možné, jen to stojí více času a úsilí. Na druhou stranu se tím můžeme mnohému naučit a pochopit to, co nám bývá běžně skryto. Třeba je zrovna toto Vaše cesta. Ale to si musíte rozhodnout Vy sama.

Budu ráda, když mi dáte vědět, jak to cítíte Vy. Pokud byste měla pocit, že bych Vám mohla být na Vaší cestě nápomocna, velmi ráda Vám pomohu.

S láskou, Ramana

13.❂ Dobrý den, děkuji za hezký článek Pozor na to, co si přejeme. Mohlo by se to vyplnit! a mám k tomu jeden dotaz. Myslíte si že i případné nepříjemnosti při splnění mého přání by byly horší než život který vedu a který mě dostal k závažné nemoci?

ODPOVĚĎ: To je velmi těžká otázka. Život každého jde svou vlastní cestou a naše přání něco změnit může někdy být tím nejlepším rozhodnutím, které v dané chvíli můžeme udělat.

Pokud bychom byli v kontaktu se svou duší a kráčeli cestou, kterou si ona zvolila, pak bychom si vlastně ani nic přát nepotřebovali, protože vše by bylo tak, jak má být.

Ale protože žijeme ve světě hmoty, kde je velmi obtížné zaslechnout svou duši, nezbývá nám, než se snažit vést svůj život směrem, o kterém si myslíme, že je pro nás nejvhodnější.

A to, že nás naše rozhodnutí někdy dovede někam jinam, než jsme zamýšleli, k tomu patří.

Myslím, že pokud si přejeme ve svém životě něco změnit, mělo by to být co nejvíce v souladu s naší duší.

Není moc dobré přát si něco hodně konkrétního. Pak totiž hrozí nebezpečí, že bude jen jedna možnost, jak naše přání uskutečnit a nemusí to být právě příjemným způsobem.

Bezpečnější je představit si, jak bychom se chtěli cítit. Tím dáváme volnou cestu k tomu, jakým způsobem k tomuto pocitu dospějeme. A průběh takovéto cesty bývá mnohem příjemnější.

Přeji Vám, ať je taková i Vaše cesta.

Ramana

12.❂ Milá Ramano, děkuji za vaši odpověd. Víte mám takový problém že mě to ego nutí pořád v duchu pořád o něčem mluvit, o něčem přemýšlet. Když se mi podaří se z toho vymanit, tak za chvilku zjistím že už jsem v tom zas. Nenechá mě vyspat, jen co se probudím už zase musím o něčem mluvit. Často jsou to věci co mi nedávají smysl, proč o nich mluvím.

ODPOVĚĎ: Vy sám si velmi silně uvědomujete, co je příčinou vašich problémů. A to je skvělé. Odhalil jste, co vaše problémy způsobuje a teď už jen stačí se naučit, jak to změnit. K tomuto bodu většina lidí během svého života vůbec nedojde a prožije celý život pod nadvládou své mysli.

Cesta, pro kterou jste se rozhodl, je velmi obtížná a plná nástrah, ale jakmile na ni nastoupíte a zakusíte alespoň kousíček získané svobody, budete vědět, že jste se rozhodl správně.

Dlouho jsem přemýšlela, jak tuto cestu zprostředkovat těm, kteří o ni projeví zájem. Nakonec jsem došla k přesvědčení, že nejvhodnější formou bude připravit kurz, který hledající nasměruje na cestu k jejich nitru.

Pro ty, kteří mají zájem touto cestou jít, připravuji kurz JAK BÝT ŠŤASTNÝ? ❥ CESTA K NAŠÍ DUŠI ❥.

Budu moc ráda, když se podělíte o své prožitky a zkušenosti, kterými budete procházet. Pokud budete potřebovat mou radu či pomoc, budu ráda, když se na mne obrátíte.

Ramana

11.❂ Je nějaký způsob jakým lze vyléčit různá skrytá zranění a emoční ublížení? Mám toho nasbíráno za celý život až až. Děkuji.

ODPOVĚĎ:   Děkuji za Vaši otázku. Během životů si na sebe nabalíme spoustu takovýchto nánosů, které nás pak ovlivňují, aniž si to uvědomujeme. A teprve v okamžiku, kdy se nějakého z nich zbavíme, zjistíme, jak moc jím byl náš pohled na svět zkreslený.

Často si stačí uvědomit, že jsme vůbec něčím takovým ovlivňováni a velmi se nám uleví. Ale zbavit se všech těchto nánosů bývá velmi těžké, protože je nutné se k nim vrátit a znovu je prožít, čehož se většinou tak bojíme, že si je radši necháme uložené někde hluboko uvnitř nás a doufáme, že se s nimi nebudeme muset setkat.

Myslím, že by stálo za to se tímto tématem podrobněji zabývat. Děkuji za něj.

Ramana

10.❂ Dobrý den, děkuji moc za krásné články. Zatím jsem udělala pokrok v tom, že si několikrát za den uvědomím, že si mám uvědomovat sebe. Za jak dlouho se vám podařilo prožít ten pocit, že jste někdo jiný? Ukázalo se to třeba během týdne intenzivního procvičování nebo to trvalo roky než tento stav přišel? Ještě dříve než jsem četla různé články a knihy jsem si uvědomovala, že jsem v tomto světě ztracená, večer jsem si uvědomila sebe a zjistila, že jsem celý den byla nějak mimo, opravdu jako bych byla ve filmu, pěkně mi to s tím filmem do toho zapadá. Včera jsem se dívala na youtube.com na video od Deepak Chopra posmrtný život a říkal totéž. Ale vyvstávají mi další dotazy. Když se probudím, jak budu z pohledu duše prožívat tento film. Chápu, že budu pozorovatelem, ale budu nadále i tím otrokem, který každý den v 6 ráno vstane, poběží do práce a večer se vrátí unavený? Co se stane s tímto systémem plným pravidel? Nepředpokládám, že bych někam zmizela….i když možné je všechno, nechápu totiž jestli třeba moje rodina není jen sen mé duše a ve skutečnosti tu vlastně nikdo není. Ale to bych ani nechápala s kým si tu teď píšu…možná sama se sebou. Možná to je ta jednota. Osvícení mluví o svobodě, štěstí….ale přitom jsou stále v této iluzi a dělají nám přednášky jak se dostat z iluze. Mozek mi to nějak nemůže pobrat…je to jako iluze v iluzi.  A mohu se zeptat ještě jaký je rozdíl mezi jednotou, duší a vědomím?Možná byste i mohla udělat nějaký článek jaké výhody nám zajistí probuzení z tého iluze. Já teď vůbec nevím jestli tu jsem a kdo jsem. Děkuji

ODPOVĚĎ:    Moc děkuji za Vaši úvahu.  Každý, kdo se začne probouzet ze snu jménem život si začne rozpomínat na svět, ze kterého pochází a zpočátku může mít pocit, že má tolik otázek, že na ně nikdy nemůže dostat odpověď.

Jednou z nejdůležitějších vlastností, kterým se musíme na počátku naší cesty naučit, je být trpělivý. Trpělivost nás zklidní a my přestaneme být vyrušováni neustálou touhou po hledání odpovědí na všechny ty otázky, které se před námi zjevují. Může se zdát, že jsem se zastavili a přestali se rozvíjet. Ale je to právě naopak.     Díky tomu, že přestaneme toužit po odpovědích, zklidníme svou mysl a odpovědi k nám najednou začnou přicházet sami v ten správný čas, kdy jsme schopni jim plně porozumět.     A my časem zjistíme, že díky tomu, že jsme přestali hledat, jsme nalezli mnohem více, než po čem jsme dříve toužili.      Pokud bych Vám mohla poradit, zkuste na chvíli přestat hledat a vyprázdněte svou mysl. Pokuste se dostat do stavu, ve kterém bude v naprostém pořádku, že nemusíte dělat vůbec nic. Zkuste si užívat úplně obyčejný život, ve kterém nic neplánujete a nic neočekáváte. Prostě jen lenošte. Z vlastní zkušenosti Vám to mohu doporučit. Právě jsem takového měsíční období ukončila. 

S láskou,

Ramana

9.❂ Dobrý den, už jsem ani nečekala, že mi odpovíte ale právě tento týden jsem si na vás vzpomněla, tak jsem si odpověď asi přitáhla. Zveřejnit samozřejmě  můžete vše, ráda si počtu vaše rady a názory. Já si teď objednala knihu 999 otázek a odpovědí na cestě za poznání tak snad se něco dovím. Mějte se krásně, děkuji za vaše články 

ODPOVĚĎ:   Vždy se snažím na položenou otázku odpovědět, protože vím, že to může být důležité. Někdy ale odpověď nepřichází dlouhou dobu a tak mě i tazateli nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat.

Jedině duše zná ten správný okamžik, kdy jsme na odpověď připraveni. Odpověď ale nakonec vždy dostaneme. I když někdy může být jiná, než jsme očekávali.

Přeji hodně štěstí na Vaší cestě. 

Ramana

8.❂ Myslíte si, že svět, ve kterém žijeme, skutečně existuje, nebo je to jen naše představa. A co by pak bylo skutečné?

Tato otázka napadne během života občas každého. Zvlášť silně se jí zabýváme v situacích, ve kterých si uvědomíme, jak těžký život někdy může být a jak by bylo krásné, kdyby to, co právě prožíváme, nebylo skutečné.

Ale co když to tak skutečně je?

Tato otázka mne také často napadá a na co se mi dosud podařilo přijít, popisuji v článku HOVORY S DUŠÍ: Je náš svět opravdu skutečný? Co když existují ještě další světy, které jsou našemu zraku skryté?

Přeji hodně trpělivosti při hledání.

Ramana

7.❂ Mám pocit, že vůbec nežiji, jen přežívám. Jsem tak zahlcena každodenními povinnostmi, že mi na skutečný život vůbec nezbývá čas. Dá se s tím něco dělat?

Jak je mi tato situace povědomá!

Přišli jsme se sem něco naučit, ale často nás tak zahltí povinnosti, které jsme si během života postupně přibíraly, až zcela zapomeneme, proč jsme vlastně tady.

Ale pokud si i přesto začneme uvědomovat, že bychom měli dělat něco jiného, máme zpola vyhráno. Pak už stačí jen změnit svůj dosavadní život…

Více o tom si můžeme přičíst v článku HOVORY S DUŠÍ – Proč se cítím tak vyčerpaná a unavená životem?  Co dělám špatně?

Ramana

6.❂ Jakým směrem by se měl ubírat náš život, abychom se konečně cítili šťastní a naplnění?

Touha po štěstí je tím, co nás nutí být stále lepšími a dokonalejšími bytostmi. Většina lidí se pokouší nalézt štěstí tam, kde ho nalézt nelze.

Ale pokud pochopíme, že štěstí nelze dosáhnout skrze vnější svět, ale že bylo vždy ukryto uvnitř nás samých, zbývá už jen poslední malý krůček – najít k němu cestu!

Můžete se nechat inspirovat třeba v článku HOVORY S DUŠÍ: Jakým směrem by se měl ubírat náš život, abychom se konečně cítili šťastní a naplnění?

S láskou,

Ramana

5.❂ Proč někdo, kdo ví, že mu zbývá jen omezený čas na tomto světě (kvůli vážnému onemocnění, stáří, nebo dojde k tomuto uvědomění jen tak, bez vnější příčiny), je často na své blízké tak zlý?

Vědomí blížícího se konce života je pro mnohé tak silný a stresující pocit, že se v nich naplno projeví jejich strach a pocit bezmoci. Místo toho, aby se tento člověk obrátil do sebe a snažil se se svou situací smířit a připravit se na neodvratný konec, jeho strach ho zcela pohltí a on tak ztratí i poslední zbytek kontroly nad svým životem.

A to bývá těžké nejen pro něj, ale také pro jeho nejbližší, kteří se často stávají terčem jeho útoků.

Proč to tak je a co s tím lze udělat se můžete dočíst v článku HOVORY S DUŠÍ: Proč člověk, který si uvědomí, že mu zbývá jen omezený čas na tomto světě, tak často obrátí svůj hněv na své nejbližší?

Přeji hodně trpělivosti a pochopení,

Ramana

4.❂ Co mám udělat, abych dosáhla skutečného štěstí? Naučila jsem se, jak cítit lásku k přírodě, stromu, zvířeti, druhým lidem. Ale i když se většinu dne cítím díky tomu šťastná, stále mám pocit, že mi ještě něco chybí.

Když nalezneme štěstí, staneme se dokonalou bytostí. Pak už nebude nic, co bychom se mohli naučit.

Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to ta nejtěžší věc, které se během své existence máme naučit.

Zkuste se podívat na článek HOVORY S DUŠÍ: Jak dosáhnout skutečného štěstí?

S láskou, Ramana

3.❂ Dobrý den, tak jsem se začetla a těším se na pokračování. Stejně bych byla rada kdybyste popsala jak na tu mysl protože jak jsem psala ve chvíli kdy číhám na myšlenky a chci pozorovat tak nepřichází a jak přijde, tak mě zrovna semele a už ztrácím roli pozorovatele.pozorovat prst samozřejmě nezvládnu. Mám tady problémy v tomto světě a moc toužím vystoupit. Když si představím ze se tady točím na tom velkém kameni (zemi) kolem slunce a řeším všelijaké problémy přijde mi to směšné. Vím že tady musí být něco víc co to všechno ovládá.

ODPOVĚĎ:   Hledáte odpovědi na ty nejtěžší otázky, které si na tomto světě vůbec můžeme položit. A to je moc dobře. Toužíte vidět dál, za tento svět. To je první krok, který je třeba na cestě hledání udělat. Pokud jste tedy skutečně odhodlaná vydat se na tuto cestu, ona se vám ukáže. Stačí být jen pozorná ke znamením, která vám vaše duše posílá.     

Abyste se mohla více propojit se svou duší a být schopná vidět tato znamení, myslím, že je důležité dokázat kontrolovat svou mysl, která se neustále snaží nás zaměstnat, abychom náhodou neprohlédli skrze její závoj. Mysl má totiž velký strach z toho, že zjistíme, že ji vlastně zase tak moc nepotřebujeme.     

Kontrolovat svou mysl se zvládne naučit každý. Žádnou dovednost ale nezvládneme hned napoprvé. Proto pokud chceme být v něčem opravdoví mistři, nezbývá nám než být trpěliví a vytrvalí.     Nemusíme zrovna odejít do ústraní kláštera, abychom se to naučili. Zpočátku postačí stanovit si pravidelnou dobu, během níž se budeme snažit nebýt osobou, které patří tělo, ale být pozorovatelem, který tuto osobu pozoruje. 

Najděte si vlastní představu, která vám bude nejlépe vyhovovat. Pozorovat můžete buď osobu jako celek, nebo pouze část těla, což je mnohem jednodušší. Pozorujte svůj dech, pohyb zvedání a klesání hrudníku, okamžik, kdy se noha dotkne země, pohyb ruky během krájení nožem.Cílem tohoto cvičení je alespoň občas si uvědomit, že pozorujeme. Že jsme někým mimo tělo, které je pozorováno.     

Zpočátku to může být obtížné, ale jakmile jednou zažijeme ten pocit, že jsme někým jiným než jsme si doposud mysleli, bude zopakování tohoto pocitu s každým dalším opakováním stále snazší. Stačí jen vytrvat. 

Přeji mnoho trpělivosti, 

Ramana

2.❂ Dobrý den, myslím, že už jsem přečetla hodně knih a celkem to chápu. Musím přestat myslet nebo pozorovat mysl, žít přítomně, aby mysl neměla šanci se něčím zabývat, jedině tak přepadnu do nitra (vědomí, srdce či duše). Problém je, že to nedokážu žít – žít v přítomnosti se udržím pár sekund a když chci pozorovat mysl a čekám na ty myšlenky tak nic nepřichází a až myšlenka přijde, tak mě zrovna stáhne sebou…myslím, že pozorovat mysl snad ani nejde. Ve vašem článku jsem se dočetla, že nejsnadnější je se tam dostat v bolesti, já ale žádnou nyní nemám. Tak jak mám postupně začít? V meditacích mi myšlenky taky utíkají. Jsem zoufalá, že se nemůžu hnout z místa. Zaháníte myšlenky, nadáváte jim nebo jak? Mám vůbec problém si vzpomenout za den, že mám žít přítomně a řekla bych, že je to i docela nepříjemné a namáhavé. Děkuji za rady.

ODPOVĚĎ: Naučit se ovládat svou mysl je jedním z nejtěžších úkolů, jaké si lze v našem životě stanovit. Neexistuje univerzální návod, podle kterého bychom dokázali svou rozbouřenou mysl zkrotit. Můžeme vyzkoušet postup, který fungoval u někoho jiného, ale často zjistíme, že pro nás je zcela zcela nepoužitelný.

Jediná možnost je objevit svou vlastní cestu.

Protože si uvědomuji, jak obtížné to může být, snažím se vložit své zkušenosti do článků, které si zde můžete přečíst. Zkuste si je projít a možná objevíte právě takovou cestu, která pro vás bude ta pravá.

Inspirovat se můžete třeba v článku Jak udělat zázrak?

Ramana

1.❂ Jakým způsobem se lze setkat na úrovni duší?

Abychom se mohli setkat na úrovni duší, musíme nejprve pochopit, jak se vnímání našeho světa skrze duši odlišuje od vnímání prostřednictvím těla a naučit se přijmout svou duši jako součást našeho života.

Až dokážeme přijmout svou duši do svého života, začneme slyšet její slova, kterými k nám promlouvá a postupně se naučíme, jak s ní komunikovat. Pak už je jen krůček k tomu, setkat se s duší někoho jiného a rozmlouvat s ní.

Jak můžeme najít cestu k naší duši si můžete přečíst třeba v článku Je škoda, že většina z nás vnímá svět pouze skrze své tělo, když bychom na něj mohli nahlížet skrze svou dokonalou duši

Hodně štěstí,

Ramana

Komentáře jsou uzavřeny.