Někdy se stává, že jsme tak přesvědčeni o své pravdě, že druhým nedovolíme dělat chyby a raději je vyřešíme za ně.
Na první pohled se může zdát, že je dobré druhým pomáhat, aby byl jejich život snazší a aby se vyhnuli nástrahám, se kterými by se mohli v životě setkat. Je to ale správná cesta?
Mezi námi je mnoho těch, kteří se snaží ostatním usnadnit život. Tito lidé jsou přesvědčeni, že je jejich povinností odstraňovat překážky, které by se mohly objevit na cestě jejich blízkých. Jsou přesvědčeni, že dělají něco velmi záslužného a očekávají, že jim ostatní budou za jejich činy vděční a budou si jich vážit. Ale jak se mnohdy mýlí!
Zda dělají opravdu to nejlepší, se často dozvědí až v okamžiku, kdy je již pozdě cokoli měnit. Vše již bylo vykonáno, a tak nezbývá, než se ze svých činů poučit a nést jejich následky.
Je škoda, že většina z nás dojde k poznání toho, co jsme dělali ve svém životě špatně, až v době, kdy to již nemůžeme napravit. Jsme nuceni odejít z tohoto světa s vědomím, že jsme chybovali a dostali tak sebe a možná i druhé do nesnází, se kterými se budeme muset všichni vyrovnat až v některé z dalších existencí.
Setkala jsem se s člověkem, který si takovýto omyl uvědomil až na sklonku svého života, kdy již nebyl schopen nic změnit. Tento muž celý život umetal svým blízkým jejich cestu životem a byl přesvědčen o tom, jak velkou službu jim dělá. Ale bylo to opravdu to nejlepší, co mohl pro ně i pro sebe udělat?
Často se stává, že když nás začnou opouštět síly a my si začneme uvědomovat blížící se konec našeho života, uvidíme naše předchozí činy a přesvědčení ve zcela jiném světle.
Vše se nám jakoby projasní a my zahlédneme paprsek pravdy, ve kterém spatříme budoucí následky svých činů.
✤✤✤
A i když jsme stále stejnou osobou, se stejnými názory a přesvědčeními, přece jenom se něco uvnitř nás začne měnit. Jak se postupně odpoutáváme od tohoto světa, začíná k nám stále více pronikat hlas naší duše a my si můžeme začít uvědomovat pravdu, která před námi byla dosud skryta.
Následky našich činů dozrály a naše příští existence se právě utváří…
Přečtěte si zpověď odhalující se duše, jejíž hlas začíná pronikat do jednoho odcházejícího života:
✤✤✤
„Svět je tak nespravedlivý. Jsem rozhořčen, proč právě já musím mít takový osud. Nevím, co jsem udělal špatně?
Snažil jsem se dělat vše, co bylo třeba. Někdy jsem dělal i víc. V mé přítomnosti si všichni mohli být jisti, že o ně bude postaráno.
A teď, když potřebuji, aby se oni postarali o mne, se tváří, jako by mi dělali tu největší službu.
Pochopil jsem, že nemá žádný význam žít pro druhé. To oni se musí snažit, aby byl jejich život lepší.
Já jsem jim tím, že jsem vzal jejich starosti na svá bedra, vlastně ublížil.
Teď už vím, že stejně přijde doba, kdy se budou muset potýkat s problémy, které jsem za ně řešil já. Ale oni měli šanci se to naučit. Ale naučili se jen to, že když to nechají být, někdo to vyřeší za ně.
Vidím, co jsem svým úsilím způsobil. Zkomplikoval jsem jim život. Vidím svou vinu, za kterou teď musím pykat.
A ti, kteří využívali mé přehnané dobroty, teď musí čelit svému svědomí.
Dostal jsem nás všechny do situace, ze které bude jen velmi těžké vyváznout bez úhony.
Jak mne to mrzí. Kdybych si to uvědomil dříve, nechoval bych se tak. Dovolil bych jim dělat chyby a zkoušet řešení.
Ale já jsem chtěl, aby bylo vše dokonalé. Nedovolil jsem jim chybovat.
Proto prosím, Vy, kteří děláte stejnou chybu, dobře si promyslete, zda skutečně chcete nést následky, které vaše přehnaná péče o druhé způsobí.
Teď vidím, že kdybych je nechal svobodně žít a dovolil jim zakusit pády a vzlety, můj život by se odvíjel zcela jiným směrem.
Neležel bych teď bezmocně na posteli a dokázal bych se o sebe postarat.
Ale já jsem potřeboval pochopit, jak důležité je dát všem svobodu. Nyní jsem já tím, kdo je v zajetí své nemoci. Nemohu se sám rozhodnout, co v životě chci. Vidím, jak svazující to muselo být pro druhé.
Dávám Vám nyní svobodu a prosím, odpusťte mi, že jsem Vám ji vzal. Už vím, že moci se svobodně rozhodnout je jedna z nejdůležitějších věcí, kterými můžeme naše blízké obdarovat.“
❁
Péče o druhé může být někdy hodně vyčerpávající. O tom, jak se z tohoto závazku dostat a konečně začít žít svůj vlastní život, si můžete přečíst v článku Celý život musím pečovat o druhé a nezbývá mi čas ani energie na vlastní život! Jak z toho ven?
