Bylo – nebylo.
Ale skutečně někdy nebylo?
Nevím jak vy, ale já mám pocit, že vždy muselo něco být.
Dovedete si představit, že by nebylo vůbec nic? A jak by z toho nic mohlo něco vzniknout?
V každé bytosti je kousek onoho původního bytí. To znamená, že v sobě nosíme zrnko pravdy o původu úplně všeho.
Ale proč si ji nedokážeme uvědomit?
Představte si, že jste malé dítě, které si hraje na pískovišti, plném miliónů zrnek písku. A protože milujete písek, rozhodnete se, že si do kapsy potají schováte zrnko písku, abyste si pak doma mohli znovu připomenout ten nádherný pocit, který jste zažili, když jste na pískovišti stavili velký hrad s vodním příkopem.
Ale dokáže jedno zrnko písku uspokojit tak velkou touhu?
❋❋❋
A nejsme třeba i my v podobné situaci? Vždyť také všichni pocházíme z jediného, dokonalého zdroje.
A tím, že jsme se od něj oddělili, jsme se stali sice samostatnými jedinci, s možností zakoušet různé situace, ale na druhou stranu jsme přišli o vědomí celistvosti a jednoty.
Každý z nás je jedinečný. A každý z nás v sobě nese určitou vzpomínku z doby, kdy jsme byli součástí celku. Tím, jak jsme se od sebe oddělili, oddělily se i společné vzpomínky. A tak, kolik dnes existuje jedinečných bytostí, tolik existuje i různých vzpomínek.
Kdybychom tedy chtěli zahlédnout alespoň kousíček pravdy o nás samých, museli bychom se umět propojit s ostatními bytostmi a vzájemně sdílet ony malé kousíčky pravdy, kterou v sobě každý z nás nosí.
Pokud by se nám to podařilo, měli bychom najednou přístup k nepředstavitelnému množství těch nejpodivuhodnějších informací, které byly do této doby roztroušeny mezi milióny jedinců.
A myslíte, že bychom potom dokázali náš svět vnímat stejně, jako dosud?
