Přetínání pout někdy tolik bolí!

I když vím, že nastal čas přerušit spojení s částí mého života, která mne tak dlouho ovládala a nedovolila mi růst, přesto teď, když je vše připraveno na toto odpojení, je mi smutno.

Cítím lítost, nad ztrátou něčeho, co vysávalo část mé duše.

Už jsem si zvykla, jak těžký někdy život je a teď, když se mohu části té tíhy zbavit, jsem najednou dostala strach.

Má duše mi říká, že to, co bylo, mne hodně naučilo. A má pravdu.

Pochopila jsem, jak těžké a vyčerpávající je neztratit s ní v tomto světě spojení. Jak obtížné je udržet si víru a nezapomenout na náš skutečný domov.

Díky této zkušenosti jsem se stala silnou bytostí, která ví, co chce i co ubližuje jí i její duši.

A díky tomu mám nyní možnost jít dál.

Je mi konečně dovoleno nebýt už ovládána a jít cestou své duše. A i když z toho mám strach, moc se na tuto novou cestu těším.

Tato slova se zjevovala v mé mysli stále znovu a znovu. Nedala mi ani na chvíli klid a nedovolila mi se před nimi ukrýt a zapomenout na ně, i když bych to tak ráda udělala.

Situace, ve které jsem se ocitla, vyžadovala mé rozhodnutí a já se mu už nedokázala nadále vyhýbat.

Mé ego mne nabádalo, abych si nenechala vzít to, co mi přece právem patří a co vlastním už takovou dobu!

Ale má duše mne jemně vedla k poznání, že je čas zbavit se vazby, kterou mám a která mne nutí jít cestou, kterou v skrytu duše chci už dlouho opustit.

Co jsem tedy měla dělat?

Stálo mne to mnoho sil, protože ego se pevně drželo svého místa, které v mém životě zaujímalo.

Bylo mi jasné, že nebojuji s okolnostmi, ale že svádím boj právě se svým egem, které nechce ztratit nadvládu nad mým životem.

Viděla jsem před sebou obě možnosti – buď za každou cenu udržím stav, ve kterém jsem dosud žila a nic se nezmění, nebo ze svého života uvolním něco, co mne v něm dosud drželo a můj život bude jiný – je ale otázka, zda lepší, či horší.

Jen málokdo si dovede představit, jak těžké je toto rozhodnutí!

Nerozhodujeme se totiž sami.

Neustále slyšíme našeptávání svého ega, které nám ukazuje, co vše se může stát, když nepůjdeme cestou, kterou nám ukazuje. Ego s námi mluví řečí strachu. Ukazuje nám o co všechno můžeme přijít a jak potom budeme trpět.

Proč mi ale neukáže i to, co můžu získat?

Nakonec, po několika dnech plných vnitřního boje, jsem se rozhodla vyslyšet slabé volání své duše a udělala krok, potřebný k odpoutání se od toho, na čem jsem dosud tak lpěla.

Co se dělo pak, bylo velmi zvláštní.

Poté, co jsem překročila onu hranici, jsem najednou ucítila ohromnou úlevu. Jako bych se zbavila zátěže, kterou jsem s sebou dosud vláčela a která mi nedovolila se ani pořádně nadechnout.

To, co jsem předtím považovala za důležité, jsem začala vidět v jiném světle. Můj svět byl najednou prozářený klidem a pochopením a já začala vnímat souvislosti tam, kde byla předtím neproniknutelná tma.

Vstoupila jsem na novou životní cestu, na které mi je dovoleno proniknout do větších hlubin poznání. Má duše prozářila další část mé cesty a já pochopila, že jsem udělala to nejlepší rozhodnutí svého života …