Vzbudila jsem se uprostřed noci. Právě jsem prožila něco, z čeho jsem měla vždycky strach. Teď ale ležím v posteli a nedokáži si uvědomit, co byla skutečnost, a co jen sen.
To, co jsem právě prožila bylo tak skutečné! Cítila jsem beznaděj a strach. Až nyní si uvědomuji, že to nemohl být prožitek z mého života. Byla jsem jiná. Sice jsem neviděla, jak vypadám, ale jedno mi utkvělo v paměti – na ruce jsem měla zlatý náramek, který v tomto životě nemám. To jediné odlišovalo „sen“ od „skutečnosti“.
Ale který z těchto prožitků skutečně patřil do mého světa? Nedokáži na to odpovědět.
Mám pocit, že do mého života patří oba.
Může se to zdát šílené, ale zdá se mi, že skrze tyto „náhledy“ do jiných skutečností je nám připomínáno, kdo opravdu jsme – že nejsme jen tělesné bytosti, pobývající v určitém čase na určitém místě. Jsme něco mnohem více.
Jsme vědomí, které si tyto světy a životy vytváří.
Jen si na to musíme rozpomenout. A to bývá velmi těžké.
