Kam směřujeme? Možné varianty naší budoucnosti

Dostali jsme se k okamžiku, kdy si každý z nás zvolil směr, kterým se dále bude ubírat. Nic už není a nebude takové, jako dříve. Během uplynulého období, kdy jsme procházeli mnoha zkouškami a testy, jsme se každý z nás přiklonil k určité linii, po které se od teď  bude odvíjet náš další život

Někdo si může myslet, že může dělat to, co dosud – ignorovat vše, co se kolem nás děje a nechat se unášet proudem, jehož směr určuje někdo jiný. Většina z nás to tak dělala celý svůj život a nebylo to zase tak špatné. Tak proč to teď měnit?

Zatím pouze malá část lidí vidí, že došlo k určité zásadní změně – nyní už není bezpečné nechat se unášet proudem, který vytváří někdo, kdo nechce, abychom poznali jeho identitu, ani jeho záměry. A tak si někteří konečně začínají uvědomovat, v jakém nebezpečí se můžeme velmi brzy ocitnout.

Zdá se, že někdo, kdo předtím stovky let pouze udržoval svou nadvládu a moc nad nevědomými davy, začal měnit svůj záměr. Už mu nestačí ovládat a využívat naši životní sílu ve svůj prospěch. Chce víc. Chce se postavit na úroveň Boha. Chce rozhodovat o životech našich těl a svobodě našich duší.

V této době zatím nedokážeme dohlédnout na prvotního hybatele těchto procesů. Prozatím vidíme jen vykonavatele jeho záměru.

A zdá se, že ani tito „poskoci“ netuší, kdo ovládá jejich myšlenky, názory a činy. Pro svůj prospěch či touhu ovládat druhé, se zaprodali takové síle, která je později, až jí již nebudou mít co nabídnout, zničí.

Co se tedy nyní děje?

Zdá se, že ti, kteří dosud určovali směr našeho světa, už dlouho ví, že přichází doba, kdy si každá bytost bude moci svobodně zvolit cestu, kterou se bude nadále ubírat.

Lidé se postupně začínají probouzet z dlouhého oblouznění a mohou tak vidět to, co před nimi bylo po dlouhou dobu pečlivě ukrýváno.

A to je pro ty, kteří dosud utvářeli nás svět, velmi nebezpečné. Co kdyby se větší část lidí skutečně probudila a uviděla by, jak jsme byli manipulováni a vysáváni?

Co kdyby si lidé začali uvědomovat svůj skutečný potenciál – pochopili by, jakou mají ve skutečnosti moc nad svými životy, jak svobodní mohou být? A co kdyby spolu dokonce začali žít na základě vzájemné podpory a pochopení? Pak by zákonitě zjistili, že už nepotřebují a nechtějí být řízeni a ovládáni – o svých životech by si mohli chtít rozhodovat sami.

Vidíte to nebezpečí? Každý by měl najednou dostatek informací, na základě kterých by činil rozhodnutí, která by byla ku prospěchu jeho i druhých.

Ale co by pak bylo s těmi, kteří dosud řídili a tvořili náš svět? Kde by získávali sílu druhé manipulovat a ovládat?

Dokážete si vůbec představit, jaký musí mít z tohoto procesu strach?  Zkuste se vžít do jejich situace.

Oni musí tomu, co se s námi teď děje, za každou cenu zabránit.

❋❋❋

Na druhé straně jsou tu vědoucí lidé, čerpající z nekonečného zdroje informací, kteří si také uvědomují závažnost toho, čím právě procházíme.

Z dávných dějin víme, že v určitých obdobích se otevírají portály do jiných realit. A také víme, že v těchto obdobích dochází k ukončování původní reality. Ať chceme či nechceme, přijde tedy doba, kdy naše umírající realita zmizí a my se budeme muset přesunout do reality jiné.   

(Více o tématu vnímání různých realit si můžete přečíst v článku „Kolik existuje světů?“)

Jaká budoucnost nás tedy pravděpodobně čeká?

Zdá se, že v této době jsme přitahováni do tří nejpravděpodobnějších realit:

1. OTROCTVÍ TĚLA A MYSLI

Na tuto realitu, jsme našimi skrytými „vůdci“ již dlouho připravováni.

Je to svět poslušnosti, bezmezné víry v autority, ztráty vlastní integrity (těla i mysli).

Pocit štěstí a sebenaplnění je v této realitě vyvoláván uměle. Jsme otupováni, abychom byli nuceni přijmout představu o spokojeném životě, kterou pro nás připravil někdo jiný.

Život v této realitě nemusí být pro určitou část lidí zas tak špatný. Záměrně je v ní vyvoláván pocit, že jsme chráněni a je o nás postaráno. Pokud tomu uvěříme, zbavíme se zodpovědnosti za svůj život, zdraví, štěstí, rozvoj. Jsme unášeni proudem, a protože je na tom většina ostatních stejně, nemáme potřebu to měnit.

Takovýto život je vcelku pohodlný a pokud by ho někdo chtěl narušit, či by nás chtěl upozorňovat na jeho omezení a nedostatky, budeme ho považovat za svého nepřítele, kterého je třeba označit a zničit.

V této realitě jsme skrytě řízeni, manipulováni a okrádáni o naši energii a svobodnou vůli. Ale my si to neuvědomujeme, protože jsou naplněny naše nejzákladnější potřeby, které budeme chránit před těmi, kteří by nás o ně chtěli připravit.

A víte, co je v této realitě špatně?

Jsme cíleně udržováni na úrovni nízkých vibrací. Neustále je nám podsouvána možnost, že bychom o náš „blahobyt“ mohli přijít. Mohli bychom onemocnět, zemřít, hladovět, přijít o svůj domov, o své blízké, o práci, jistoty, …

Musíme si proto vážit toho, co dostáváme a bránit to před těmi, kteří by nás o to chtěli připravit.

Žijeme tedy v neustálém strachu a napětí. A každý, kdo se nám snaží ukázat, v jakém vězení vlastně žijeme, je náš nepřítel.    

V této realitě je velmi obtížné se svobodně vyjadřovat, uvažovat, rozvíjet se. Každého, kdo se vymyká danému standardu, je třeba umlčet.  

Fráze „nebudete nic vlastnic a budete šťastní“, tuto realitu v celku dobře vystihuje.

Nemusí ani jít o nevlastnění majetku, které by mohlo u části lidí vyvolat určitou nevoli. Zpočátku zcela postačí nevlastnit svou vůli, touhy, sny, moudrost, spojení s druhými, se svým tělem, svou duší, svou minulostí a budoucností.

V této realitě se stáváme bytostmi „bez duše“, která nás přirozeně pohání vpřed k většímu pochopení, soucítění a propojení s druhými a se sebou samým.

Pro velkou část lidí je v této době tato realita ideálním způsobem života a zdá se, že se do ní už pozvolna přesouvají. Prozatím nejsou schopni pochopit a přijmout, že by mohli žít jinak a lépe.

K tomu, aby chtěli a byli schopni převzít za sebe plnou zodpovědnost, musí teprve dozrát. Možná, že ještě potřebují prožít stav bezmoci, ovládání a manipulace, aby pochopili, že skutečně svobodní budou až v okamžiku, kdy vymění „jistotu, kterou pro ně tvoří někdo jiný“ za „nejistotu, ve které si svůj svět tvoří jen oni sami“.

A to je možná důvodem, proč někteří z nás ještě nejsou ochotni vystoupit z bezpečí reality, kterou pro nás vytváří někdo jiný – pokud se totiž rozhodneme začít tvořit svůj svět sami, staneme se sice svobodnými, ale zároveň musíme počítat s tím, že se každá naše myšlenka či záměr stanou skutečností. A někdy je velmi obtížné svou mysl či emoce kontrolovat. Na druhou stranu nám ale tato svoboda dává ohromnou možnost vidět a pochopit příčiny a následky našich myšlenek a tím porozumět principu tvoření.

Prozatím tedy ti, kteří nejsou připraveni převzít zodpovědnost za své myšlenky a činy, nadále zůstávají v takové realitě, která je skutečnému životu a jeho zákonům velmi vzdálená.

V tuto chvíli je to pro ně výhodné – nechají za sebe rozhodovat jiné, nemusí nést následky svých myšlenek a činů. Zcela odevzdali svůj život do cizích rukou.

Na oplátku ale musí za svůj pohodlný život svým „vládcům“ něčím zaplatit.  Dávají jim tedy svou svobodu, moc, energii, tělo. A tito vládci jejich dary ochotně přijímají, neboť díky nim se stávají silnými a mocnými.

2. VÁLKA, HLADOMOR, ROZKLAD

I tato realita, je nám nyní velmi silně podsouvána. Člověk, který se k ní upne, má v sobě pravděpodobně určité nezpracované události, týkající se smrti, násilí, bezmoci, bezpráví, nenávisti, zkázy, temnoty. U lidí, tíhnoucí k této realitě, se v minulosti mohlo objevit setkání s nějakým druhem černé magie, která zanechává své otisky v našem energetickém systému po velmi dlouhou dobu.

Abychom více pochopili, proč je někdo tak silně přitahován touto realitou, je třeba si uvědomit, jakým způsobem jsme vtahováni do určitých událostí.          

Každá situace má v sobě určitou specifickou energii – vibraci. Když zažijeme určitou událost, se kterou se v daný čas nedokážeme vyrovnat, zůstane v nás její otisk ve formě její specifické vibrace. A tato energie k sobě pak přitahuje události o stejné frekvenci.

Pokud jsme tedy kdysi prošli silným traumatem, zraněním, zradou, bezprávím, ulpí na nás určitý energetický náboj, který k sobě přitahuje z nekonečného energetického pole takové události, které jsou frekvenčně podobné.

Tímto způsobem na sebe postupně nabalujeme stále více této specifické energie a události, kterými díky tomu procházíme, jsou stále intenzivnější. Zpočátku můžeme pociťovat jen určité emoce. Jak ale pole této energie sílí, začíná se to stále více projevovat i na fyzické rovině.

Můžeme tedy usuzovat, že pokud se v této době začíná určité části lidí nabízet realita, ve které může dojít k významnému ohrožení většího počtu lidí, je to známkou toho, že je mezi lidmi nashromážděno velké množství dané energie, která začíná tvořit fyzické podmínky pro její zhmotnění.

Tato energie mezi námi existuje a nemůžeme ji jen tak ignorovat. A navíc je masivně přiživována rozdmýcháváním strachu a nenávisti vůči těm, kteří ji v sobě necítí a chtěli by jít jinou cestou.  

Ti, kteří chtějí, abychom se přiklonili k této realitě, dělají vše pro to, aby vytvářeli prostředí nenávisti, strachu a bezmoci.

A jaký myslíte, že bude mít energetický náboj událost, do které se nás snaží vehnat?

Je tedy zřejmé, že v našem kolektivním vědomí se nachází ohromné množství energie, která je schopna přitáhnout událost, která povede k utrpení e zničení velkého množství lidí.

A lze vůbec realitě, do které jsme určitou skupinou lidí tak nevybíravě vtahováni, nějak zabránit?

❋❋❋

CO TEDY V SOUČASNÉ REALITĚ PŘEVLÁDÁ?   

Z energetického pohledu můžeme vnímat sílící pole destruktivní energie, která nás neúprosně směřuje k naplnění první nebo druhé varianty naší budoucnosti.

Pokud bychom některé této variantě chtěli zabránit, museli bychom tato sílící energetická pole nějak vybít či zneutralizovat.

To se teď může zdát nemožné. Vždyť z historie vidíme, že po období míru a blahobytu pravidelně přichází doby ničení a rozkladu.

❋❋❋

Abychom tomuto cyklu více porozuměli, zkusme se podívat, co se během něj děje na energetické úrovni:

Na úplném počátku (či po předchozí události, během které došlo k vybití destruktivní energie) je vše rozloženo na ty nejmenší části, které jsou vůči sobě v naprosté harmonii – v tomto okamžiku není dobro a zlo, bílá a černá – je pouze rovnováha všech částí.

V tento okamžik je tedy možná jakákoli budoucnost. Záleží jen, jakým způsobem se začnou jednotlivé části spojovat, a tím posilovat, či zůstanou oddělené, a tím bude jejich vliv na celek slábnout.   

Po nějaké době tedy začne docházet k nerovnováze. Dojde k propojení kritického množství určitých, podobně orientovaných částí, které k sobě začnou stále silněji přitahovat podobné dosud volné části. Díky tomu se významně změní energetický náboj celku.

Už zde tedy není rovnováha, ale došlo k převaze určitého druhu energetického náboje, na úkor těch částí, které zůstaly izolované.

Tato nerovnováha ale nemůže přetrvávat donekonečna. A tak síla, vzniklá spojením podobných částí, nakonec exploduje a zničí sama sebe.

A jsme znovu na úplném začátku – ve stavu dokonalé rovnováhy oddělených částí.

❋❋❋

Zdá se, že se právě nacházíme v etapě silného spojování určitých částí, což nezadržitelně spěje k nebývalé moci a síle určitého druhu energie. A je jasné, kam tento proces směřuje.

Je tedy jisté, že současný světový řád se časem zničí sám. Jeho destrukci ale bude předcházet úplný rozklad a ničení, tak, jako mnohokrát před tím.

❋❋❋

Co kdyby ale bylo možné tento stále se opakující koloběh rovnováhy X nadvlády jedné síly – a konečného rozkladu, ukončit?  

V každém koloběhu lze na jeho konci vidět silné propojení určitého energetického spektra, na úkor ostatních částí, které zůstaly oddělené. Když se ale podíváme pozorněji, můžeme zahlédnout i další menší útvary, vzniklé spojováním podobně orientovaných částí.

A co kdyby se propojilo dostatečné množství těchto jiných částí? Mohlo by tak dojít k vyrovnání současné nerovnováhy? A nemuselo by tak dojít k „explozi“?

Možná, že se nám tentokrát podaří překlopit onu ničivou sílu převahy jedné strany do vzájemné rovnováhy a harmonie. Pak by bylo možné, aby zůstaly obě protikladné energie zachovány a fungovaly vedle sebe ve vzájemném respektu a toleranci.

Třeba je právě toto další stupeň našeho vývoje.

Cesta k této změně je otevřená, tak jako byla pokaždé.

Záleží jen na nás, zda se nám tentokrát podaří propojit se a společně vytvořit takovou sílu, která bude schopna zvrátit blížící se destruktivní proces, změnit nerovnováhu v harmonii a vytvořit tak novou realitu, po které už tak dlouho toužíme.