• DOPORUČUJI:

Jak je možné, že k nám naši nejbližší cítí někdy takovou nenávist?

Spousta lidí nedokáže zpracovat svůj vztek, pocit ponížení či nenávisti.

Chce se těchto pocitů co nejdříve zbavit, ale nedokáže je rozpustit a nechat je tak odejít navždy.

Ale protože s nimi nelze žít, aniž by je nepřiváděli k šílenství, hledají způsob, jak je ze svého života odstranit. Nabízí se snadné řešení – přehodit své život otravující emoce na někoho jiného.

A to lze udělat velmi snadno. Stačí dostat druhého do stavu, ve kterém jsem já sám a všechny své problémy na něj vylít.

Já se pak cítím lépe, protože to, co mě tak tížilo, už má někdo jiný. Najednou je mi lehčeji, jsem svobodnější a mohu se zase volně nadechnout.

Ale ten druhý je na tom mnohem hůře – cítí se ponížený, nemilovaný a často i může fyzicky cítit všechnu tu nenávist, kterou jsem na něj hodil.

Nechápe, co tak hrozného provedl, že si zasloužil takovou dávku zlosti či nenávisti. Velmi často se tyto pocity totiž předávají v okamžiku, kdy se jich potřebujeme zbavit, a ne když k tomu je opravdový důvod.

Mnoho lidí, kteří se se svými strachy, vzteky či bezmocemi nedokáží sami vyrovnat, používá své nejbližší, aby se skrze nich svých nepříjemných pocitů zbavili. Je to velmi pohodlné a bezpečné.

Když by totiž chtěli své pocity vyventilovat na nějakou cizí osobu, museli by se k ní nejdříve přiblížit a upoutat její pozornost a také by museli najít důvod, proč ji vlastně chtějí napadnout.

S blízkým člověkem je to ale něco docela jiného. Stačí k němu přijít či mu dokonce jen zavolat a důvod je velmi snadné najít. Často jich máme v zásobě hned několik a je možné je používat opakovaně.

Pak se klidně může stát, že nám zavolá náš partner, se kterým jsme se před pár hodinami rozloučili v té nejlepší pohodě a jen zvedneme telefon, spustí se na nás snůška výčitek za něco, co se stalo již velmi dávno a my jsme mysleli, že už je to dávno uzavřeno.

Jak jsme se mýlili!

Nemůžete uvěřit, že za tu krátkou dobu, co jste se neviděli, jste ho dokázali tak rozčílit a ponížit, že si zasloužíte takovou reakci.

Ale to, že jsme nevinní, útočníka nezajímá. On se jen rychle potřebuje zbavit vnitřního napětí, které v něm vře. Právě jsme se stali obětí energetického útoku.

Je to útok, jako každý jiný. Obětí se stává většinou nevinná bytost, která jen byla poblíž a útočník ví, že se mu nebude příliš bránit a nepřijde tak o svou drahocennou energii.

K tomu, aby nám svou energii mohl předat a sám je jí tak zbavil, potřebuje jen jediné – dostat se skrze naši energetickou ochranu.  A každý útočník dobře ví, jak to udělat. Musí narušit celistvost našeho obalu a pak, skrze trhlinu nám předat co nejvíce energie, která ho tak tíží.

A tak, během okamžiku, jsme zase my těmi, kteří v sobě dusí vztek a nenávist a toužíme se zbavit  těchto pocitů jakýmkoli způsobem…

Stali jsme se součástí věčného koloběhu.

Pokud ale už nechceme být těmi, kteří se svých nepříjemných pocitů zbavují takovýmto způsobem a způsobují utrpení svým nejbližším, které jinak velmi milují, musíme se naučit tento koloběh přerušit. Musíme své emoce, které jsou nám nepříjemné, rozpustit, aby již více nemohly působit takovou nekončící bolest.

A pokud se nám to alespoň občas povede, můžeme být na sebe hrdí, protože jsme stali o trochu dokonalejší bytostí.

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Místo pro vaše komentáře:

Napište první komentář

avatar
  Zaslat upozornění  
Upozornit na