Uplynulo již mnoho času od doby, kdy mi zemřela velmi blízká bytost a já prožívala temné období, o kterém jsem si myslela, že snad nikdy neskončí. Vnímat prožívaný stesk bylo stále těžší a já začínala být zoufalá.
Časem se ale mé vnímání stesku změnilo v něco zcela odlišného. Má mysl se přestala zaobírat okolním světem, který ji působil jen utrpení a já se ponořila do svého nitra. Zpočátku to bylo velmi obtížné, neboť má mysl mi neustále připomínala, že má v mém životě nezastupitelné místo a když se mi podařilo se od ní odpoutat, brzy se mi důrazně připomněla.
Když se nám ale jednou podaří nahlédnout za oponu, kterou tvoří naše vlastní mysl, již nikdy nemůžeme být stejní jako předtím. Už víme, že existuje něco, co přesahuje náš současný život.
Pak si třeba vzpomeneme, že svět za oponou je tím místem, odkud jsme sem přišli a kam zase odejdeme, až opustíme naše současné tělo. Je to svět naší duše.
Když se mi začalo dařit více vnímat tento nově poznaný svět naší duše, začala jsem postupně vnímat i bytosti, které v něm pobývají. Když se totiž naučíme vnímat naši duši a dokážeme naslouchat jejím moudrým slovům, najednou se před námi otevře zcela nový rozměr tohoto světa. Pokud totiž přijmeme názor, že všechny živé bytosti mají duši, která oživuje jejich těla, pak není problém komunikovat s duší jakékoli bytosti. A jestliže dokážeme mluvit s jakoukoli duší, není žádný rozdíl v tom, zda duše obývá tělo, či žádné tělo nemá.
Náš svět je plný bytostí, které nejsme schopni smysly našeho těla vnímat. To ale neznamená, že neexistují. Musíme pouze k jejich nalezení použít jiný kanál vnímání. Tím kanálem je naše duše. Pokud se tedy naučíme, jak být ve spojení s naší duší, pak se před námi odkryje nepředstavitelný svět moudrosti a lásky, který je tu stále, jen jsme na něj v tomto životě zapomněli.
Slova duše jsou plná naděje a hluboké moudrosti. Pomáhají nám vzpomenout si, kým opravdu jsme. A protože mi bylo umožněno nahlédnout do tohoto čarokrásného světa, velmi ráda se s Vámi o tuto moudrost podělím.
Ramana
Čarokrásná duše
