Představte si, že sedíte v křesle ve svém obývacím pokoji a čtete knížku. Tuto situaci jste prožili již mnohokrát a naprosto přesně víte, jak má vše probíhat.
Ale tentokrát je to jiné…
Jste ponořeni do příběhu a hltáte každé písmenko. Najednou máte pocit, že vedle vás někdo stojí. Zdá se vám, že je tak blízko, že cítíte jeho fyzickou přítomnost. Ohlédnete se jeho směrem, ale nic zvláštního tam nevidíte. Neobvyklý pocit cizí přítomnosti ve vás ale stále přetrvává.
Odložíte knihu a snažíte se uklidnit. Podíváte se na to místo znovu, abyste ukonejšili ten nepříjemný pocit, že nejste sami.
A najednou to uvidíte!
Na místě, kde by nemělo být nic, spatříte nezřetelný obrys něčeho, co nedokážete nikam zařadit.
Ve vaší mysli narůstá panika. Snažíte se najít logické vysvětlení toho, co právě vidíte. Pátráte ve své mysli po něčem, co by to mohlo připomínat.
Napadají vás nejrůznější možnosti, ale vaše mysl je všechny postupně zavrhne. Nakonec vám váš rozum není schopen nabídnout už žádné vysvětlení.
Jste zmatení a vystrašení. Chtěli byste, aby ten podivný pocit zmizel. Ale on zůstává a váš strach z neznáma ho ještě umocňuje.
Snažíte se dívat se jinam a přesvědčit sami sebe, že jste jen unavení a přepracovaní.
A pak onen mlhavý obrys najednou zmizí a vy si oddechnete.
Další dny se nic zvláštního neděje a vy si na onen podivný zážitek už ani nevzpomenete.
❁
Ale pak se to stane znovu!
Tentokrát to ale už není jen mlhavá představa, ale svou „halucinaci“ vidíte mnohem zřetelněji. Už není pochyb, že je skutečná!
Zachvátí vás panika a vy se začnete bát, že jste se zbláznili. Snažíte se uniknout zpět do svého známého světa.
Bytost, která je tentokrát mnohem skutečnější, než předtím, trpělivě čeká, až se uklidníte. Cítíte, jak z ní vyzařuje klid, který se postupně přenáší i na vás. Nic jiného vám ani nezbývá. Pomalu si začínáte na její přítomnost zvykat.
A pak, když už se zdá, že jste se dostatečně zklidnili a tuto novou situaci přijali, se stane něco dalšího – někde ve svém nitru zaslechnete slova, která nepocházejí z tohoto světa.
Zpočátku jde jen o útržky, které vaše mysl ihned vyhodnotí jako nemožné a přesvědčí vás, že se vám to jen zdá. Slova ale postupně získávají zřetelnější podobu a vy jasně slyšíte slova a věty, které vám začnou dávat smysl.
Nemůže být pochyb o tom, že se s vámi někdo snaží komunikovat. Ale to už je pro vaši logickou mysl moc!
Šok, který jste právě zažili, je tak silný, že veškeré vjemy naráz ustanou a vy zase vnímáte jen svůj známý svět.
Oddechnete si a snažíte se na tuto zkušenost zapomenout.
Ale někde uvnitř vaší bytosti víte, že jste byli svědky něčeho, co ze svého života už nedokážete odstranit.
A ačkoli se budete chovat, jako by se nic nestalo, něco se přesto změnilo. Už nikdy nebudete stejní, jako dosud.
Právě jste nahlédli do jiné dimenze!
A na to se jen tak nezapomíná!
A vám nezbývá, než se s tím vyrovnat a přijmout tuto novou zkušenost do svého života.
Možná, že se rozhodnete ji ze svého života nadobro odstranit a využijete všech možných prostředků, aby se podobná zkušenost již znovu neopakovala.
To je ale ta největší chyba, kterou můžete udělat!
Dimenzionální přesuny jsou běžnou součástí našeho života. A to, že si na ně obvykle nepamatujeme, ještě neznamená, že se nedějí.
Na zprávy o přesunech mezi dimenzemi můžeme narazit velmi často.
Naše mysl nás však většinou přesvědčí, že jsou to jen výplody naší představivosti, či naše bujná fantazie.
Pokud bychom totiž podobné zkušenosti začali brát vážně, hrozilo by nebezpečí, že bychom naší mysli už nevěřili tolik, jako dosud. A to je pro ni velmi nebezpečné! Snaží se proto všemi silami nás přesvědčit, že svět, který jsme právě zahlédli, není skutečný.
Ale co když skutečně existuje?
A co když ho máme poznat?
Dimenzionální přesuny popisuje spousta lidí. Buď jsou tedy všichni ti, kteří touto zkušeností prošli, pomatení, nebo nám ukazují novou cestu, kterou se můžeme vydat i my.
„Každá bytost zažila již nesčetně přesunů mezi různými dimenzemi. Kdykoli zemřeme, či se narodíme do nového těla, musíme projít z jedné dimenze do druhé.
Je to pro nás běžná součást našeho bytí.
To, že si tuto část našeho života většinou nepamatujeme, neznamená, že by neměla existovat.
Předpokládejme, že naše třetí dimenze je pravděpodobně jedna z nejhutnějších variant bytí. Z toho vyplývá, že kdykoli zde zemřeme a opustíme své hmotné tělo, přesuneme se do jedné z vyšších dimenzí.
Zpočátku, dokud si ještě pamatujeme náš předchozí život, se můžeme cítit velmi zmatení či vystrašení. Časem si ale zvykneme na nové podmínky a náš nový život nám začne připadat přirozený.
A když přijde čas na další zrození do hutnějšího světa, opakuje se stále stejný scénář – jsme vystrašení, šokovaní a nějakou dobu trvá, než si na novou realitu zvykneme.
Nevím, proč to tak je, ale zdá se, že si většina bytostí nepamatuje své předchozí existence a přechod z jedné reality do druhé bývá velmi obtížný a komplikovaný. Ale i to je pravděpodobně součástí našeho vývoje.
Dimenzionální přesun je fascinující a záhadný. Je v něm ukryta pravda o naší nesmrtelnosti a spojení s Bohem.
Občas se objeví někdo, kdo si na tento přechod dokáže rozpomenout. Bývá pak ostatními považován za pomatence či lháře.“
Pokud do svého života přijmeme skutečnost, že existují i jiné světy, velmi nám to usnadní náš další život a zejména jeho konec.
I kdybychom se totiž s jinými dimenzemi v průběhu svého života nikdy nesetkali, zcela určitě jim budeme muset čelit při odchodu z tohoto života.
Během procesu umírání, a někdy i nějakou dobu před tím, začne naše mysl ztrácet nadvládu a odrazy jiných dimenzí k nám začnou pronikat stále častěji. A to je v naprostém pořádku – připravujeme se tak na nový život, který nás čeká.
A pokud tuto zkušenost nebudeme potlačovat, ale přijmeme ji jako součást naší cesty, bude náš odchod z tohoto světa a přesun do jiné formy existence mnohem snazší a klidnější.
Když tedy už nyní přijmeme do svého života skutečnost, že náš svět není jediným místem, kde můžeme žít, stane se jedna zvláštní věc – přestaneme se bát smrti, protože budeme vědět, že odchodem z tohoto světa naše existence nekončí.
A díky tomu se náš život stane mnohem svobodnější a šťastnější.
A kdo by nechtěl být šťastný?
Dakujem za clanok. Mala som podobny kontakt aj ked mierne inou formou. Mne bolo ukazane kym som bola v minulych zivotoch a z malej casti mi bola ukazana mozna buducnost. To som si vsak uvedomila az ked sa to naozaj odohralo. Je pravda ze som kontakt zo strachu prerusila. Teraz sa opatovne napajam ;)
Uvědomování si jiných dimenzí či paralelních světů je stále častější. Zdá se, že se lidé vyvíjejí v mnohem citlivější a duchovnější bytosti. A možná právě tohoto se někdo tak bojí, že se nám v tom snaží za každou cenu zabránit…
Četla jsem právě o svém životě.Mám podobné zážitky.Byla jsem i vzbuzena silným jasným mužským hlasem.Dal mi radu.Před rokem když jsem jela v autě,tak mi bylo důrazne sděleno abych byt nekupovala.Nedávno jsem se dostala do některého z minulých životů.Dívala jsem se na to jako na film.A smrti se uz dávno nebojím.Moc děkuji za článek.Protože mu rozumím a vy rozumíte mě.
Milá Aleno,
moc děkuji za sdílení Vaší zkušenosti. Podobné zážitky jsou běžnou součástí našich životů. Ale jen málokdy si dovolíme jim věnovat vůbec nějakou pozornost a jen opravdu výjimečně jim i nasloucháme. A to je veliká škoda – mohou nám totiž mnohé osvětlit.
Je skvělé, že jsou mezi námi i takové bytosti, které se nebojí tyto zkušenosti prožít a podělit se o ně s druhými.
Přeji Vám na Vaší cestě mnoho podobných zkušeností.
Ramana