Jistě znáte někoho, jehož život je plný překážek, tragédií a nepochopení. Při pohledu na těžkosti, které ho celý život provázejí, ho musíme litovat.
Ale co když si svůj těžký úděl tvoří sám?
Co když není stíhán ranami osudu, ale silou svého přesvědčení?
Co když si on sám přeje prožít život plný nedorozumění, lží a intrik?
Představte si, že spolu žijí dva lidé. A jak to tak bývá, je každý z nich úplně jiný.
Jeden z nich je životní optimista – vždy dokáže najít důvod, proč je vše, co ho potká, skvělé. A protože vidí v našem komplikovaném světě většinou to dobré, je jeho život naplněn štěstím a radostí. Dokáže najít důvod, proč se radovat i v té nejkomplikovanější situaci, do které se dostane.
Zdá se, jakoby byly všechny jeho dny zalité teplým, zářivým Sluncem.
✷
Druhý je jeho přesným opakem.
Každé ráno, jakmile se probudí, začne přemýšlet, co nepříjemného ho ten den čeká a kde na něj číhá nebezpečí, kterému bude muset čelit.
Už od okamžiku probuzení je připraven k boji.
Jeho život je plný nebezpečí a on musí být neustále ve střehu, aby mohl včas zareagovat a ubránit tak svůj holý život.
Není divu, že v takovémto rozpoložení nedokáže vidět to, co by mu mohlo přinést radost.
Jeho život je jednou velkou temnotou.
Když optimista náhodou poukáže na jeho negativní pohled na svět, velmi se ho to dotkne. Nechápe, jak může být někdo tak slepý a nevidět všechna ta nebezpečí a záludnosti, která vyplňují celý náš život.
Protože je přesvědčen o své neomylnosti, má silnou touhu ostatní přesvědčit o správnosti svého pojetí světa.
Snaží se jim ukázat, že je čas, aby konečně prozřeli a pochopili, že svět není tak skvělý, jak si oni myslí.
Na každou situaci najde nespočet důkazů, jak je svět zlý a nespravedlivý.
A má pravdu. Jeho svět opravdu takový je.
I když se nachází na úplně stejném místě, které je pro druhého zalité zářivým sluncem.
Ale oba přeci žijí na stejném místě a mají stejné výchozí podmínky? Tak proč jeden vidí oslnivou záři a druhý nekonečnou temnotu?
Jak je možné, že ačkoli žijí spolu, každý z nich pobývá v úplně jiném světě?
Neznamená to náhodou, že to, jaký život prožijeme, je jen v našich rukou?
