Jistě se vám také někdy stalo, že jste se během spánku náhle probudili a plně jste si uvědomovali děj, který jste během snění prožívali. Možná jste byli zmatení, protože ještě před krátkou chvíli jste byli někým úplně jiným.
Sen je jen další realita, kterou mysl během spánku považuje za skutečnou. Problém nastává v okamžiku, kdy se probudíme uprostřed snu a najednou si uvědomujeme dvě reality současně. Stále jsme ještě uprostřed snu a zároveň ležíme v posteli v druhé realitě. Mysl je v tomto okamžiku zmatená, protože prožívá dvě existence současně. Uvědomuje si, že musí jednu z nich přestat vnímat, ale protože emoční náboj obou je silný, nedokáže se rozhodnout, kterou má opustit.
To je pro mysl velmi nebezpečný okamžik, protože si během něj můžeme uvědomit, že nežijeme jen v jedné realitě. Mysl se snaží co nejdříve vše vrátit k normálu, ale jakmile jsme chyceni ve více realitách současně, naše vnímání se změní.
Přesvědčení o naší identitě již není tak pevné a my dostaneme strach. Najednou znejistíme a okolnosti nás nutí přemýšlet, co se vlastně děje.
Nakonec, když je pocit nejistoty a strachu velmi silný, použijeme rozum a přinutíme ho vymyslet vysvětlení, které nás z této rozdvojenosti vyvede.
Vytvoříme teorii, které chceme uvěřit, jen aby ten pocit nejistoty co nejdříve zmizel.
Musíme určit, která realita byla „pouhý sen“ a která je „skutečnost“.
Ale někdy nás ani toto rozumné vysvětlení neuspokojí a my ještě dlouho prožíváme onu rozpolcenost, ve které cítíme, že jsme ztratili část své identity.
Tehdy máme jedinečnou šanci nahlédnout do naší skutečné podstaty.
Nemůžeme to ale udělat skrze naši mysl, protože ta není schopna vnímat dvě existence naráz.
A tak jediná možnost, která nám zbývá, je nahlédnout do obou světů skrze svou duši, pro kterou je takovéto pojetí světa zcela přirozené. Pokud tedy dokážeme vnímat a prožívat více realit v jeden okamžik, znamená to, že jsme navázali spojení se svou duší.
Už se vám to někdy podařilo?
